Zapomínat je lidské. Zvlášť v době, kdy se o naši pozornost pere tolik různých informací a úkolů. Co pomůže? Občas vypnout autopilota, soustředit se na to, co zrovna děláte, nebo si prostě jen koupit nové pouzdro na mobil.
Za deset minut máte být s dětmi ve škole, jenže zaboha nemůžete najít klíče od auta. Cestou do práce si chcete koupit svačinu, načež si uvědomíte, že jste nechali peněženku v druhé tašce. A zhasli jste vlastně doma? A kde máte sakra brýle? V kapse nejsou, v batohu taky ne. Jo aha, celou dobu byly na čele…
Nejste v tom sami. „Ztrácení“ drobných předmětů nebo krátkodobé výpadky paměti jsou podle psychologů častější, než si myslíme. „Většinou je to důsledek roztržitosti,“ říká Daniel Schacter, psycholog a vedoucí Schacterovy paměťové laboratoře na Harvardově univerzitě. Roztržitost je podle něj jakási „porucha na pomezí pozornosti a paměti, při které se soustředíme na něco jiného než na předmět, který pak ztratíme – ať už je to ovladač na televizi, telefon, nebo brýle“.
Jednoduše myslíme na tisíc věcí najednou a úplně si při tom zapomeneme do paměti uložit informaci o tom, kam jsme něco položili. Nebo – například v ranním spěchu – jedeme na autopilota a zpětně si ne a ne vybavit, jestli jsme něco udělali. Jestli jsme zamkli, vypnuli sporák nebo odpojili varnou konvici.
Občasná nepozornost a malé výpadky paměti opravdu trápí všechny. Ale co když se objevují opravdu často, jsou intenzivnější a začnou nám výrazně zasahovat do každodenního života? Když kvůli hledání klíčů chodíte všude pozdě nebo se kvůli výpadkům cítíte dlouhodobě vyčerpaní a frustrovaní, může jít o symptom ADHD. To samozřejmě dokáže vyhodnotit jen psychiatr nebo klinický psycholog.
Starší lidé se zase někdy obávají, že častější zapomínání signalizuje nastupující demenci nebo Alzheimerovu chorobu. Ale není důvod se hned bát. Může jít o normální součást stárnutí. Možná si toho teď jenom víc všímáte. „Osvědčený způsob, jak rozlišit kognitivní úpadek od běžné nepozornosti, je zeptat se někoho blízkého. Třeba vám řekne, že klíče přece ztrácíte odjakživa,“ upozorňuje neurovědec Gregory Jicha z Kentucké univerzity.
Více než 50 % pacientů, které začaly trápit problémy s pamětí, podle něj nemá ani „Alzheimera“, ani demenci. Častěji za to může například nedostatek spánku, problémy se štítnou žlázou nebo nová medikace. Schacter zase doplňuje, že pozornost a paměť můžeme během celého života trénovat. Sám si třeba vytvořil jakousi preventivní rutinu: brýle i klíče od auta dává vždy na stejná místa, která už si pamatuje. Bez výjimky.
A tady jsou další tipy odborníků, které vám možná pomůžou posílit pamatováka:
No, úplně všechno nemusíte, ale řekněte si vždycky nahlas, kam něco dáváte. Klíče na věšák, sluchátka do boční kapsy batohu… Stejnou metodu využijete, i když například zamykáte nebo zhasínáte. „To, že nějakou situaci pojmenujete, na ni zaměří vaši pozornost a zvýší to šanci, že si ji zapamatujete,“ říká psychiatrička Mareen Dennis.
Jsou to vlastně staré dobré mnemotechnické pomůcky. Zazpívat si „klíče pro řidiče dávám vedle míče“ vám napřed může znít trochu hloupě, ale stoprocentně to nezapomenete. Fungují rýmy (flaška – taška), ale i různé aliterace: třeba když Klíče nosíte zásadně v Kapse a Brýle necháváte na Botníku. Nebo si složte vlastní text na oblíbenou melodii.
Pokud zrovna nehledáte mobil, můžete ho využít jako pomocníka. Vyfoťte si třeba parkovací místo, na kterém necháváte auto, umístění nějakého důležitého předmětu nebo jakoukoli informaci, kterou si potřebujete zapamatovat. Zabere vám to vteřinku a vaše budoucí já vám poděkuje. Ale pozor – odborníci doporučují střídat spoléhání na technologie s aktivním tréninkem mozku. Jinak hrozí, že zleniví a paměť se zhorší ještě víc. Mozkové závity můžete dokonale promazat s edicí Mozkovna od Albi, kde najdete řadu hlavolamů, rébusů nebo hádanek.
Nevýhoda většiny předmětů, které hledáme, je, že mají neurčitou nebo nevýraznou barvu. Taky máte černý mobil, peněženku i ovladač? To se pak v rychlosti těžko hledá. Mareen Dennis proto doporučuje všechno, co jde, označit barvami. Nebo ještě lépe: zvolte si jeden výrazný odstín a pořiďte si v něm klíčenku, peněženku, pouzdro na brýle i obal na mobil. Až budete „skenovat“ prostor, snadno je najdete. Mozek už bude naprogramovaný na to, že má hledat třeba fialovou. Ovladač k televizi, který se tak rád ztrácí v gauči nebo mezi novinami, zase můžete označit reflexní páskou.
Když jste byli malí, možná vám rodiče říkali, ať „pospícháte pomalu“. Teď už si to holt musíte říct sami. „Když něco nemůžete najít, nejdřív se zhluboka nadechněte a dejte mozku minutu nebo dvě,“ radí Gregory Jicha. „V naprosté většině případů to stačí k tomu, abyste si vzpomněli.“ A když si opravdu vzpomenout nemůžete, buďte na sebe hodní. Život je náročný, všude kolem nás je spousta podnětů, povinností máme většinou víc, než se dá skutečně stihnout. Takže to chce nádech, výdech – a hlavně se nezlobit na svůj mozek.
Text: Marie Barvínková Foto: Getty Images
