Vtipná dlouhovláska s červenou rtěnkou a výrazným hlasem patří k internetovému obsahu Albi už několik let. Dokazuje, že cesta za vlastním snem není vždycky přímočará. Ale pokud se člověk autenticky věnuje tomu, co ho baví, cíl minout snad ani nemůže.
Jak spolu souvisí hospodský kvíz a Albi? Balí si deskovkový maniak na dovolenou jinak než obyčejný smrtelník? Jsou vůbec nějaké hry, které Terezu Nejedlou nebaví? A jaké má tahle studentka Fakulty humanitních studií profesní plány?
Bylo to trochu jako hození do vody. Když se kvízy v mém rodném Písku rozjížděly, začala jsem je se svými kamarády hrát. Po dvou měsících původní moderátorka řekla, že už to dál dělat nechce. Kamarádi byli smutní, že by kvíz měl skončit, a přemluvili mě, ať to vezmu, než se najde za původní moderátorku náhrada. No… a kvíz moderuju už čtyři roky. (smích) A i díky tomu jsem se vlastně dostala k Albi.
Když jsem v lednu 2021 začala natáčet na svůj osobní účet na TikToku, začal mě tam sledovat kolega, moderátor Hospodského kvízu Tom. Po pár týdnech mi napsal, že partner kvízu Albi má na webu inzerát, kde shánějí tvůrce pro vznikající profil na TikToku. Já se mu vysmála, že nemám nejmenší šanci, aby si mě vybrali, ale prakticky mě donutil do Albi napsat. (smích) Uplynulo pár týdnů, já mezitím úplně zapomněla, že jsem kamkoli psala. Přišlo mi naprosto nepředstavitelné, že by z toho cokoli mohlo být. Nad možností úspěchu jsem vlastně ani nepřemýšlela. No a najednou se mi ozvali z Albi, že si mě vybrali!
Od mala jsem sledovala youtubery a snila o tom, že taky jednou budu natáčet videa a bavit tím lidi. Takže ano, pro mě je to splněný sen! Navíc – odjakživa jsem byla zapálená do deskovek, jsem asi až nezdravě soutěživá. Takže nejen že tvorba videí je splněný sen, ale konkrétně tvorba videí pro Albi.
Po pár měsících jsem přestala, chyběl mi čas i témata. Pro Albi točím videa 3× až 4× týdně a nápady pořád nekončí.
Přála bych si říct, že je to fikce, ale ve většině případů jsou to věci, které skutečně zažívám, a proto mě o tom napadne natočit video. Například spousta skečů „s kamarády“ je opravdu podle skutečných událostí. Sem tam to samozřejmě trochu přibarvím, ale ten základ je reálný.
Na Instagram (a dříve i TikTok) tvořím úplně podle sebe, scénáře si píšu sama, ale naopak Herní zpravodaj (pořad na Albi YouTube) píše, natáčí i stříhá Tereza Vágnerová a já tam působím pouze jako herečka. Je to trošku jiný styl než na Instagramu, ale i to mě baví! Nemohla bych natáčet něco, s čím se neztotožňuji. Měla jsem nabídky od jiných firem, ale jakmile jsem v jejich produkty nevěřila, spolupráci jsem odmítla.
U všeho, co jsem dosud testovala, mě překvapila vysoká kvalita. A je jedno, jestli se jedná o deskovky, termosky, nebo třeba difuzéry.
Ano, přesně to se děje! (smích) V posledním roce a půl hodně cestuju, a často tím pádem natáčím videa i z dovolených. Dopředu ale nevím, co bych mohla natočit, tak s sebou do batůžku sbalím 3–5 her, které potom po cestě či na místě s mými spolucestovateli hrajeme. To zabere dost místa, tak kolikrát radši oželím třeba ten ručník a doufám, že na ubytování bude. (smích)
Celoživotně je mojí nejoblíbenější deskovkou Bang!, bohužel je ale čím dál těžší sehnat nějakých 6 hráčů na hru. Na dlouhou dobu jsem si pak oblíbila Párty Alias, od loňského léta Co to čmáráš a letos na jaře jsem propadla Taco, kočce.... Měla jsem ji doma dlouho, ale myslela jsem, že to je nějaká hra pro malé děti. No a teď je to hra, kterou hraju s lidmi úplně nejradši a všem ji doporučuju, protože to je rychlovka a snad nikdy jsem se u žádné hry nenasmála tolik jako u Taca!
Přesně tak! Taky se skvěle hodí na prolomení ledů na akcích, kde se lidi vzájemně moc neznají a neví, o čem si povídat. Stačí vytáhnout hru a od toho momentu se všichni baví. Konverzace už pak pokračuje vlastně přirozeně.
Nejsem úplně fanynka takových těch zdlouhavých strategických her, co trvají třeba i celé dny. Ač deskovkami žiju, nerada se učím nová pravidla. Na to mám svoje lidi. (smích) Takže čím složitější hra, tím míň mě to baví. Například Karak a Catan mě ještě baví, ale cokoli složitějšího bych si už asi moc neužila.
Vymyslet hru bylo moje letošní novoroční předsevzetí, ale zatím jsem na to neměla čas. Je to takový můj další velký sen! Snad to časem vyjde a Albi se to třeba zalíbí natolik, že mi tu hru budou chtít vydat.
Až dostuduju, tak bych se ráda přidala do Albi týmu nějak „víc“. Zatím natáčím externě z domova, což je trochu osamělý způsob práce a chybí mi lidi. S kýmkoli jsem se v Albi potkala, tak jsme si báječně sedli. Třeba fotografka Anežka Vrbová, se kterou mám na starost Albi Instagram, je naprosto úžasná! Doufám, že by se pro mě časem našla i nějaká práce přímo v Albi, a ne „jen“ pro Albi.
U mě platí zajímavé pravidlo – čím jednodušší věta, tím spíš ji natáčím na třicetkrát, protože mi prostě nejde říct. A asi nejvtipnější bylo natáčet loni v únoru „2 typy lidí při pantomimě“, kdy jsem srovnávala lidi, co nesnáší pantomimu a za každou cenu se jí vyhýbají, a lidi, co jsou jako já a jsou schopní udělat cokoli kdykoli. Takže když mě kamarád natáčel, jak na nástupišti v metru v odpolední dopravní špičce předvádím na zemi užovku, nebyli jsme schopní to dotočit. Kameraman se neustále smál, já pak jemu a točili jsme to mezi všemi těmi lidmi asi šestkrát. No prostě práce snů!
Text: Barbora Klárová Foto: Anežka Vrbová
