O tvorbě deskovek, raketovém úspěchu a trpělivosti, která růže přináší.
Tomáš Holek, původně grafik, se dnes naplno věnuje designu deskových her a slaví úspěchy i na mezinárodní scéně. S herním designem začal už ve dvanácti letech, kdy vytvářel vlastní verze her inspirované tituly z PlayStationu. Opravdový zlom ale nastal s legendárními Osadníky z Katanu – tahle hra ho natolik uchvátila, že začal psát vlastní scénáře, vyrábět herní komponenty a kreslit mapy, které zabíraly bez nadsázky celý obývák (k radosti jeho rodičů). Jak tvoří dnes a jak si poradí, když mu něco nejde?
Představte si sedm hal plných lidí, kteří jsou stejně zapálení do deskových her jako já (smích). Pro herní svět je Spiel Essen velká událost – letos se tu představilo kolem 1 500 nových her od 900 vydavatelů, na které se přišlo podívat na 200 000 návštěvníků.
Před časem jsem si řekl, že pokud se chci věnovat designu deskovek naplno, musím do toho pořádně šlápnout. Každá z těch her má jiného vydavatele, ale všechny vyšly téměř současně – a co víc, krásně se umístily.
Podle hlasování na geekbuzz, ve kterém návštěvníci veletrhu hlasují a hodnotí hry, se po konečném sečtení umístila SETI na 1. místě, Galileo na 4. místě a Čajová zahrada na 21. místě.
To máte pravdu, způsobilo to tam trochu rozruch. Lidé chtěli fotku nebo podpis. Nejsem moc zvyklý na pozornost – jsem spíš introvert. V Essenu mi vůbec nedocházelo, proč ke mně chodí cizí lidé (smích).
Asi od dvanácti let. Bavilo mě nejen hrát hry, ale hlavně si je přizpůsobovat. Dokonce jsem jako teenager donesl jednu hru do Albi, ale odmítli mě, protože se tehdy autorskými hrami nezabývali. Byl jsem neznámý a prosadit se bylo náročné. Řekl jsem si ale, že se nejdřív zaměřím na to, aby byly mé hry co nejlepší, a tu první hru jsem schoval do šuplíku s tím, že se k ní možná jednou vrátím.
Věděl jsem, že hra musí být perfektní, než ji zase nabídnu. Soustředil jsem se na další prototypy a hodně hrál hry – člověk se tím naučí opravdu hodně.
První pokusy s deskovými hrami, včetně vlastního rozšíření pro Osadníky z Katanu a her inspirovaných oblíbenými videohrami, se bohužel nenávratně ztratily. Ale svou první opravdu velkou hru z prostředí starého Egypta, kterou jsem vytvořil před patnácti lety, mám stále schovanou jako vzpomínku.
Mám jich tam docela dost (smích) – když mi u některé něco nesedí, odložím ji a vrátím se k ní třeba i za několik let. Čajovou zahradu jsem začal tvořit v roce 2020, na dva roky ji pak uložil do šuplíku.
Vůbec. Zasekl jsem se na jednom problému, a tak jsem tomu nechal volný průběh. Většina autorů nabídne prototyp vydavatelům hned, ale já chci, aby byl co nejlepší. To vyžaduje testování s širším okruhem lidí než jen s rodinou (smích). Protože ti vás rovnou pochválí nebo jsou překvapení, že jste vůbec schopni nějakou hru vytvořit.
Je to strategická hra, která vás zavede do staré Číny do oblasti Yunnanu, kde byly úplně první čajové zahrady. A stane se z vás pěstitel čaje. Cílem hráčů je rozšířit své plantáže a zakládat nové zahrady v údolích podél řeky. Čaj pěstujete, ale zároveň i fermentujete a dozvíte se také spoustu informací o historii tohoto nápoje.
Nejdominantnější tam je asi taková oranžovo-růžová, která není v deskovkách úplně běžná, ale i díky tomu hra vyniká.
Dělám na několika dalších titulech a zkouším i jednodušší hry pro rodiny a děti.
Řekl jsem si, že dokud to jde, chci toho využít naplno. Uvidíme, co vám řeknu za pár let. (smích)
Text: Viola Černodrinská Foto: Archiv Tomáše Holka, Archiv Albi
