Myslela jsem si, že to jednou přejde. Že až s mým dvojčetem Sandrou dospějeme, přestanou si nás lidé plést. Je mi 31 a stále mi někdo říká jejím jménem. Nejsme v tom samy. A máme i hodně následovníků: dvojčat se dnes rodí dvakrát víc než před třiceti lety.
Každý má svou vlastní kombinaci genů, kterou nemá nikdo jiný na světě. Jen u jednovaječných dvojčat nastává trochu matoucí situace. Jejich genetická výbava je totiž úplně stejná, z čehož plyne (asi doživotně) množství komických situací a hlavně záměn.
Téma záměny využíval už třeba William Shakespeare, sám otec dvouvaječných dvojčat Judith a Hamneta. V Komedii omylů se vyřádil hned se dvěma páry dvojčat. A v jeho veselohře Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete se hrdinka Viola v přestrojení za kluka poplete s vlastním bráchou-dvojčetem Sebastianem. Touhle zápletkou se inspirovali třeba tvůrci filmové romantické komedie Super náhradník z roku 2006.
Divadelních her i filmů se záměnou dvojčat je mnohem víc. Určitě znáte film Past na rodiče, jehož předlohou je kniha Luisa a Lotka od Ericha Kästnera. Jednovaječná dvojčata Annie a Hallie vyrůstají odděleně, jedna u mámy a druhá u táty, a navzájem o sobě nemají ani tušení. Náhodou se potkávají na letním táboře, kde se domluví, že dají rozvedené rodiče opět dohromady. Když se pak vrací domů, vymění se. A právě tím začne řada nečekaných a komických situací. Než se stala věhlasnými módními guru, natočila pár filmů s podobnou tématikou také dvojčata Mary-Kate a Ashley Olsen.
Vícerčata nepřitahují jenom pozornost spisovatelů a filmařů, ale také médií. Zvlášť když jsou ještě v něčem mimořádná. V sérii britských dokumentů Extraordinary People je například jedna epizoda věnována příběhu The Rainman Twins. Identická dvojčata Flo a Kay Lymanovy trpí poruchou autistického spektra a jsou známé pro svou vysokokapacitní paměť. Z fleku vám řeknou, který den v týdnu byl třeba 3. leden 1961.
Známý je také příběh identických dvojčat June a Jennifer Gibbonsových, Britek původem z Barbadosu, kterým se přezdívá Tichá dvojčata. Od útlého dětství až do dospělosti komunikovaly výhradně spolu. Vždy, když se je psychologové snažili rozdělit, skončily paralyzované a bez jakéhokoliv zájmu o okolní svět. Jediný člověk, se kterým se naučily mluvit, byla britská spisovatelka a novinářka Marjorie Wallace. Navštěvovala je v psychiatrické léčebně, kam byly umístěny po sérii žhářských útoků, a nakonec jejich příběh zvěčnila v knize.
Ačkoliv na sobě dvojčata byla emocionálně závislá a zdálo se, že jedna bez druhé jednoduše nemůžou být, obě vzájemnou přítomností velmi trpěly. V roce 1993 Jennifer zemřela. Na selhání srdce, bez jakékoliv známky násilného činu. Podle June se však na smrti domluvily, aby alespoň jedna z nich dokázala vést normální život.
Od roku 1979 probíhá pod vedením genetiků z Minnesotské univerzity rozsáhlá studie jednovaječných i dvouvaječných dvojčat rozdělených po porodu. Vědci doposud zkoumali více než sto dvojic. Většina z nich žila dlouho odloučeně a setkaly se až po desítkách let.
Patří mezi ně i známí Jim Twins. Dvojčata Jim Springer a Jim Lewis byli jeden od druhého separováni ve věku čtyř týdnů a adoptovaly je dvě různé rodiny ve státě Ohio. Nikdo neví proč, ale oběma rodinám bylo řečeno, že druhé dvojče zemřelo.
Ačkoliv od sebe oba Jimové vyrostli vzdáleni pouhých 65 kilometrů, poprvé se setkali až ve svých 39 letech. Zatímco Jim Lewis o existenci svého dvojčete věděl, matka Jima Springera mu tvrdila, že jeho dvojče zemřelo. Poté, co Jim Lewis našel svého bratra, zjistil zajímavé shody. Nejenže vypadali v podstatě totožně, ale měli i stejnou barvu hlasu, gesta, duševní schopnosti, a dokonce stejné povolání: oba pracovali jako zástupci šerifa. To není všechno. Jimové řídili stejnou značku auta, oba měli ženu jménem Betty a syny, které pojmenovali James Alan a James Allan.
Ať už věříte v dvojčecí superschopnosti, nebo dvojčata vnímáte jako klasické sourozence, věřte, že mít sestru nebo bratra, se kterými sdílíte už intimní prostor matčiny dělohy, je k nezaplacení. Také proto, že všemi vývojovými fázemi při troše štěstí procházíte spolu. První zub, první pusa, kluk nebo holka, první rozchod a pak třeba i první roky na vejšce. A po celou dobu víte, že vám tenhle člověk rozumí ze všech na světě nejvíc. Protože má tak nějak stejné geny jako vy.
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images
