Celý život odpovídáme na otázky. Ve škole učitelům, v dětství rodičům a v dospělosti dětem. Je tedy s podivem, že toho neustálého ptaní nemáme plné zuby, a naopak se bavíme při nejrůznějších kvízech. Proč tomu tak je? I to se dozvíte v prvním článku naší minisérie o vědomostních deskovkách.
Nikdo nemůže vědět všechno. Možná i takto banálně by se dal vysvětlit princip a zároveň úspěch nejrůznějších vědomostních klání. I když samozřejmě existují specificky zaměřené hry – například na filmy, zvířata nebo architekturu – v základu se zpravidla jedná o testování všeobecného přehledu. A právě tady máme šanci všichni, protože každý se zajímáme více či méně o něco jiného. Můžete tak třeba excelovat při otázkách z literatury, ale když se vás někdo zeptá, kdo vyhrál poslední Velkou pardubickou, nebudete zrovna na koni. Druhá věc je, že si příjemně polechtáte ego, pokud zjistíte, že víte víc než ostatní. Ale i nesprávná odpověď může přinést uspokojení v tom, že se hravou formou dozvíte něco nového.
Ačkoli testování vědomostí při výběru kandidátů do státních úřadů se pravděpodobně dělo už ve staré Číně, odpovídání na otázky jen tak pro zábavu je překvapivě mnohem mladší. Podle Encyklopedie Britannica se objevuje až na začátku 20. století v amerických novinách. Nicméně moderní média rychle vycítila atraktivnost vědomostních soutěží a už od roku 1938 vysílal rozhlas v USA úspěšný kvíz „Information Please“. Ani televize nezůstala pozadu, přičemž jeden z nejúspěšnějších pořadů, který se jmenuje Jeopardy!, s krátkými přestávkami běží od roku 1964.
V Čechách koupila licenci na Jeopardy! TV Nova a pod názvem Risk! (později Riskuj!) z něj udělala jednu ze svých vlajkových lodí při svém vstupu na trh. To ale samozřejmě nebyl první podobný pořad v české kotlině. Pamětníci by si možná vzpomněli na vědomostní soutěž Hádej, hádej, hádači, v níž o vítězství už v padesátých letech soupeřily brigády socialistické práce. Tři dekády nato se zase na obrazovkách socialistických obýváků objevoval poněkud lidovější pořad Šest ran do klobouku a ještě o něco později působil jako zjevení uvolněný Jan Rosák moderující tehdy nesmírně populární Videostop (ano, ten samý Rosák, který pak na Nově uváděl druhou řadu Riskuj!).
Zatímco u nás dohasínal komunismus, v Americe se zrodila vědomostní desková hra, kterou lze bez nadsázky označit jako první fenomén svého druhu. Jmenovala se Trivial Pursuit, byla vydaná v roce 1981 a od té doby se jejích nejrůznějších variací prodalo přes 100 milionů. Inspirací pro ni byly především vědomostní soutěže na amerických univerzitách, které zase daly podnět ke vzniku populárních hospodských kvízů. Vzhledem k tomu, že Trivial Pursuit odkoupila v roce 2008 společnost Hasbro za zcela netriviálních 80 milionů dolarů, není divu, že dnes existuje bezpočet vědomostních her, které by si rády připsaly podobný úspěch.
Zajímá vás, jak se jim to daří a jaké dnes existují druhy vědomostních deskovek? Rádi byste se dozvěděli, jak vybrat tu správnou pro sebe nebo své blízké? Toužíte po doporučení na ty v současnosti nejzajímavější? Ano, přiznáváme, trochu nejapně si připravujeme půdu pro to, abychom vás pozvali k přečtení druhého dílu naší minisérie 5 tipů na nejzajímavější vědomostní deskové hry.
Text: Matěj Černý Foto: Getty Images
