S ilustrátorkou a grafičkou Albi o dětské tvorbě, vracení k sobě samé i o tom, že soutěživost je někdy nejlepším motorem k objevování nových vášní.
„Baví mě celý proces, od začátku do konce,“ říká ilustrátorka a kreativní grafička Michaela Máslová, kterou můžete znát třeba díky produktové řadě Kvído. Má také na svědomí kompletní grafickou podobu hry Zachraň poklad, která nedávno vyšla, vizuální podobu hry Dítě v domě nebo logo Albi Zážitkovky. Kde se inspiruje a jak vlastně pod jejíma rukama vzniká vizuální podoba Kvída?
Ve čtyřech letech jsem vyhrála soutěž s králíčkem Azuritem. S výkresem mi samozřejmě pomáhala maminka. Moc si ten obrázek nepamatuju, zato si moc dobře vybavuju vyhlašování výsledků i to, že mě pak nosili maskoti Azuritu – obří králíci, abych se s nimi vyfotila. (smích)
Ani ne. Moje cesta byla trochu složitá. Vždycky mě bavilo být venku, sportovat, ale mamka chtěla, abych dělala i něco jiného, tak mě přihlásila na balet a na hudebku. To byla katastrofa. Vůbec mi to nešlo. Nevzdala se a protáhla mě pečlivě celou ZUŠkou v Polici nad Metují, dokud nenašla něco, co mě bude bavit a půjde mi to. Klaplo to s keramikou a kreslením.
Několik let jsem dělala obalový design všech možných produktů a vždycky mě nejvíc bavily projekty pro děti. Oblíbila jsem si dětské ilustrace, tím jsem zaujala Albi a dostala se do týmu Kvído.
Spoustu let jsem si myslela, že tvořit pro děti je jednoduché. Postupem času jsem si uvědomila, že to tak není. Mělo by vás to pravdu bavit a naplňovat. A pak je i šance, že v tom budete dobří. Trvalo mi pár let, než jsem pro sebe našla ten správný směr a než jsem se dokázala sama ohodnotit.
Asi všechny určené pro batolata, jako Zvukové pexeso nebo Kvídovo rybaření. Mou srdcovkou je novinka Zachraň poklad, ze které jsem nesmírně nadšená! Měla jsem v celém procesu velkou volnost a možnost tvořit, za což bych ráda poděkovala naší produktové manažerce Lence Outratové. Byla to pro mě výzva – vytvořit puzzle, kde se dá hýbat jednotlivými komponenty. Aby skutečně seděly, chtělo to hodně měsíců příprav a ladění detailů.
Dítě v domě mě nadchlo, byla to příležitost, kde se můžu projevit přesně ve stylu, který mě baví, což je vektorová grafika neboli jednoduchá stylizace. U Zážitkovky se trochu projevil můj soutěživý duch, protože když se v Albi konal brainstorming nad novým logem, kde jsme s dalšími grafiky řešili výsledný vizuál, řekla jsem si, že to logo chci udělat já. A stalo se. Zvítězil veselý vizuál – koncept plný úsměvů.
Dá se říct, že všude. (smích) Dívám se třeba i na obaly dětských jídel. Baví mě také veletrhy a dětské dny, kde mám možnost mluvit přímo se zákazníky – dětmi a jejich rodiči a získat tak cennou zpětnou vazbu. Mám samozřejmě i složky s ilustracemi z Pinterestu, na Instagramu sleduji třeba ilustrátory jako @beatriceblue, @agathesorlet a mnoho dalších.
V pondělí máme schůzku, kde si řekneme a upřesníme projekty, zadání a termíny odevzdání. Poté vymýšlím detaily produktu, sazbu nebo dohlížím na externí návrhy produktů, zapracovávám změny po korekturách, fotím produkty a tak dále. A u toho všeho nesmí chybět zasloužené pauzy na kávu nebo oběd s kolegy.
Takhle jsem nad tím ještě nepřemýšlela. (smích) Vždycky jsem inklinovala ke sportu. Ale když jsem se přestěhovala do Prahy, tak jsem od toho trochu upustila a věnovala se práci a kulturnímu životu. Po pár letech jsem ale najednou měla pocit, že se potřebuju vrátit k sobě, a rozhodla jsem se z ničeho nic, že se zúčastním víkendového kurzu Jak jezdit traily od Trutnov Trails. Bez kola a bez vybavení. Bylo to skvělé, půjčili mi kolo, naučili mě základy, a tak začala moje láska k trailům. A nejen k nim. Mezi bajkerkama si mě našel můj současný přítel.
Text: Viola Černodrinská Foto: Anežka Vrbová
