S Janou Vondráčkovou o tom, že i ten nejbizarnější požadavek zákazníka se dá vyřešit s lehkostí. Pokud vás práce baví.
„V podstatě jsem se do Albi nacpala sama,“ směje se Jana Vondráčková, která na pozici vedoucí prodejny Albi pracuje už deset let. Za tu dobu se naučila nejen vést tým lidí, ale i zpracovávat nevšední přání zákazníků. „Někdy po nás lidé chtějí víc, než jim můžeme splnit. Mám ale štěstí na skvělé kolegyně, takže i když přijde nějaký bizarní požadavek, s lehkostí z toho vybruslíme.“
Pracovala jsem naproti v prodejně hraček, kam chodila obchodní zástupkyně Albi. Vždycky když přišly nové hry a já potřebovala s nějakou poradit, tak mi všechno ochotně vysvětlila. Ohromilo mě, jaké má o hrách znalosti, a také to, že o Albi mluvila vždycky moc hezky. A pak se jednoho dne stalo, že naproti vyvěsili plakát, že se bude otevírat nová prodejna Albi. Okamžitě jsem se přihlásila, vzali mě a rovnou jsem dostala pozici zástupkyně vedoucí. Po půl roce jsem se posunula na vedoucí prodejny.
Máme je doma moc rádi. Navíc je to důležité i pro mou práci. Když je nebudu hrát, nebudu je umět lidem vysvětlit a prodat. Mám radši rychlé, dynamické hry. Nikdy mě neoslovily ty strategické, nad kterými strávíte klidně i celý večer. U nás doma je dlouhodobě oblíbená třeba Bobří banda, kterou se naučíte během chvilky, můžete ji hrát pořád dokola a neomrzí vás. Když máme víc času, sáhneme třeba po Catanu nebo Karaku. Teď navíc vyšlo jeho krásné pokračování Karak 2.
Nejenom že musím umět práci prodavačky a znát celý běh prodejny, ale také zajišťuji všechny objednávky zboží, dělám rozpisy směn, vystavuji zboží, školím personál, aby dělal to, co má.
Rozpisy. To je asi jediná věc, která mě dokáže spolehlivě rozladit. Když jsem začínala pracovat, byl všude dostatek zaměstnanců, a když někdo onemocněl, tak se v podstatě nic nestalo, protože jste vždycky měli náhradu. Dneska je všechno na doraz, nikdo nemůže platit někoho navíc, a když vám někdo onemocní, tak máte problém. A shánět brigádníky bývá náročné. Mám naštěstí super tým, ve kterém si vzájemně pomáháme a kupodivu ani moc nemarodíme.
Naaranžovat si prodejnu. Když přijde nové zboží, vy jej musíte někam nově umístit, předělat pár dalších regálů. Baví mě pak sledovat zákazníky, čeho si všímají a jestli se jim to líbí. Taky je moc fajn, když někoho obsloužíte a ten dotyčný vám přijde poděkovat. To mi vždycky dodá spoustu energie do další práce i pocit, že to nedělám zbytečně.
Platí u nás pravidlo, že by zákazník měl vždycky odcházet spokojený, ať už přijde vybrat dárek, nebo něco reklamovat. Snažíme se vše vyřešit v klidu a nabídnout smysluplné řešení.
My jsme na to dost připraveni. Vždycky se dá najít nějaká cesta, už se nám několikrát stalo, že přišli zákazníci rozčílení a odcházeli s úsměvem.
Mívají je dnes a denně (smích). Od začátku si tu budujeme obraz toho, že jsme na zákazníky hodní a vycházíme jim vstříc. Ale jsou chvíle, kdy ani my nedokážeme poradit nebo pomoct. Už se u nás sháněly hmoždinky, školní tabule na zeď a spousta produktů do domácnosti. Nedávno k nám přišel pán a chtěl mléko pro nedonošené kotě.
Mám pocit, že když někdo něco shání, ať už je to cokoliv, tak my jsme prostě první volba, kam se jdou zeptat. (smích)
Na různé dekorační předměty v pastelových barvách nebo po celý duben na Kvídovy produkty s 20% slevou. Přišly také nové polštáře v různých tvarech i barvách, které prostě máte chuť pomazlit.
Vstřícnost. Ať už ze strany vedení směrem k zaměstnancům, nebo ze strany prodavačů k zákazníkům.
Text: Viola Černodrinská Foto: Archiv Albi
