Možná už jste si všimli té obrovské rychlosti, kterou AI postupuje kupředu. Možná už si toho všimly i vaše děti a umí v tom chodit. Neskutečně věrohodné fotky na základě úplně vymyšleného zadání? Je to snadné. A ještě se u toho vážně pobavíte. Zatím.
Generování fotografií udělalo za posledních pár měsíců obrovský skok, objevily se i tzv. deep fake snímky – falešné „fotky“, u kterých i odborníci váhají, jestli je nějaký paparazzi vážně vyfotil, nebo prostě vygeneroval v počítači. A jak to funguje? Jednoduše zadáte, co byste chtěli vygenerovat a hotovo. Stačí situaci dostatečně přesně popsat pomocí tzv. promptu, neboli stručného návodu k požadované scéně. Rádi byste realistickou fotku roztomilého syslíka, jak jede na výlet na kole? Žádný problém.
Kdybyste chtěli, aby syslíků jelo víc, aby v pozadí bylo něco konkrétního, už by to taková sranda nebyla. AI samozřejmě nemá představivost a co v zadání nenapíšete, to neudělá. A pokud se bez toho neobejde, tak si to nějak vymyslí. Slovo „nějak“ je důležité, protože to řešení obyčejně v našem světě nefunguje. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy chcete na fotce nějaké lidi. Řekněme, že děláte pozvánku na školní besídku a chtěli byste nějakou ilustrační fotku. Na tom přece není co zkazit. Napíšete – udělej fotku veselé školní besídky, děti na pódiu hrají nějaké divadlo, rodiče a učitelé v publiku, všichni se skvěle baví.
Na první pohled to vypadá dobře. Světlo, atmosféra, děti, zábava, ale čím déle se díváte, tím horší to je. Nakonec budete rádi, že se AI rozhodla udělat ilustraci a ne realistickou fotku. Problém pro AI nejsou jen ruce nebo obličeje – stejně hrozná je snaha slepovat dohromady lidi, zvířata, předměty apod. Říkáte, že divadlo je složitá scéna? Dobře. Tak co třeba fotka – rodinný piknik?
I tady platí, že čím déle se na scénu díváte, tím horší to je. A můžete nám věřit, že vymlátit z AI variantu, která by nakonec byla vážně použitelná by bylo na dlouhou řadu pokusů a verzí a postupného pilování. Mimochodem, v zadání bylo „rodiče a dvě děti“ – co je na tom nepochopitelného, kdo ví…
Skutečná zábava (nebo horor, podle toho, jak se na to díváte) začne ve chvíli, kdy si z AI uděláte cíleně legraci. AI totiž žádné zadání nezpochybňuje. Nenapíše vám, že sysel na kole neexistuje. Prostě splní, co po ní chcete. Máme pro vás pár příkladů.
Nejzábavnější výsledky samozřejmě dostanete ve chvíli, kdy zadáte AI vygenerovat úplnou blbost. A schválně ji v tom necháte vykoupat, protože neuvedete žádné podrobnosti, jak byste si výslednou fotku představovali. AI nenapíše – nerozumím, prosím o upřesnění zadání. Ale prostě něco zkusí. Ale jak jsem psal, obyčejně to není řešení z našeho světa. Takže tady třeba jak si představuje soutěž v koukání do dálky.
Tady jsme zadání trochu víc specifikovali: potřebujeme několik příkladů anatomie boty ve stylu anatomických atlasů z 19. století, papír je zažloutlý, ilustrace jsou kreslené, ale precizní, s důkladným popisem. Ideálně několik různých typů obuvi. Výsledek?
Jestli něco AI spolehlivě rozhodí, jsou to rozhodně požadavky na „extrémní“ situace. AI chápe všechno doslova, takže si když zadáte „extrémní jízdu na kole“, nepředstaví si žádný nebezpečný nebo mimořádně rychlý závod. Najde si prostě někde na webu význam slova extrémní a nějak se s tím popere. Asi nemusíme říkat, že si to vysvětlí skoro zaručeně špatně.
A takhle by se dalo pokračovat donekonečna. Ale není to fér. Za rok tady třeba budeme psát článek o tom, jak bývala s AI zábava. Dokud pořádně všemu nerozuměla. No řekněte, nebude to škoda, až nebude možné zadat třeba – udělej mi obrázek z povstání proti hranolkám.
Text: Michal Schindler Foto: Midjourney, archiv autora
