Chyběl jim domov, sebevědomí i pracovní příležitosti. Díky projektu Kuchařky bez domova se mohou vrátit do pracovního procesu. Jedenáct žen připravuje v pražském kulinářství Kuchařek bez domova chutná veganská jídla, a získávají druhou životní šanci.
„Od samého začátku jsem projekt z dálky obdivovala,“ říká Olga Pek o projektu Kuchařky bez domova. Nejdřív byla jeho pravidelnou dárkyní, dnes se stará o fundraising a PR. „Žádná z kuchařek si dobrovolně nevybrala život na ulici. Mají toho za sebou hodně, často čelí několikanásobným traumatům, zaslouží si, aby je společnost začala vnímat jako plnohodnotné lidi.“
Ženy mnohem častěji řeší sexualizované násilí, což vede k tomu, že mají tendenci se vyhýbat společným službám. Proto nabízíme podporu přímo pro ženy, aby měly skutečně bezpečný prostor. Rozdíl oproti mužskému bezdomovectví je také v tom, že ženy řeší menstruační hygienu, těhotenství a často se vyrovnávají s rolí matky. Některé musely dát kvůli špatné sociální situaci děti do Klokánku a pak se samy ocitly na ulici. Stát namísto podpory odebírá děti rodinám ve chvíli, kdy má za to, že nejsou schopny se o ně ekonomicky postarat. A pro mnohé je to hodně bolestivé. Takže se kromě toho všeho musejí vyrovnávat ještě se steskem a pocity selhání.
Nikdo by si dobrovolně nevybral být bez domova. To je prostě nesmysl. Nikomu není na ulici dobře. Inspirovali jsme se tím, jak se k lidem bez domova přistupuje na Západě. Například Evropská federace národních organizací pracujících s bezdomovci udává, že až 85 % lidí, kteří jsou na ulici, má za sebou komplexní trauma. To znamená, že procházejí vícero traumatickými situacemi naráz. Jedna úroveň traumatu je to, že jsou na ulici, k tomu se ale přidávají další, často několikanásobná znevýhodnění. Jsou to například ženy, které pocházejí z dětského domova. Romky, které narážejí na diskriminaci. Lidé s duševními nebo fyzickými onemocněními. Máme třeba kuchařku, která pravidelně dochází na dialýzu. Tohle všechno jsou faktory, které ty ženy činí nesmírně zranitelnými. A další faktor je sociální kapitál. Máte kolem sebe sociální záchrannou síť? Jste schopna ji zmobilizovat v případě potřeby? Jste schopna si vůbec říct o pomoc? Otázka je, jestli je v pořádku, že my jako společnost rezignujeme na to, že lidé, kteří v tomhle nejsou tak obratní, končí na ulici.
Sociální bydlení se v Praze nyní přednostně poskytuje „neproblémovým“ lidem. To ale znamená, že ti nejzranitelnější mají mnohem menší šanci, že na bydlení dosáhnou. Dalším problém je, že Praha má ve svém fondu strašně málo bytů, většina z nich se v devadesátých letech privatizovala. Sociální bydlení je navíc ohroženo celkovou bytovou krizí.
Zisk sociálního bydlení je krásný, ale zároveň i náročný milník v jejich životech. Ty ženy často nejsou zvyklé být samy a ve chvíli, kdy byt získají, na ně padá samota a psychické problémy. Někdy se stává, že po dlouhé době, kdy bojovaly o přežití, onemocní. My se snažíme jim pomoci byt zařídit a být jim psychickou oporou.
Ano, v současnosti máme šest stálých kuchařek, které jsou s námi už okolo pěti let a do Jídelny dochází zhruba jednou až dvakrát týdně. Pět dalších žen školíme v Akademii Kuchařek bez domova, půlročním uceleném programu financovaném Evropskou unií, který teď běží úplně poprvé. Není to certifikovaný program, ale rozhodně ženy něco naučí, zvýší jim sebevědomí a jeho absolvování je pro budoucí zaměstnavatele důkaz, že ženy něco umí.
Docházet do práce znamená určitou úroveň stabilizace. Když celou noc jezdíte v tramvaji, protože nemáte kam jít, je to fakt náročné. Členkami týmu jsou tedy ženy, které mají zkušenost s bezdomovectvím, ale už mají pevnější zázemí.
Některé ano, jiné mají zkušenosti – máme v kurzu i vyučené kuchařky. Protože se v Jídelně připravuje pouze rostlinná strava, je potřeba je nejdříve naučit, co všechno do takové stravy patří a co už ne. Jsme rádi, když se ve svých dovednostech posouvají dál. Jedna naše kuchařka byla například na školení na výrobu raw dortů a brzy nás čeká baristický kurz. Součástí akademie je ale i širší školení v oblasti práce v kuchyni, správné hygieny a podobně.
Dvakrát týdně si vozíme přebytky – hlavně zeleninu a ovoce z Teska v OC Nový Smíchov. Jsme s nimi propojeni přes potravinovou banku. Ta spolupráce zatím funguje moc hezky.
Nejlépe přes komunitní centrum neziskovky Jako doma, které sídlí na adrese Novákových 655 na pražské Palmovce. V srpnu příštího roku budeme spouštět další kurz a budeme moc rádi, když se nám přihlásí další ženy. Zatím je ale objem práce, kterou dovedeme nabídnout, stále malý. I proto jsme rády za všechnu podporu a objednávky.
Určitě! U cateringu je samozřejmě potřeba domluvit se dopředu, abychom měli všechny suroviny a stíhali přípravu. Stačí nás ale kontaktovat přes Facebook nebo e-mail. Na základě toho zašleme nabídku a ceník a na všem se domluvíme. A od nového roku si můžete dát každý týden od úterý do čtvrtka dobrého u nás v bistru v Brožíkově 6 na Praze 5.
Je to tak. Jídelna Kuchařek bez domova se dostala do obtížné finanční situace a my byli nuceni ji na rok a půl zavřít. Ale 4. ledna konečně otevřeme znovu. Bude tam živá kapela, spousta dobrůtek a hlavně naše šikovné kuchařky. Je to skvělé místo za symbolický nájem od Prahy 5, je tam velká profesionální kuchyň s denním světlem a ženám je tam fakt dobře, což je důležité. Ale je to také místo, kam moc lidí přirozeně nechodí, protože je to stranou frekventovaných proudů. Proto hledáme i nové místo, třeba i jen výdejní okénko, kam by to zákazníci měli blíž.
Do 18. prosince běží projekt Vánoce pro ženy bez domova, můžete tedy koupit dárek jedné z nich, nebo udělat balíček podle seznamu na Facebooku. Balíčky spravedlivě rozdělíme a darujeme kuchařkám při společné sváteční večeři. Zároveň se dá do pondělí 18. prosince ještě stále objednávat vánoční cukroví, opět rostlinné. A přispět můžete i jednorázovým nebo pravidelným finančním darem, aby projekt mohl fungovat co nejdéle. A pomůžete i nabídkou zaměstnání. Máme v týmu kuchařku, která dlouho neúspěšně hledá práci. Takže kdyby měl někdo otevřenou pracovní pozici pro kuchařku nebo pomocnou sílu do kuchyně, budeme rádi, když se nám ozve.
Ženy, které se ocitají v těžké situaci, mají speciální potřeby a potřebují také speciální přístup. Proto vzniklo denní komunitní centrum Jako doma na pražské Palmovce, kde se ženy mohou vysprchovat, vyprat si oblečení, získat si potravinovou pomoc, hygienické potřeby atd. K dispozici je také sociální pracovnice, která řeší například chybějící doklady, návštěvy lékařů a podobně. K tomu v centru probíhají komunitní aktivity jako například nadcházející společná vánoční večeře. Pod tuto neziskovou organizaci patří také projekt Kuchařky bez domova, který učí ženy bez domova vařit veganské pochoutky a umožňuje jim vrátit se zpět do pracovního procesu.
Text: Viola Černodrinská Foto: Archiv Kuchařek bez domova
