Můj koníček je moje práce, říká Barbora Šulcová z Albi

Co vás vlastně přivedlo do Albi?

Před dvěma lety jsem jako eventová manažerka cítila, že potřebuji změnu, a zrovna mi do oka padl inzerát, že se v Albi hledá posila. Deskovky jsem měla vždycky jako koníček. Hráli jsme doma takové ty klasiky jako Člověče, Dostihy, Labyrint nebo Ramsese. Později jsme začali hrát Cluedo, Dixit, Osadníky z Katanu nebo Carcassonne. Pak už to pokračovalo k těžším hrám a deskovky miluju doteď. Každý rok navíc organizujeme dětský tábor, kde s kamarády vymýšlíme celotáborové hry a ukrýváme do nich různé prvky z deskovek včetně šifer. Na inzerát jsem se tedy přihlásila, vzali mě a já tak zkusila ze svého koníčku udělat profesi.

Vyšlo to?

Rozhodně. A je to daleko lepší, než jsem si myslela. Ta práce je hrozně rozmanitá, jeden den píšu pravidla ke hře, druhý vybírám ilustrátora a další testuju hru ze zahraničí. Každý den je úplně jiný a člověk se tím pádem ani nestihne začít nudit.

Jako produktová specialistka máte na starosti poměrně širokou škálu úkolů. Co se všechno musí stát, než vyjde deskovka?

Záleží, jestli jde o autorskou hru, kde se začíná úplně od nuly, tedy spíš od nějakého prototypu, nebo jestli už hra existuje a prodává se v zahraničí. Ty zahraniční lokalizujeme, takže je nejdřív zkoušíme. Když se nám hra líbí a odkoupíme ji, zařizuji všechny další kroky – od překladu a českého názvu po grafiku, kontroly, tisk v tiskárně. Například pravidla kontrolujeme opakovaně, aby byla srozumitelná a hra se podle nich dala jednoduše naučit a aby v nich nebyly překlepy nebo chyby v pojmech.

A co když přeci jen nějaká chyba ve hře zůstane?

Pokud je ve hře překlep, tak se v dalším dotisku opraví. Pokud je to něco zásadnějšího, tak se musí karty přetisknout nebo přelepit. Vždycky se snažíme chybu nějakým způsobem napravit. Ale je to stres. V Albi jsou dva typy lidí: ti, co se vyloženě těší, až hra vyjde, a pak ti, kteří jsou z toho mírně nesví a nervózní. Já patřím bohužel k té druhé skupině (smích). Takže pokaždé trnu, v jakém stavu hra přijde. Přeci jen máte vytištěné třeba dva tisíce kusů…

Kam si všechny ty věci, které je třeba zařídit, píšete? Používáte papírový diář, nebo už vás „dostala“ moderní technologie?

Já jsem zarytou milovnicí papírových diářů. Mám jich dokonce pět a každý na něco jiného. Do jednoho si píšu zápisky z porady, do dalšího schůzky a tak dál. Ráda si také každý den píšu „to do list“, a když daný úkol splním, s radostí ho škrtám.

Jaké hry teď v kanceláři testujete?

Momentálně máme na stole pár opravdu vizuálně výjimečných her. Samozřejmě jsou ve finále nejdůležitější herní mechanismy – ani sebehezčí deskovka nebude bez dobrých mechanismů hratelná. Ale když se podaří oboje, je to skvělé.

Stane se vám při testování nových her, že některé prostě nefungují a vy už je ani nechcete dohrávat?

Celkem často se stává, že je hra nevybalancovaná nebo není zábavná. Současně zjišťujeme, jestli nám nepřipomíná jinou hru, která už na trhu existuje. Vždy se ale snažíme dohrát alespoň základní partii, abychom viděli, jak hra působí jako celek.

Co podle vás musí obsahovat každá dobrá deskovka?

Her teď vychází strašná spousta, takže když vidím nový herní prvek, mechanismus nebo novou kombinaci už stávajících herních mechanismů, vím, že díky tomu ta hra bude zapamatovatelná. Za mě by dobrá deskovka měla především fungovat. To znamená, že herní mechanismy a doba hraní musí být dobře zvolené pro cílovou skupinu. Každá má totiž jiné potřeby – od malých dětí, které udrží pozornost dvacet minut, po hráče, kteří jsou schopni hrát osm hodin v kuse. Musí být dobře vybalancovaná tak, aby každý z hráčů měl šanci vyhrát.

Teď je trend dělat sólo hry, kdy hrajete sami proti hře, což je skvělé, ale já osobně mám deskovky jako společenskou akci, kdy se nad hraním potkám s kamarády.

Co vás na deskovkách nejvíc baví?

Líbí se mi, že člověka naučí spoustu nových věcí a dovedností, trénují logické i strategické myšlení, učí vás se překonávat, zklidnit mysl, lépe se koncentrovat. Já se třeba díky deskovkám stala o dost trpělivější.

Blíží se Vánoce, máte nějaký tip na dárek z Albi?

Určitě hra Karak 2, která hezky navazuje na první díl. Pro zapálené hráče bych doporučila hru Expedice – hra ze světa Scythe od Jameyho Stegmaiera, což je volné pokračování veleúspěšné hry Scythe. (Hra pojednává o pádu asteroidu na Sibiř, kam jednotlivé národy vysílají své výzkumné výpravy – pozn. red.) A pak máme nový kvízový souboj Táhni, který je skvělý třeba na párty nebo na hory, když se sejde víc lidí.

Jak budete svátky slavit vy?

Trochu netradičně – budu pochodovat po horách v Nepálu. Čeká mě trek nazvaný Manaslu Circuit kolem hory Manaslu vysoké 8163 m. Trochu mě mrzí, že nebudu doma, protože Vánoce mám hrozně ráda, ale zároveň už se toho dobrodružství nemůžu dočkat.

Manaslu Circuit je jeden z nejméně prozkoumaných treků a říká se o něm, že je i hodně náročný. Co všechno děláte v rámci přípravy?

S kolegy jsme měli tříměsíční běžeckou výzvu. Za tu dobu jsem uběhla 288 km, což je víc než za celý můj život. Do toho se snažím chodit všude, kam to jde, pěšky a hlavně sázím na nákup co nejteplejšího oblečení.

Text: Viola Černodrinská Foto: Anežka Vrbová