Že už od jistého věku nemá smysl se něco nového učit – a nový jazyk tuplem ne? Naopak, nikdy není pozdě. Dali jsme dohromady rady od lidí, kteří svoje lingvistické pokusy nevzdali ani v dospělosti. A dneska jsou z nich polygloti. Zkuste to taky, mozek vám poděkuje.
Lýdia Machová je polyglotka. Kromě rodné slovenštiny mluví dalšími osmi jazyky – od angličtiny po esperanto nebo svahilštinu. A k tomu mentoruje a učí ostatní, jak se učit. „Nejde o to, mít nějaký speciální talent nebo ‚jazykový gen‘,“ vysvětluje ve své přednášce v rámci TED Talks. „Jde o to, objevit unikátní způsob, kterým se jazyky učíte právě vy.“
Mark Manson je autor řady blogových článků, několika knih a podle vlastních slov také „životních rad, které nejsou na dvě věci“. To by bylo, aby neměl i osvědčené tajné triky na to, jak se učit jazyky (sám mluví anglicky, španělsky, portugalsky a rusky). „Nebudu vám ale podkuřovat a tvrdit, že to je jednoduché nebo že existuje nějaká zkratka. Já sám jsem trénoval jak blázen. Jsou za tím hodiny studia a mraky konverzací, kterými jsem se musel prokoktat,“ upozorňuje.
Představa hodin a hodin studia nezní zrovna lákavě a možná si říkáte, že když jste se jazyky nenaučili ve škole nebo v předškolním věku, teď v dospělosti už to stejně nemá cenu. Je pravda – dokonce je to vědecky prokázáno –, že dětský mozek je lépe naprogramovaný k tomu, aby nové jazyky vstřebával. Je totiž pružnější a snáze se v něm tvoří nové neuronové spoje, které jsou pro ukládání nových informací potřeba.
Malé děti mají navíc pro učení výhodné podmínky. Vezměte si jen prostý fakt, že v prvních měsících až letech života jsou většinou obklopené lidmi, kteří jim všechno vysvětlují a pojmenovávají. Tenhle luxus už v dospělosti nemáme. V bilingvních, nebo dokonce vícejazyčných rodinách takhle prckové snadno pochytí jazyky od všech dospělých, kteří s nimi tráví čas a věnují se jim.
Ale vážně to není signál, že třeba po třicítce nebo padesátce už nemá smysl se snažit. To, že je váš mozek méně elastický nebo že vás nikdo nevodí za ruku a nevysvětluje vám, že „tohle je stůl“ a „támhle je kočička“, neznamená, že už se nic nenaučíte. Naopak bychom se měli učit celý život. Mozek se tím posiluje a udržuje si tu kýženou pružnost, kterou ve stáří jako když najdeme. Takže jak na to?
Protože jezdí na konference polyglotů z celého světa, setkala se Lýdia Machová s hromadou nejrůznějších metod a přístupů. Zná prý lidi, kteří se na začátku naučí pár základních frází a hned se vydají mezi rodilé mluvčí. Jiný typ si naopak nejdřív nastuduje gramatiku, až potom vyrazí do terénu. Někdo k učení používá mobilní aplikace. V redakci jsme si oblíbili Duolingo, které vás fikaně motivuje ke každodennímu snažení. Někdo si vyrábí barevné kartičky a někdo dá přednost těm už předpřipraveným – mrkněte schválně na naši hru Rozmluvíme Česko, která vám pomůže zvládnout slovíčka, gramatiku i konverzaci.
„Jsou dokonce i lidé, kteří se nejlépe učí tím, že vaří podle cizojazyčných receptů,“ říká Lýdia. Ona sama se hned zkraje pustila do četby Harryho Pottera ve španělštině a německy se zase naučila při sledování dabovaného seriálu Přátelé. „Někdy v druhé nebo třetí řadě mi dialogy začaly dávat smysl,“ říká. A časem začala rozumět i vtipům. Mimochodem i tahle metoda se nám v redakci osvědčila. Nejlépe funguje právě s knížkami nebo seriály, které už dobře znáte. Takže se máte čeho chytit.
Při všem tom pozorování a zkoušení Lýdia také odhalila čtyři základní principy, které jsou pro studium cizího jazyka potřeba. V první řadě vás to musí bavit: „Všichni polygloti mají společnou jednu věc – našli způsob, jak si učení užívat.“ Potom potřebujete (pro vás) efektivní metody, systém (tedy pravidelnost a rutinu, třeba 15 minut učení každé ráno) a také trpělivost. Protože zázraky přes noc tady prostě neexistují.
Představte si Lýdiiny principy jako čtyři základní kameny, na kterých můžete dál stavět. Jak tedy postupovat dál? Existují i nějaké ty tajné triky, nebo ne? I když podle Marka Mansona cizí jazyk opravdu „hacknout“ nejde, přece jen má také několik užitečných rad, které vám učení ještě ulehčí.
Nejdůležitější je podle něj tahle: Vystavte se spoustě trapných a namáhavých konverzací. Zaprvé vás kontakt se skutečnými mluvčími bude motivovat jako nic jiného. Zadruhé jazyk je něco, co je potřeba zpracovávat a propojit si to s prostředím, ne se to jen učit nazpaměť. Děti se taky nejdřív učí tím, že je jazyk všude kolem nich. Ohýbání sloves a větnou stavbu se šprtají až zpětně. Navíc je prokázáno, že lépe si zapamatujeme informace spojené s nějakou situací, s lidmi a emocemi, než ty, co jsou jen „na papíře“.
Další tipy od Marka? Vygooglujte si 100 nejpoužívanějších slov v daném jazyce a naučte se je jako první. Používejte novou řeč každý den, i když jen mluvíte sami se sebou. Když hledáte učitele, dejte přednost rodilému mluvčímu. A akceptujte skutečnost, že zpočátku budete říkat spoustu hloupostí. „Když jsem se začal učit španělsky, řekl jsem jednou celé skupině lidí, že Američani dávají do jídla hodně prezervativů. No, to se prostě stává. Tak se s tím smiřte.“
Text: Marie Barvínková Foto: Getty Images
