Za každým úspěšným mužem stojí jeho žena, říkalo se někdy v minulém století. A taky že za každou úspěšnou ženou stojí ona sama. Když se ale na úspěšné lidi podíváte podrobněji, zjistíte, že za nimi často stojí hlavně počmáraný zápisník. Tedy leží.
Jméno Richard Branson už jste nejspíš slyšeli. Ano, ano, výstřední miliardář a zakladatel společnosti Virgin, pod kterou momentálně prosperuje asi 400 firem. Mimo jiné třeba Virgin Galactic, která se zabývala turistickými lety do vesmíru snad už v době, kdy Elon Musk ještě tahal kačera (Bransonovi bude letos v červenci 71 let). Tak abyste věděli, Richard trpí dyslexií – špatně čte a podobně mizerně píše. Kdesi řekl, že kvůli tomu vzdal snahu o úspěch ve škole už asi v 16 letech. Přesto je jeho jméno synonymem podnikatele, který se vlastním přičiněním vypracoval od nuly ke světové slávě.
On sám říká, že naprostým základem jakékoli soustavné činnosti je pro něj zápisník, bez kterého prý nedá ani ránu. Neustále si zapisuje nápady, poznámky, úkoly i postup jejich plnění. Ačkoli mu psaní dělá potíže, udělal z něj každodenní rutinu a odmítl se svému handicapu podvolit. Nepodlehl ani pozdějším módám elektronických diářů nebo smart pomocníků, které by mu psaní ulehčily. „Bez zápisníku v podstatě nevycházím. Je to můj druhý mozek,“ říká Branson. A vysvětluje, že právě díky bezprostřednímu čmárání na papír někdy přijde na nečekané souvislosti a novou inspiraci.
Dyslexie je jednou z poruch, za kterými se často skrývají mimořádné mentální schopnosti v jiných oblastech. Trápila a trápí řadu osobností, které se navzdory tomu proslavily. A často v oborech, které si bez výborného čtení neumíme představit. Nejčastěji se zmiňuje asi Albert Einstein, ale dyslexií trpí i režisér Steven Spielberg, nebo dokonce herečka Keira Knightley. Proč dokonce? No umíte si představit, jak se učíte zpaměti hlavní roli v tak ukecaném dramatu jako Pýcha a předsudek, když máte problémy se čtením? Vidíte. Nedávno jsme tu měli článek o tom, že psaní rukou pomáhá paměti, posiluje mozek a vůbec zlepšuje mentální schopnosti. Právě zápisník na denní čmárání je pro lidi s dyslexií často pomůckou. Tak si představte, jaké divy asi dokáže u lidí, co čtou a píší bez problémů.
Netvrdíme, že vám zápisník pomůže zbohatnout. Ale je fakt, že řecký rejdař a jeden z nejbohatších Řeků všech dob, Aristoteles Onassis, bez něj byznys řešit odmítal. (Mimochodem rejdař píšeme proto, že stavěl lodě, ne že by pořád někde rejdil. Ačkoli je pravda, že „Ari“ byl i velkým milovníkem žen. Hodně se psalo o jeho vztahu s operní divou Marií Callas, a když se v roce 1968 oženil s vdovou po americkém prezidentovi J. F. Kennedym, padla čelist asi všem. Ale to sem nepatří.) Zkrátka tenhle pracháč radil: „Nevycházejte bez zápisníku. Pište si všechno, co vás napadne. Když se s někým seznámíte, napište si, co je zač. Každou zajímavost si zapište. Co si nezapíšete, to vám vyšumí z hlavy a nic z toho nebude. TOHLE je rada za milion, kterou vám ale na žádné ekonomické fakultě nedají. Ode mě ji máte zadarmo. Tak si ji koukejte zapsat.“
Něco takového prý jednou odpověděl v článku pro časopis Fortune zakladatel Microsoftu Bill Gates, když se ho ptali, jak stíhá vést podnik, hromadu charitativních projektů, každý rok přečíst hromadu knížek, a ještě vedle toho nejspíš i jíst a spát. (Mimochodem časopis Fortune je něco jako Forbes, ale o ještě bohatších lidech. Možná proto u nás nevychází.) Stejně jako další světové veličiny tedy Bill Gates přiznává, že je na svém sešitku prostě trochu závislý. Vědět, co si do něj pořád čmárinká, možná bychom byli taky za vodou.
To samé platí pro Sheryl Sandberg, která odešla z ministerstva financí USA do Google, kde se starala o globální obchodní strategie. Odtud ji ovšem v roce 2008 přetáhl Facebook, kam nastoupila jako první žena nejvyššího vedení a dneska je provozní ředitelkou, které šéfuje přímo Mark Zuckerberg. Sheryl tudíž patří mezi největší zvířata digitálního byznysu, přesto je ale proslulá trhacím blokem, který je její hlavní „zbraní“ na schůzky, mezi nimiž každý den přebíhá. Má v něm připravená témata a dotazy, které systematicky probere, pak otočí list a jde srazit hřebínek zase někomu dalšímu. Říká o sobě, že je cíleně staromódní. Možná je to forma terapie – má ráda kroužkový blok, „hloupou telku“ a chodí spát v deset. Závidíme.
Bláznů do klasických zápisníků, co šustí papírem, je ale spousta. Patřil k nim třeba i Mark Parker, který 14 let vedl amerického oděvního giganta NIKE a který taky nikdy nechodil na schůzky bez notesu. I když přiznával, že do něj popravdě kromě sem tam nějakého nápadu ani moc nepíše. Ale o to víc čmárá, kreslí, skicuje koncepty nového designu nebo nad nimi pak dumá, jak ideje rozvést nebo realizovat.
Co tím chceme říct? Nenechte se utáhnout na vařené nudli digitalizace. Můžete si samozřejmě dělat poznámky do mobilu, čmárat si na tabletu, ale znáte to. Za chvíli zase skončíte na instagramu, facebooku nebo něčem podobném. Přitom spousta z lidí, kteří pro nás tyhle virtuální světy tvoří, si neumí představit život bez klasického notesu. Právě proto, aby zůstali produktivní. A taky nemusíte být zrovna Leonardo da Vinci, Mark Twain (ten prý zápisníků za život popsal asi 50 a díky nápadům, co si zapsal, než je zase zapomněl, má dokonce i několik patentů) ani Ernest Hemingway, abyste si tuhle psychoterapii v dnešním přetechnizovaném světě mohli dopřát. Vždyť si můžete zapisovat, co vám kdy udělalo radost. Na to taky dost zapomínáme. A až vám bude mizerně, mrkněte, co jste si zapsali.
Text: Michal Schindler Foto: Getty Images
