Ne že bychom vás chtěli strašit, ale i strachu se můžete bát. Dostanete se tak do začarovaného kruhu, ze kterého se naštěstí dá vystoupit. Seznamte se s fobofobií.
Zní to trochu jako bytost ze starých řeckých bájí. Nebo z Harryho Pottera. Jedná se ovšem o reálnou fobii, kterou odborníci popisují jako strach ze strachu. Pořád vám to zní jako nějaká bizarní až okrajová záležitost? Trpí jí víc lidí, než si možná myslíte. Vlastně se s ní může setkat každý z nás a v (post)pandemickém světě ještě spíš.
Vtip je v tom, že fobofobie není vždycky stejná. Jedná se o komplexní problém, který se u různých lidí projevuje různě a často se ukrývá v „balíčku“ dalších psychických problémů. Ať už jiných fobií nebo například úzkosti. Hlavně té, které se říká anticipační.
Anticipační úzkost přichází, když už předem očekáváte nějakou situaci, ve které vám úzko bude. Typická je tréma nebo obava, že v nějaké chvíli dostanete panickou ataku. A od těchto starostí je už jenom krůček ke strachu – ovšem ne z důležité prezentace, dlouhého letu nebo jiného spouštěče. Mluvíme tu o strachu z vlastní reakce. Bojíte se, že se budete bát.
Právě anticipační úzkost a možná i související fobofobii poznala řada lidí až kvůli pandemii a s ní spojeným lockdownům. Když už si konečně zvykli na vynucenou samotu, home office, domácí výuku nebo jinou formu izolace, svět se pomalu začal vracet do normálu. A s tím přišel na řadu strach z toho, že návrat „mezi lidi“ bude obtížný a možná děsivý. Takové obavy z našich vlastních pocitů umí být obzvlášť vypečené. Dokážou člověka paralyzovat tak, že se potenciálně nepříjemným situacím radši úplně vyhýbá.
Zůstanou takoví lidé už navěky doma? Asi ne, ale přirozeně jim to bude déle trvat. „Fakt, že se covid-19 doslova šíří sociálně, nás naučil mít strach ze setkávání s dalšími lidmi,“ říká americký psycholog Jonathan Kanter. „To, že jsme se museli izolovat a omezit společenské kontakty, ještě podpořilo pocit, že být ve společnosti se rovná ohrožení.“ Dejte si to dohromady s úzkostnější povahou nebo sklonem k fobiím. A zase – máte recept na bludný kruh jako vyšitý.
Jedna věc jsou obavy z vlastních pocitů. Ale fobofobie se může projevit také jako strach z toho, že si vypěstujete některou konkrétní fobii. Tím strašidlem může být třeba chorobný strach z infekce, bacilů, nečistoty. Dokonce existuje i takzvaná koronafobie, tedy strach z nákazy všem dobře známým virem.
Můžete se ale obávat třeba i toho, že se u vás vyvine fobie sociální, agorafobie (strach z veřejných prostranství) nebo hafefobie (strach z dotyků). V jiném kontextu se například můžete bát, že budete mít fobii z létání, i když jste ještě nikdy neletěli. Nebo vás může děsit fobie, kterou znáte od někoho z rodiny. Lidé, kteří už nějaký takový chorobný strach mají, se také často bojí, že se k němu přidají ještě další druhy fobie.
Fobie ze strachu je jednou z mála, které se můžou odrazit v realitě. Máte-li fobii z nemoci nebo třeba zmíněnou koronafobii, neznamená to, že nemoc skutečně dostanete. Ale když máte strach ze strachu, můžete strach skutečně dostat. Vlastně si ho v sobě nevědomky vypěstujete. Zvlášť pokud se budete potenciálnímu spouštěči dlouhodobě vyhýbat. Přesně jako v situaci po dlouhém lockdownu.
Rozhodně se nebijte do hlavy. Podle studií se s úzkostí někdy setkalo až 30 % lidí a až desetina lidí má nějakou specifickou fobii nebo fobie. „Lidé často úzkostem a strachům přikládají negativní významy a myslí si, že to znamená, že jsou slabí nebo že je s nimi něco hrozně špatně. Tím se jejich stav ovšem zhoršuje,“ říká americká psycholožka Bethany Teachman. Podle ní se přitom jedná o docela přirozené reakce.
Pokud vás fobofobie opravdu trápí a brání vám normálně žít, dobrou zprávou je, že se dá „léčit“. Jak? Podobně jako další fobie – s pomocí kognitivně behaviorální terapie a toho, že se případným spouštěčům záměrně vystavíte. Ovšem vždy pod dohledem terapeuta. Ten vám navíc pomůže rozpoznat, jestli je vaše fobie spojená s úzkostnou poruchou nebo nějakým dalším psychickým zádrhelem. A navrhne řešení přesně pro vás.
Text: Marie Barvínková Foto: Getty Images
