Vánoce. Čas pohody, blikajících světýlek a nikdy nekončící otázky: „Už přijde Ježíšek?“ I když to tak někdy nevypadá, pro děti znamenají Vánoce mnohem víc než jen dárky pod stromečkem.
Pečení cukroví, otevírání adventního kalendáře a slavnostní rozsvěcení stromečku – možná to na první pohled vypadá jako běžné vánoční činnosti, ale pro děti je to mnohem víc. Tyhle rituály jim dávají pocit jistoty v jinak někdy chaotickém světě. Vědí, že něco důležitého přichází, a díky těmto opakujícím se tradicím si snadněji spojují jednotlivá období roku.
Dospělí vnímají čas jako lineární – rok uběhne a další začne. Pro děti je to ale jinak. Jejich svět se točí kolem důležitých okamžiků a tradic, které tvoří pomyslné body, díky nimž chápou, jak plyne rok. Studie publikovaná v Frontiers in Psychology (2021) ukázala, že děti se orientují podle opakujících se událostí, od těch běžných, jako je rituál čtení pohádky před spaním, po svátky a další rodinné rituály, spíše než podle čísel a dat.
Pro nás rodiče to ale někdy znamená výzvu. Když máte doma dvě malé hyperaktivní děti, které vám během pečení běhají pod nohama a vy tak musíte znovu a znovu pročítat recept, až tam stejně zapomenete dát ne jednu, ale rovnou čtyři klíčové přísady, nebo když zjistíte, že půlka adventního kalendáře byla tajně snědena už třetí den, můžete se cítit malinko přetížení. Ale stačí vidět ten výraz, když se večer rozsvítí stromeček, nebo slyšet to nadšené: „Děkujeme, Ježíšku!“ a všechno najednou dává smysl.
Když společně s dětmi házíte pantoflem, abyste „předpověděli budoucnost“, nebo se snažíte rozkrojit jablko tak, aby v něm byla hvězdička (a ne něco, co připomíná omylem rozmáčklou kaňku), nevědomky tím budujete něco mnohem hlubšího – rodinné vazby.
Studie publikovaná v Journal of Family Psychology od Barbary H. Fiese ukazuje, že rodiny, které se pravidelně věnují společným rituálům, mají pevnější emocionální propojení. Kromě toho přispívají k silnějšímu pocitu identity dospívajících a vyšší rodinné spokojenosti.
Fiese také zdůrazňuje, že tradice dětem pomáhají pochopit cykly života – od dynamického růstu přes období klidu až po nový začátek.
Nemusíte lovit staré rodinné tradice nebo se snažit přivyknout něčemu, co vám prostě nedává smysl. Klidně si vytvořte vlastní.
Mimochodem, tradice jsou dobré ještě z jednoho důvodu. Někdy se stěhujete, měníte práci, někdy se vám prostě zničehonic rozhodne sesypat dosavadní život. Právě tehdy mohou tradice sloužit jako příjemný stabilizační bod – hlavně pro děti. Tradice vytvářejí pocit kontinuity, což je klíčové pro emocionální stabilitu dětí.
Takže i když se všechno kolem mění, těšení se na Vánoce může být takovým světlým bodem. Vůně perníčků a společné sledování pohádek totiž zůstávají stejné.
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images