Někdo vás naštval v práci, předběhl ve frontě nebo ZASE přišel pozdě. Tep se zrychluje, do tváří se vlévá krev a nejradši byste do něčeho praštili nebo zařvali něco hodně sprostého. Víte, že tyhle pocity můžete využít ve svůj prospěch?
„Když řeknu, že dělám vědecký výzkum o vzteku, lidi často odvětí: To já se nikdy nevztekám,“ říká americký psycholog Ryan Martin. „Vysvětlují mi, že nikdy neječí, neřvou, nikoho by neuhodili… Jenže tím ve skutečnosti myslí, že nejsou agresivní. Ale když se chvilku bavíme, uvědomí si, že vzteklí jsou vlastně dost často.“ Většina lidí vztek prožívá několikrát týdně, ale mnozí i několikrát denně.
Martin ho popisuje jako komplexní emoci, kterou charakterizuje hlavně silná nespokojenost. Vztek existuje „na spektru“. „Začíná to u lehké frustrace z toho, že nemůžete najít klíče od auta, a končí u intenzivního hněvu ve chvíli, kdy se k vám nebo k člověku, kterého máte rádi, někdo jiný zachoval hnusně.“ Často se to pojí i s pocitem křivdy, nespravedlnosti a – jak to tvrdil už Aristoteles – touhy po odplatě.
Samozřejmě ke vzteku patří i tělesné reakce jako zvýšený tep nebo svalové napětí. A také zmiňovaná touha po agresi, ať už fyzické, nebo slovní, což neznamená, že ji uskutečníte. „Většina lidí to neudělá. Místo toho se šklebí, pláčou, přehrávají si situaci v hlavě, začnou zhluboka dýchat nebo použijí nějakou jinou neagresivní strategii,“ vysvětluje psycholog. Proto si často ani neuvědomíme, že vztek pociťujeme. Jenže…
Schopnost rozpoznat je a pojmenovat není známka slabosti ani toho, že nemáte „nic pořádného na práci“. Ryan Martin věří, že je to důležitý první krok k řešení problémů, a není v tom rozhodně sám. Velkou váhu tomu, abychom porozuměli sami sobě, přikládá třeba i takový dalajláma, který proto dokonce nechal vytvořit interaktivní „atlas emocí“.
Vztek je přirozený a často potřebný. Signalizuje, že je potřeba něco změnit. „Nemusí být poraženecký ani destruktivní – je to základní kámen naší lidskosti a může být oprávněný i produktivní,“ píše Brian Wong, který zkoumá roli vzteku jako hnacího motoru v politice, společenských hnutích i v mezilidských vztazích. Také Martin věří ve „zdravý vztek“, a má dokonce tři kroky k tomu, abychom věc správně vyhodnotili, když to na nás přijde.
Třikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte – a jdeme na to.
„Zvažte, jestli vám skutečně někdo ublížil nebo se k vám zachoval nespravedlivě, jestli vám situace brání v dosažení vašich cílů a jaké reálné následky pro vás bude mít,“ radí Martin. Spousta lidí si podle něj už u této otázky uvědomí, že situace není tak vážná nebo ji špatně interpretovali. Třeba že jim někdo neublížil schválně, ale omylem, a že se vlastně nic nestalo.
Samozřejmě váš vztek může být zcela oprávněný. Zveličování není nic moc, ale bagatelizace taky ničemu nepomůže. Možná vám někdo opravdu ublížil naschvál. Možná opravdu čelíte nespravedlnosti. Ale aspoň už jste si to pojmenovali a můžete lépe přemýšlet nad tím, jak problém vyřešit. Viz další kroky.
Zamyslete se nad tím, co konkrétně vám zvedlo tep a co to říká o okolnostech, ve kterých se nacházíte. Možná vám pomůže si to napsat. Ryan Martin to ilustruje následovně: „Představte si, že se cestou do práce ocitnete v zácpě. Frustrující. Ale když se nad tím zamyslíte, dojde vám, že dopravní situace za váš vztek může jen zčásti. Potkává se totiž se stresem nebo úzkostí z toho, co máte ten den před sebou. Dopravu nezměníte, ale můžete se zaměřit na to, jaké pocity ve vás vyvolává vaše práce – a proč.“
„Opravdu jděte ještě o krok dál a zamyslete se nad tím, proč vás ta která věc tolik frustruje,“ doporučuje Martin. Dozvíte se tak hodně zajímavého o tom, co vás ve skrytu duše trápí. Možná cítíte nejistotu: bojíte se, že to dnes v práci nezvládnete, že uděláte nějaký průšvih nebo trapas. Pak to chce zapracovat na vlastním sebevědomí. Nebo máte problém s nadřízeným? Možná toho prostě máte moc. Můžete něco předelegovat? Měli byste víc odpočívat? K tomu všemu můžete dojít. Slušný pokrok na to, že jsme začali u nadávání na dopravní špičku, ne?
Energii, kterou vám vlije do žil, můžete využít i jinak, než že do něčeho bouchnete. „Můžete s ním pracovat a zároveň být produktivní,“ říká Martin. „Vezměte tu energii a použijte ji k řešení problému, který jste identifikovali.“ Ve chvíli, kdy je člověk rozpálený do ruda, se to zdá být skoro nemožné. Ale opravdu to ve výsledku pomůže.
Funguje to u malých věcí: když doma nemůžete nikdy nic najít, možná vás věčné vztekání inspiruje k tomu, abyste konečně zavedli systém. Kapající kohoutek vás jednou tak rozčílí, až ho opravíte. A funguje to také u velkých věcí. Vztek vás může namotivovat k životní změně nebo k nepříjemné, ale nutné konverzaci. Třeba se konečně postavíte otravnému šéfovi nebo příbuznému. (Ale radši nejdřív počkejte, až se trochu uklidníte a v klidu si to přeberete.) A třeba nakonec ještě vstoupíte do té politiky.
Text: Marie Barvínková Foto: Getty Images
