V dětství jsme ho hráli snad všichni a jako rodiče nebo prarodiče se k němu rádi vracíme a necháváme se porazit od našich potomků. Ano, u pexesa se dospělí opravdu nemusí snažit, aby prohráli a vykouzlili tak na dětské tváři vítězoslavný úsměv. A to není jediná věc, která ho odlišuje od ostatních her. Často se například uvádí, že pexeso je českým vynálezem. Jak se to vezme. Realita je o trochu složitější.
Samotný název bezesporu 100% český původ má, byť kombinace hlásek s „x“ uprostřed vypadá na první pohled docela cizokrajně. Ve skutečnosti se jedná o první slabiky slov názvu kdysi populární televizní soutěže Pekelně se soustřeď – tedy pek-se-so. A teď už stačí, když si prostřední „ks“ zaměníte za foneticky identické „x“, a slovo pexeso je na světě. Zní to sice jednoduše, ale každý, kdo se někdy pokoušel vymyslet název čehokoli, musí ocenit genialitu tvůrce.
Tím byl tehdejší výtvarný redaktor propagačního oddělení Čedoku Zdeněk Princ. Ačkoli vymyslel i hru samotnou, právě názvu si na svém vynálezu podle svých pozdějších slov vážil nejvíce. Původně se totiž hra měla jmenovat Obrázková mozaika, protože Prince hra napadla během jeho prvního zaměstnání, když pracoval ve svatovítské katedrále na rekonstrukci mozaiky Kristova křtu. Ta se skládá z tisíců různě barevných sklíček a při jejich umísťování si začal Princ říkat, že by vlastně mohlo být docela zábavné snažit se najít dva stejné obrázky.
A měl pravdu. Když hra později vyšla v nakladatelství Pressfoto, stal se z ní absolutní prodejní hit. Přestože k popularitě prvního vydání pexesa bezpochyby přispělo, že jeho námětem byly tehdy velmi oblíbené Mayovky, nesmírně zábavný je už vlastní princip hry. Jak už bylo naznačeno, Zdeněk Princ s ním ale nepřišel jako první na světě. Podobná hra se totiž hrála už ve 12. století v Japonsku a jejím cílem bylo najít dva stejné obrázky namalované uvnitř rozpůlených mušlí.
Na západ od našich hranic je pexeso známé jako Memory a pod tímto anglickým názvem ji v roce 1959 vydala švýcarská firma Ravensburger. I v tomto případě je ale původ složitější, protože inspirací byla hra, kterou vymyslela Bertha von Schroeder, učitelka z mateřské školky v Basileji. Ta se ji dokonce ve čtyřicátých letech pokoušela prodávat, ale velký úspěch s ní nezaznamenala. A tak smetanu v podobě komerčního úspěchu nakonec slízla firma v Česku známá spíš svými skládačkami. Bertha von Schroeder tak vlastně dopadla stejně jako Zdeněk Princ, který ze svého vynálezu vinou komunistické zlovůle také neviděl ani pětník.
Nicméně i tak se český tvůrce až do konce svého plodného života v roce 2019 těšil z toho, že jeho hru objevují nové a nové generace nadšených hráčů. Pexeso je v podstatě společenský fenomén, v němž se pořádají turnaje a který má své oddané sběratele. Navíc existují nejrůznější zajímavé variace, které hru obohacují o další rozměry. Dospělí si mohou zahrát třeba vědomostní pexeso, kde na kartičkách nejsou identické obrázky, ale dvojice informací, které k sobě významově patří. Variant se nabízí hned několik, přičemž jedna z nejoblíbenějších se věnuje českým filmovým hláškám.
Na podobném principu jsou založena i tzv. Chytrá pexesa, se kterými si děti zábavnou formou procvičují nejen paměť, ale i kognitivní schopnosti. A dokonce se mohou zdokonalit i v angličtině! Malí majitelé kouzelné tužky od Albi pak můžou kromě zraku procvičovat i sluch. K dispozici totiž jsou také pexesa se zvuky hudebních nástrojů, zvířat nebo dopravních prostředků. Díky nádherným ilustracím se dají samozřejmě hrát i jako klasické pexeso, ale doporučujeme zkusit varianty pravidel, kdy hráči hledají buď odpovídající zvukový doprovod k obrázku, anebo dokonce dvě kartičky jen podle stejného zvuku.
Text: Matěj Černý Foto: Getty Images
