Přemýšleli jste někdy nad tím, co se psům celý den honí hlavou? Máme odpovědi. Podařilo se nám získat naprosto unikátní materiál – deník proslulé pražské ohařky. Úryvek publikujeme bez redakčních úprav.
06.30 To si dělá srandu? Nebudu vstávat. Nebudu vstávat s tím jejím miminem. Zůstávám pod peřinou, ať se děje, co se děje.
06.32 Otevřela terasu!! Letím!!! Holub. Byl tady. A tady. Počkej, ještě se mrknu za květináč. Moucha!
06.34 Proč se na mě dívá tak zhnuseně? Snědla jsem ji, no a co.
06.45 A teď mi snad dá něco k jídlu. Ne? Aspoň šunku, kousek uzeného lososa nebo VELKÝ vepřový koleno.
06.50 Když se budu upřeně dívat na kuchyňskou linku, vím, že něco spadne. Prostě to vím.
07.07 Mimino sedí ve svojí stoličce, což znamená šanci pro mě. Padaj z ní totiž věci! A hlavně jídlo. Počkat, to má ke snídani jenom jogurt? Kde je šunka?
07.10 Jupí, jupí, jupí, já mám taky jídlooooo!!! A jsou tam granule a maso!!! Mám lepší snídani než mimino. Mám ráda svoji paničku.
07.15 Jdu spát. Ať mě nahoře v ložnici nikdo neruší. Dík.
08.30 Cože? Jde se ven. Jako fakt? Jé a panička je namalovaná a voní po sprše. Super, jdeme, jdeme a beru si ovečku a uzel!!! A taky … ať mi nedává obojek, nechci ho.
08.36 Ještě kousek se budu škrtit a pak mě pustí. To vím, že funguje. Ti, co chodí poslušně na vodítku, se nesmí divit, že je z něj nepustí.
08.40 Jsem volnááááááááááá. Můžu si běžet, kam chci. Ona mě s kočárkem nedoběhne.
09.00 Co dělala ta blbá fenka v mým revíru, to nevím. Ale musela jsem jí naznačit, že tady je to moje. Pitbulka jedna blbá. Ještě že jsem se s ní porvala.
09.15 Jsem na vodítku. Vězněná. Naschvál se teď budu znova škrtit, ať panička ví, že tohle se teda nedělá.
09.17 Zabralo to! Pustila mě. Hurá na holuby. A kavky. A čmeláky, myši, mouchy… a vosy!
09.27 Počkat, kde mám paničku? Měla teď být někde u veverčího keře. Tam chytám veverky! Už se mi to podařilo dvakrát.
09.30 Proč na mě křičí? Vždyť jsem přišla! Musím si na uklidněnou lehnout do louže. Čím tmavší a hustší, tím lepší, to ví přece každej.
09.40 Doma. Jsem úplně vyřízená. Nebude mě mýt ve vaně! Prostě nebude.
09.42 Vidí mě, když se vmáčknu do rohu vany?
09.45 Jsem mokrá, mokrá. Musím běžet, abych všechnu tu vodu setřásla. Nic mě nezastaví. Ani gauč.
10.00 Jdu spát. Nahoru do SVÉ POSTELE.
12.30 Když se budu upřeně dívat na kuchyňskou linku, vím, že něco spadne. Prostě to vím.
12.32 Spadl kousek sýra. Mňam.
12.33 To bylo málo. Když se budu upřeně dívat na kuchyňskou linku, vím, že spadne ještě něco. Prostě to vím.
12.40 Padá z mimina!!! A zrovna moje oblíbený mletý maso s červenou omáčkou. Ty těstoviny samozřejmě jíst nebudu, nejsem nějakej prašivej čokl.
14.00 Jdu spát. Nahoru do SVÉ POSTELE.
15.00 Cože? Jde se ven. Jako fakt? Super, jdeme, jdeme a beru si ovečku a uzel!!! A taky … ať mi nedává obojek, nechci ho.
15.10 Jsem na vodítku. Vězněná. Naschvál se teď budu škrtit, ať panička ví, že tohle se teda nedělá.
15.15 Jsem volná! Mimino chodí po pláni a to se musím starat. Nesmí k němu přijít cizí pes. To bych nesnesla. Co kdyby mělo sušenku nebo tak? To by ji snědl někdo cizí?!
15.20 Panička si mě nevšímá. To mi nevadí. Já už jsem hodná holka, totiž.
15.22 V E V E R K A
15.40 To nemusela. Vždyť jsem se po patnácti minutách v klidu vrátila.
16.50 Pustila mě. Je skvělá.
17.00 L O U Ž E
17.10 Už nikdy jí nedovolím dát mě do vany. Nikdy.
17.15 Jsem mokrá a nic mě nezastaví. Beru ovečku a jdeme na gauč!
18.00 Čas večeře. Dělej, dělej, dej mi něco.
18.10 Granule s rybou! Mňam.
19.00 Jsme v koupelně. Tentokrát nejsem ve vaně. Hlídám paničku a mimino. Chodím kolem něj a občas si čuchnu, jestli se tam neobjevilo něco novýho, když mi panička zakázala hrát si s použitou plínou, kterou miminu před koupáním vždycky sundá. Mohla to být sranda.
19.30 Mimino usíná, tak můžu nerušeně kousat židli. Je dřevěná!
20.00 Přišel paníček. Přišel!!! Já ho tak moc miluju!! Dám mu pusu! Dám! Kde byl? Celý život jsem na něj čekala!!!
20.30 Vidíš, vzal mě ven a já byla hodná.
21.00 Koukáme se na film ve třech. Chtělo by to mňamku. Když se na ně budu upřeně dívat, vím, že něco spadne. Prostě to vím.
21.05 Musela jsem jít „na místo“... taková potupa! Stáhla jsem ouška a jsem tak roztomilá!
21.06 Jo. Když dám ouška dozadu a tvářím se smutně, nechají mě vylézt na gauč!
22.30 Přišli za mnou do postele. Dobře, lehnu si na kraj, ať se taky vyspí. Zítra je totiž čeká hodně procházek.
Text: Viola Černodrinská Foto: Samuel Kubín, archiv autorky
