Nejsou to ledajaké tipy. Posbírali jsme je od odborníků na komunikaci, řečnění, management nebo psychologii. A věříme, že se hodí pro každou situaci. Ať už se uprostřed bouřlivé diskuze ocitnete doma, v práci, na rodinné oslavě, nebo třeba v hospodě.
Všichni je známe a zažíváme. Rozepře s partnerem, dětmi, rodiči, prarodiči, kolegy a klidně i s cizí paní, co nás předběhla ve frontě na chleba. Chvíle, kdy jdou věcné argumenty stranou a místo toho křičíme, rudneme vzteky nebo mlátíme pěstí do stolu. Jde nám jen o jedno: zvítězit. Jenže hádku většinou nikdo nevyhrává a jen z ní odcházíme naštvaní. Jasně, někdy prostě potřebujeme upustit páru. Ale i hádání se dá trénovat. Schválně, napište si následující tipy do poznámkového bloku a během příští třenice se k nim vraťte. Vyzkoušeno.
Není to soutěž. „Lidé obvykle vstupují do sporů s cílem zvítězit,“ uvádí iniciativa The Better Arguments Project, která si dala za úkol zlepšit způsob, jakým se lidstvo dohaduje a diskutuje. Věnuje se přirozeně spíš prostředím, jako je škola, práce nebo politika, ale jeho principy platí všude. „Místo touhy po výhře si dejte jiný cíl: něco společně vybudovat,“ radí mimo jiné autoři projektu. Přiznejme si to. Hádku, ve které jde oběma stranám jen o rozdrcení soupeře, nevyhraje nikdo. Ale hádku, ve které mají oba stejný cíl – domluvit se –, vyhrají všichni.
Megan Phelps-Roper vyrostla v prostředí Westboro Baptist Church – americké organizace, která pod zástěrkou náboženství šíří čirou nenávist. Ještě ani pořádně neuměla číst, a už musela stát na demonstracích s nápisy jako „Homosexuálové si zaslouží smrt“ nebo „Bůh nenávidí židy“. V šíření podobných myšlenek pokračovala i jako dospělá. Změnili to až uživatelé Twitteru „z opačného břehu“, kteří jí trpělivě vysvětlovali, že její nesnášenlivost je nejen nepodložená, ale může i někomu ublížit. Z Westboro nakonec utekla. Dnes je z ní aktivistka a řečnice, která propaguje smířlivost a snahu pochopit druhé.
A proč to vyprávíme? Protože právě Megan ve svém skvělém TED Talku vysvětluje, co se od svých (ex)protivníků naučila. „Když hned předpokládáme, že mají ostatní nějaký zlý motiv, brání nám to, abychom je skutečně pochopili – proč dělají, co dělají, proč věří, čemu věří,“ popsala. „Zapomínáme, že je před námi lidská bytost s určitým životním příběhem a zkušenostmi, které ji formovaly. Pak se těžko diskutuje.“ Nemusí ani jít o politiku nebo náboženství. Až vás příště naštve šéfová nebo nepříjemný prodavač, vzpomeňte si na Megan a na to, že jsou to taky jenom lidé, ne ztělesněné zlo. Najít společnou řeč pak bude mnohem snazší.
Mimochodem, díky jedné online hádce si Megan Phelps-Roper našla manžela. „Když jsme se ještě znali jen přes Twitter, naše debaty byly často vyhrocené,“ vzpomíná dnes, „ale vždycky se podařilo je včas zastavit, než vyeskalovaly. Chad jednoduše změnil téma. Napsal nějaký vtip, doporučil mi knížku nebo se omluvil a s konverzace odešel. Věděli jsme, že tím naše hádka neskončila, jen jsme si dali pauzu a příště jsme začali zase v klidnějším rozpoložení.“ Uznává přitom, že zachovat klid se snáze řekne, než udělá. Chce to podle ní trénink a trpělivost, ale má to smysl.
Ostatně by s Megan souhlasila i řada klinických psychologů, kteří svým klientům doporučují, aby si hádky plánovali. Slovy psychologa Jamese Córdovy z Clarkovy univerzity: „Lidé by se o svoje vztahy měli starat jako o svoje zuby. K zubaři taky nemáte chodit, až když vás bolí zkažený zub; chodíte tam preventivně, aby se nezkazil. Ve vztazích ovšem mnoho lidí začíná řešit problémy až ve chvíli, kdy jsou akutní. Když s nimi pak přijdou za psychologem, je to už ekvivalent zubní pohotovosti.“
Naplánovat si do kalendáře společné výměny názorů není tak potrhlé, jak si možná myslíte. Je to osvědčená technika, která se může vyplatit partnerům, rodinám i pracovním skupinám a týmům. Někdo to zvládne na vlastní pěst, někomu se vyplatí přizvat mediátora, třeba kolegyni z HR nebo párového terapeuta. Mezi pravidelnými „schůzkami“ si zapisujte, co příště budete chtít probrat. Obrovská výhoda této metody? Než přijde na věc, vychladnete natolik, že spoustu drobných problémů, které jste si zapsali, už ani nebudete chtít řešit. A budete mít příležitost pracovat na těch důležitých.
„Úspěšná hádka dává do popředí mezilidské vztahy a je při ní potřeba, aby si všechny strany skutečně a se zájmem naslouchaly,“ radí odborníci z The Better Argument Project. Naše stará známá Megan souhlasí: „Nemůžeme předkládat smysluplné argumenty, které něco změní, pokud nevíme, jak se na věc dívá druhá strana. Proto je potřeba ji vyslechnout.“
Nejlepšími pomocníky jsou při tom vhodně zvolené otázky. Ty našemu „sokovi“ ukážou, že nás jeho pohled zajímá a chceme ho pochopit. Příklad? Až vás někdo na rodinné oslavě bude přesvědčovat, že to máte ve volbách hodit někomu, koho absolutně nemůžete vystát, neurážejte se. Místo toho se zeptejte: „Proč si to myslíš? Co se ti na té straně líbí? Co se ti nelíbí na té mojí? A nevadí ti, že…?“ Uvidíte, že se tím změní dynamika celé konverzace. A pokud by to nezabralo, vždycky se můžete omluvit a dát si pauzu.
Text: Marie Barvínková Foto: Getty Images
