Kouzelné čtení slaví 10. narozeniny – k nákupu nad 770 Kč dostanete v košíku knihu, mluvicí dětský metr, komiks nebo hru ;)
Chci dárek
10 minut čtení

Čas ubíhá dětem úplně jinak než nám, říká autorka konceptu Kolo roku s dětmi

Rozvíjí koncept, který nám připomíná, že ty nejdůležitější milníky se neustále znovu vracejí a cyklicky opakují. A také že se k tradicím odedávna pojí různé aktivity, které nám vracejí do života významy, na které jsme asi už dávno zapomněli. Seznamte se s Terezou Chalupovou.

Kavárna

Vystudovaná speciální pedagožka a psycholožka momentálně působící jako průvodkyně v lesní školce vyznává principy waldorfské pedagogiky. Se svými dětmi i s těmi svěřenými ve školce se věnuje českým tradicím v průběhu roku a nabízí rodinám tipy na výtvarné aktivity, tradiční recepty ze sezónních potravin či hry a aktivity inspirované příslušným obdobím. „Kolo roku s dětmi je projekt, který se mi zrodil v hlavě asi před dvěma lety. Je to způsob, jak předávat dál to, co umím a co mě baví a inspirovat další rodiče nebo pedagogy k tomu, jak s dětmi smysluplně prožívat společný čas,“ říká o svých aktivitách Tereza Chalupová, která chystá i komplexní online kurzy. 

 

Jak vznikl nápad na založení facebookové skupiny? 

Za ta léta svého mateřství i práce s dětmi jsem posbírala spoustu zkušeností a nápadů a chtěla jsem to prostě začít předávat dál. V dnešní době mohou tradice a rituály pomáhat dospělým naladit se na momentální okamžik, na své kořeny, na přírodu a hlavně na děti. Dětem mohou zase pomoci poskytnout důležité znalosti a dovednosti i orientační body v dnešním světě plném změn a informací. Proto mi přijde důležité sdílet a nabízet možnost nahlédnout pod povrch našich tradic a svátků, najít jejich kořeny a smysl. A můžeme si přitom vybrat, co je nám nejbližší – jestli třeba svátky pohanské, ty nejstarší, z nichž stejně většina soudobých svátků vychází, nebo svátky křesťanské, nebo třeba ty waldorfské. Nebo si vytvářet své vlastní. Důležité je, abychom se v tom cítili dobře a bavilo nás to. Já třeba kombinuji vlastně všechny výše zmíněné typy svátků, baví mě totiž všechny. 

 

Pomáhá vám v tom i fakt, že pracujete v lesní školce?

Určitě. Hodně odtud čerpám inspiraci, děti jsou skvělými učiteli. Taky jsem se tu seznámila s waldorfským kolem roku, které mě velice oslovilo. Tento rok ve školce vedu i kroužek Kolo roku s dětmi, ve kterém tvoříme, povídáme si o svátcích a tradicích a mám z toho obrovskou radost, protože děti to moc baví a mě taky.

 

 

Proč vlastně název Kolo roku?

Protože rok je cyklický. Cyklicky se opakují roční období a taky všechny svátky, které jsou na ně navázané. Přestože vnímání času je u dospělých většinou převážně lineární, nebylo tomu tak vždycky. Naši předkové vnímali čas mnohem cykličtěji, protože byli více spjati s přírodou, s vegetačním cyklem. Byla to pro ně otázka přežití – kdyby včas nezaseli, neměli by úrodu a neměli by co jíst. Proto si tolik všímali přírodních jevů, počasí, vytvářeli pranostiky atd. 

 

Svými aktivitami tak vracíte cyklické vnímání času do podvědomí lidí…

Věřím, že ho máme stále, jen je dnes potlačeno nikdy nekončící řadou povinností a úkolů, které průměrný rodič v každodenním životě má. A dělá nám dobře ho znovu objevit. No a děti, hlavně ty nejmenší, ty mají vnímání času úplně cyklické. Čas jim ubíhá úplně jinak než nám, dospělým, což si ale často neuvědomujeme. Pro ně se střídá den a noc, den má pro ně taky cyklický charakter, protože si vlastně jen hrají, jedí, vyměšují, odpočívají a to se pořád dokola opakuje. Opakující se činnosti a události jsou pro ně bezpečnou kotvou v tom velkém světě, který začínají od narození postupně po krůčkách objevovat. Jsou pro ně bezpečné, jsou předvídatelné, dávají jim nějaký rámec a ony se mohou díky tomu nerušeně rozvíjet. Ve waldorfské pedagogice se tomu říká rytmus a uplatňuje se prakticky ve všech aktivitách. Myslím, že i proto má smysl s dětmi tradice a svátky vědomě prožívat. I rituály do kola roku patří, protože jsou úzce spjaté s tradicemi, které měly často formu rituálu. Skvělé je, že nemusíme nic vymýšlet, předkové to vymysleli za nás. Nám stačí se jim otevřít a třeba je i trochu předělat podle svého.

 

 

Dalo by se tedy říct, že si člověk může vymyslet a „založit“ svou vlastní tradici?

Ano a dokonce jsou vlastní tradice a rituály velmi důležité. Vznikají často zcela spontánně. Když třeba s rodinou zažijeme něco nového, co nás baví, tak z toho můžeme udělat tradici. Nebo se dají vytvářet malé rituálky třeba tam, kde je to potřebné. Například starší dcerka má odmala potíže s usínáním. Ta mladší usne hned, jako když ji do vody hodí, ale ta starší usíná někdy i dvě hodiny a je to vyčerpávající pro všechny. Zkoušeli jsme různé věci – chodit spát dřív, později, pít bylinky… Manžel nakonec vymyslel takový rituál uvolňování celého těla před spaním přímo v posteli. Projedou spolu v myšlenkách celé tělo a ona se ho snaží vědomě uvolnit a docela to pomáhá.

 

Znáte veškeré tradice a aktivity ze svého dětství, nebo je někde dohledáváte?

Z dětství si pamatuju na takové to klasické slavení svátků a tradic – na Vánoce stromeček, dárky, kapr a salát. A pohádky. Na Velikonoce pletení pomlázky, barvení vajíček, a protože jsme je slavívali u babičky a dědy na Moravě, tak i pořádná obchůzka a vymrskání od místních hochů. Nic moc víc jsme doma neslavili. Když starší dcera trochu povyrostla, začala tyhle věci vnímat. Napadlo mě: „No jo, ale proč se vlastně na ty Velikonoce holky mrskají pomlázkami? A proč se peče beránek? A proč se barví vajíčka?“ Začala jsem pátrat po původu a smyslu těch jednotlivých svátků a tradic, abych je mohla nějak uchopit pro sebe a na základě toho je vědomě předávat i dětem. 

 

 

Jaké další aktivity teď v rámci Kola roku chystáte?

S dětmi teď sbíráme mladé kopřivy, bršlici, u potoka u školky už jsme našli i první medvědí česnek. Z divokých bylin děláme čaje, smoothie nebo saláty. Klíčíme semínka a jíme je jen tak nebo je pražíme a děláme pučálku, pozorujeme první kytičky na zahradě a těšíme se na jaro. Jaro s radostí přivítáme vynesením Morany, které připadá vždy na Smrtnou neděli – letos tedy 17. března. Morana je symbol zimy, a proto musí být spálena a poslána po vodě pryč, aby jarní bohyně Vesna mohla přebrat vládu a jaro mohlo přijít v plné síle. Vyrábíme s dětmi z klacků, slámy a látek velkou loutku Moranu, krásně ji ozdobíme, ustrojíme a za zpěvu tradičních písní ji v průvodu odneseme k potoku, zapálíme a hodíme do vody. Je to vždycky magický okamžik. Děti pak běží za ní, jak pluje po vodě, a když se někdy zachytí o břeh, klackem jí pomůžou, aby plula dál. A pak bude jarní rovnodennost, zanedlouho Velikonoce, čarodějnice…

 

Můžete zmínit nějakou méně známou tradici, která v rámci Kola roku patří mezi vaše oblíbené?

V Kole roku jsou klíčové 4 svátky – dva slunovraty a dvě rovnodennosti. Ty slavím moc ráda, už proto, že se obecně moc neslaví. Ale mají obrovskou sílu. Třeba zimní slunovrat bývá často úplně opomíjený, protože je jen pár dní před Vánoci. Přitom je to den, kdy se dny konečně přestávají zkracovat. Je to svátek Slunce, ke kterému se zase začínáme přibližovat, a světla začíná v našich dnech přibývat. A to je krásné si uvědomit. S dětmi na slunovrat vyrábíme polaz, závěsnou dekoraci vyrobenou třeba z velkého pomeranče, do kterého dětí zapíchají špejle s navlečeným sušeným ovocem, navázanými červenými mašličkami a dalšími ozdobami. Když máte doma takové slunce, hned je ta zima snesitelnější.

 

 

Bavíme se jako dvě maminky samých holčiček. Jsou aktivity Kola roku vhodné i pro tatínky a kluky?

Kolo roku je vhodné pro všechny, koho to zajímá. Pro maminky, tatínky, babičky, dědečky, pedagogy nebo jen „pro sebe“. V poslední době vnímám docela velký zájem o přírodu a tradice a mám z toho velkou radost. Kluky taky drtivá většina těch aktivit baví, ostatně mám to teď vyzkoušené na svém kroužku ve školce. Myslela jsem, že to bude takový spíš holčičí vyráběcí kroužek, že budou mít zájem hlavně holky, a nakonec to dopadlo tak, že tam mám 7 kluků a 3 holky.  Ty kluky to hrozně moc baví a vždycky ve středu na mě ve školce významně pomrkávají a říkají: „Terko, dneska bude Kolo roku, že jo? Co budeme dneska vyrábět?“

 

Text: Barbora Klárová  Foto: archiv Terezy Chalupové


Naposledy přidané

Nahoru