Být na mateřské nebo rodičovské je někdy zatraceně těžké. O to víc, pokud byli zvyklí na život, ve kterém jste si všechno plánovali sami. S tím je s příchodem dítěte konec. Přičtěte k tomu únavu, stereotyp, každodenní stres a jste krůček od syndromu vyhoření. Ale dá se to zachránit.
Padáte večer unavení do postele, bolí vás celé tělo a ta samá bolest někdy pokračuje další den? Trápí vás často bolest hlavy, žaludeční obtíže, ztrácíte chuť k jídlu? Máte pocit, že jste za to, jak vzorně pečujete o potomky, málo oceněni? Cítíte se někdy úplně vyšťaveně? Vyhořele? Pak nejste sami. Syndrom vyhoření v Česku postihuje každého pátého člověka, rodiče na mateřské nebo rodičovské nevyjímaje. Psychický stav známý i pod názvy burnout syndrome nebo syndrom vyhasnutí zažívá až pětina Čechů. Časem se může rozvinout v nemoc, která vás pomalu vyřadí z provozu. A jak jistě víte, to si při výchově dětí nemůžete dovolit.
Možná jste to taky zažili – to nadšení, když se vám narodí miminko. Magické první měsíce, kdy jste sice strašně unavení, ale pocit štěstí převládá. S každodenní péčí ale mnohdy přichází i dlouhodobé vyčerpání. Se stereotypem běžných denních činností zase pocit frustrace, že pro to nejcennější, co v životě máme, děláme maximum, ale nejsme za to pořádně oceněni. A k tomu všemu společností uznávaný obraz šťastné maminky nebo tatínka – ani trochu udření, ani trochu rozladění. A ještě si k tomu přičtěte, že mnoho rodičů na mateřské chce nebo musí pracovat, takže když jejich ratolesti spí, dohánějí na počítači, co se dá.
Zpočátku se ze sebe snažíte vydat maximum, ale postupně přichází chronický stres, vyčerpanost, stavy úzkosti. Pocity beznaděje může doprovázet nízké sebevědomí, pocit méněcennosti a ztráty smyslu života, mohou se objevit deprese. Syndrom vyhoření se může projevovat i fyzicky: bolestmi žaludku, hlavy, nechutenstvím nebo pocitem, že se nemůžeme pořádně nadechnout.
Syndrom vyhoření poprvé popsal psychoanalytik Herbert Freudenberger v 70. letech. Pozoroval personál na své klinice pro drogově závislé a zjištění publikoval v jednom vědeckém časopise pod názvem Staff Burn-out. Freudenberger vystudoval dvě vysoké školy, založil a vedl už zmíněnou kliniku a taky působil jako psychoanalytik, není proto divu, že při takovém pracovním zápřahu sám syndrom vyhoření prožil. Jednoho dne se probudil a nemohl vstát z postele, ve které nakonec zůstal týden. Správně rozpoznal, že musí zpomalit, a tak si naordinoval klid bez práce, pečlivě však zapisoval své pocity. Tenhle deníček přispěl k mnoha výzkumům, které se na toto téma vznikly. Mezi nemoci ovšem syndrom vyhoření zařadila WHO až v roce 2019.
Úplně nejdůležitější je v tomto případě prevence. Syndrom vyhoření je zákeřný svým pozvolným nástupem. Teprve až se stavy úzkosti, panickou atakou a pocitem, že máme infarkt, nás to přinutí zpomalit. Ani tak ale mnozí nezpomalí. Třeba Freudenberger se po svém týdnu v posteli vrátil víceméně do stejného tempa.
Lékem na vyhoření je podle odborníků odpočinek, jenže ten si mnoho z nás už nějak neumí naordinovat a s dětmi je to mnohdy daleko náročnější. Nicméně zkuste alespoň následující:
Péče vs. čas pro sebe. Zamyslete se nad tím, kolik času trávíte s dětmi a kolik času věnujete jen a pouze sami sobě. Pokud první výrazně převažuje nad druhým, zkuste to přehodnotit. Během času pro sebe neřešte esemesky s babičkou o tom, jestli dětem chutnal oběd, ale ani práci. Zkuste prostě vypnout.
Odpočívejte. Klidně si s dětmi jděte po obědě lehnout. Ano, při pohledu na domácnost, kde to vypadá, jako by tam někdo hodil granát, je to těžké. A to ani nemluvíme o pohledu na počet nepřečtených mailů v mailové schránce. Ale věřte, že nevyspalí toho stejně uděláte míň a v menší kvalitě.
Buďte v kontaktu s lidmi. Třeba zjistíte, že ostatní rodiče to mají podobně nebo úplně stejně. Ta úleva, že si můžete vyměnit zkušenosti s někým, kdo také zažil pocity vyčerpání, je k nezaplacení. Potvrdíte si, že nejste první ani poslední lidé v podobné situaci, že netrvá věčně a že navíc existují řešení.
Požádejte druhé o pomoc. Nestíhat a dělat chyby je naprosto normální. Nic jako dokonalý rodič neexistuje. Nebojte se požádat partnera o pomoc s domácností a hlídáním, pokud potřebujete. Babičky, tety, strejdové jsou taktéž vítáni – kontakt s jinými lidmi z rodiny vaše dítě obohatí.
Pracujte. Jestli patříte k těm, kteří nevydrží na rodičovské celé tři roky a chtějí se profesně realizovat, ale nevíte, jak to doma říct, existuje spousta mediátorů, kteří vám s takovým partnerským rozhovorem pomohou. I dva dny v týdnu mohou být dobrým zdrojem energie.
Nebuďte na sebe tak tvrdí. Vyhoření je také popisováno jako důsledek nerovnováhy mezi původním očekáváním a realitou, které člověk později čelí. Snižte nároky na sebe samé. Nemusíte být vždy perfektní.
Abyste zjistili, jestli syndromem vyhoření skutečně trpíte, doporučujeme rozhovor s odborníkem. Mrkněte třeba na stránku Úsměv mámy, kde najdete řadu prověřených terapeutů, se kterými si můžete dohodnout konzultaci. A nebojte se, bude líp.
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images
