Strašidla, duchové, ale třeba i únosy. To jsou typická témata dětských nočních můr. Straší můry i u vás doma? Lekat se jich nemusíte, u dětí jsou stejně normální jako u dospělých. A dá se s nimi pracovat.
Noční můry se podle odborníků nejčastěji objevují u dětí mezi šesti a deseti lety. Už předškoláci sice mají bujnou fantazii a bojí se třeba bubáků pod postelí, ve školním věku už ale strach začíná nabírat konkrétnější obrysy a promítat se do snů. Často je ovlivňuje televize – podle jedné nizozemské studie až v 70 % případů. Noční můru může inspirovat třeba trailer na hororový film, který dítě omylem zahlédlo, ale i večerní zprávy. Objevují se tak motivy únosů, střelby nebo různých strašidelných lidí.
Podobně jako u dospělých. Nejčastěji přicházejí v REM fázi (uprostřed noci a nad ránem). Na rozdíl od tzv. nočních děsů, které hrozí spíš v prvních hodinách spánku a mají blíž k náměsíčnosti, se u nočních můr zpravidla neobjevují žádné očividné projevy jako křik, přerývané dýchání nebo vstávání z postele. Někdy však snílka prudce probudí, jindy „jen“ ve spaní spustí stresové reakce, jako je zrychlený tep.
Když se často opakují, mohou noční můry vést k problémům se spánkem. Dítě, které se probudilo z děsivého snu, totiž často mívá problém znovu zabrat. A co víc – někdy se mu hůř usíná už večer, protože se potenciálních snů předem bojí. Může dojít k jakémusi sebenaplňujícímu proroctví, kdy právě tyhle úzkostné myšlenky skutečně noční můry spustí.
Rodiče si ale podle odborníků většinou starosti dělat nemusejí. „Funkcí snů je nejspíš zpracovávat to, co prožíváme přes den,“ uvádí dětská psycholožka Dawn Huebner s tím, že občasné noční můry i s nimi spojená úzkost jsou běžnou součástí vývoje. Jednoduše si to většina dětí musí zažít. Pokud se však strašidelné sny začnou objevovat několikrát do týdne nebo více týdnů za sebou, je dobré se na ně trochu víc zaměřit. Například s pomocí následujících rad.
„Když děti trpí nočními můrami, máme sklon jim říkat: jdi spát, to není doopravdy, je to jen sen,“ říká psychiatrička a rodičovská poradkyně Robin Berman. „Jenže pro ně to v tu chvíli je zcela opravdové.“ Nejlepší je proto dítěti ukázat, že jeho strach berete vážně, vyslechnout si trpělivě jeho vyprávění a vysvětlit mu, že i když chápete, jak je to strašidelné, skutečně se ničeho bát nemusí.
Tohle i my dospělí známe moc dobře. Když jdeme spát pozdě, a ještě před usnutím koukáme na seriál nebo do mobilu, spí se nám pak mnohem hůř. Často máme i divočejší sny. Pro malé školáky to platí dvojnásobně, ostatně by měli spát 10 až 11 hodin denně. Pohlídejte, že chodí na kutě včas, a místo usínání před obrazovkami si zkuste nastavit nové rodinné návyky. Co venkovní posezení, hraní deskovek a pak společné čtení? A v posteli je pak pro mnohé samozřejmě nejlepším „uklidňovačem“ plyšový společník.
Děti se často před spaním bojí konkrétních předmětů, třeba stromu za oknem nebo panenky, která v přítmí pokoje najednou začne vypadat děsivě. To pak můžou odrážet i noční můry. Typický rodičovský reflex je zatáhnout záclony nebo panenku otočit hlavou ke zdi. Jenže tím dítěti vlastně potvrdíte, že má důvod se bát, upozorňuje Huebner. Lepší je ty strašidelné věci zblízka prozkoumat, nejlépe přes den a společně. Dítě tak možná překoná obavy a večer se v prostoru bude cítit bezpečněji.
Pravidlo ovšem neplatí pro televizní horory nebo kriminálky. Těm se zejména před spaním vyhněte obloukem. Radši si spolu přečtěte knížku o nějakých hodných strašidlech, třeba Strašidýlko Stráša od Aleny Mornštajnové nebo interaktivní samolepkovou knížku Strašidla z edice Kouzelné čtení, kde se dozvíte spoustu informací o strašidlech a zjistíte, že to jsou vlastně celkem milá stvoření.
Obecně funguje úzkostné myšlenky přeměnit na něco příjemného. Samozřejmě to nejde na sílu, ale pomoci může právě čtení nějaké vtipné knížky, společná hra nebo fantazírování o tom, jak noční můry „vylepšit“. Co když únosce uklouzne na slupce od banánu a duchy zažene vaše Micka, která se v noci mění na Supermicku? Zapojte do vymýšlení veselých scénářů klidně celou rodinu – tříbit si fantazii ještě nikomu neuškodilo, a všichni tak budete usínat na pozitivnější notě.
Buď společně s dítětem, nebo za něj. Budete tak moci vypozorovat, jestli má výskyt nočních můr nějaké vzorce. Jde jen o všední dny? O večery po nějaké sportovní aktivitě nebo kroužku? Může to signalizovat nějaký zvýšený stres, který dítě během dne zažívá? Anebo je naopak výskyt nočních můr úplně náhodný a jedná se jen o přirozené období v dětském vývoji? Na všechny tyhle otázky samozřejmě nemusíte znát odpovědi. Ale pokud máte jakékoli podezření nebo jste objevili překvapivý vzorec, nic nezkazíte konzultací s dětským psychologem.
Text: Marie Barvínková Foto: Getty Images
