Romana Pokorná stojí za výrobou přáníček už osm let. Vystudovaná historička věří na ruční práci a kvalitu, v ALBI už vymyslela stovky různých tipů přání. Nápady sbírá všude a nejvíc prý při žehlení.
Samozřejmě ručně vyrobené od své dcery. To mi udělalo největší radost. V mém případě je trochu potíž v tom, že moc přání nedostávám. Mí přátelé a blízcí mají asi často obavy, že by vybrali přáníčko, na kterém jsem pracovala, takže raději nějaké vyrobí nebo se obejdou bez něj. Ještě jsem ale nedostala přání, které bych sama vymýšlela.
Ano, rychlá doba si žádá rychlá řešení, takže spousta lidí se uchyluje k rychlé gratulaci přes SMS nebo Facebook. Naštěstí lidé stále chodí na oslavy a osobní gratulace vyžaduje i osobní přístup, tedy i klasické papírové přání. Přeci jen takové přání vyjadřuje, že nám na daném člověku záleží, že mu chceme udělat radost a že na něj myslíme i jindy, než když nám pípne upozornění v telefonu. Myslím si, že lidé už přáníčka neposílají poštou tak často jako v minulosti, spíše preferují osobní předání. Výjimkou jsou vánoční a velikonoční přání. Ale na soukromé oslavy a svátky v průběhu celého roku je klasické přání vhodné. I proto nemám o budoucnost klasických přáníček obavy. Velké příležitosti, jako svatby, narozeniny dětí či kulatá výročí, se bez nich neobejdou.
Všeobecně ta, která mají soulad designu, textu a zpracování. Pokud má přání krásný text, ale motiv je zastaralý nebo k textu nevhodný, tak se prodávat nebude. Naopak sebelepší design může do značné míry pohřbít, pokud se k němu text uvnitř nehodí. Proto je hodně důležitá velká míra empatie, určitý rozhled a alespoň něco málo zkušeností s přípravou. Musíte se vcítit do člověka, kterému je přání určeno. Popravdě mnohdy je to trochu oříšek, třeba v případě přáníček pro osmdesátníky nebo naopak pro teenagery.
Co se týká jednotlivých typů přání, mezi nejprodejnější se řadí přání, která hrají hudbu, a dárkové obálky na peníze nebo vouchery. Podle jednotlivých příležitostí stále vedou přání k narozeninám, ke kulatým narozeninovým výročím a svatební – během letní sezóny.
Celý vývoj přání mám na starosti já, ale úzce spolupracuji s grafikem a s kolegy v naší továrně. Mnohdy potřebuji i zpětnou vazbu od jiných kolegů, především v případě humorných přání. Předně si musím určit, které příležitosti je potřeba doplnit do nabídky. Poté si vyhledávám design a ruku v ruce s tím promýšlím zpracování, cenovou kategorii a především text. Grafikovi pak předávám výsledný nápad s přesnou představou, jak by přání mělo vypadat. Někdy mu ale naopak dám při volbě motivu i zpracování volné ruce. Jakmile doladíme výslednou podobu, přání putuje do tiskárny a poté k dokončovacím pracím u nás v továrně. Celý výrobní proces trvá přibližně 3 až 4 měsíce od prvotního nápadu až po konečný výrobek. Mnohdy se moje původní představa mění v průběhu procesu, když do něj vstupují kolegové. Některá přání se tak za chodu upravují.
Většinu přáníček tiskneme v Česku v externí tiskárně a poté je zpracováváme v naší továrně, kde kolegové připravují ražbu, lepí různé komponenty či vážou mašličky. Takže výroba přání je pořád založena na ruční práci. Část našeho portfolia se vyrábí v Číně. Jedná se především o různé speciální druhy – hrací či svítící přání, lentikulární nebo složitá ruční přání. Některé technologie jsou tady totiž nedostupné nebo příliš drahé.
Všude. V osobním životě, u přátel i kolegů, u zahraničních dodavatelů a partnerů, na veletrzích, vycházím také ze starších motivů a samozřejmě i z online světa. Inspirace je všude okolo spousta. Pro promýšlení textů jsou nejvhodnější monotónní, stereotypní činnosti, jako řízení auta, žehlení a práce na zahradě. Během těchto činností mě napadá spousta nápadů nejen na texty.
I do tvorby přání se promítají určité trendy. Samozřejmě ne tolik jako v případě módy nebo designu a mnohdy je motiv natolik výrazný a univerzální, že se reprintuje dlouhá léta, aniž by ztratil cokoliv ze své svěžesti. Některá přání jsou založena čistě na designu, jiná spíše na textu, tam se trend projevuje méně. Samostatnou kapitolou jsou humorná přání, která jsou vesměs nadčasová a trendům moc nepodléhají. Trend se částečně projevuje i v jednotlivých typech přání. Lidé si častěji dávají různé poukazy, lístky do divadla nebo peníze, proto se stále více prodávají kapsy na peníze či dárkové obálky. Trend se částečně projevuje i v tendenci balit přání co nejvíce ekologicky. Albi se vždycky snažilo používat plastový celofán jen v případech nevyhnutelně nutných. V současnosti se snažím nahradit plastové obaly nějakou rozložitelnou, případně recyklovanou variantou.
Je pravda, že počátky jsou spojeny s prodejem pohlednic na Staroměstském náměstí. Současný majitel, Antonín Kokeš, tehdy se spolužákem z vysoké školy našel díru na trhu a beze zbytku ji využil. Praha se tehdy otevřela turistům a nebyl dostatek pohlednic. V tiskárně nedaleko Náchoda vytiskli první pohlednice, které prodávali na Staroměstském náměstí na dveřích ze studentských kolejí. Ale cesta k současnému Albi byla ještě dlouhá a trnitá. Zlom ve vývoji přání nastal v roce 1995, kdy Albi navázalo kontakty s americkým Hallmarkem, s nímž mimochodem spolupracujeme stále. Postupně se do portfolia firmy přidávaly další produkty, rozšiřovalo se množství designových zpracování a inovací a rodina Albi produktů se stále více rozrůstala. Tento trend pokračuje i nadále.
Průměrně více než 2 miliony za rok.
Stále máme v nabídce přání, která jsou na trhu téměř 15 let a vyrobilo se jich více než 100 000 kusů. Nesmrtelnost některých motivů mě udivuje. Například hracích přání s písničkou Jarošovský pivovar od Argemy nebo s písní Žízeň od Kabátů se každého vyrobilo a prodalo za uplynulých 10 let hodně přes 30 000 kusů.
Tím, že kromě designu a textu do procesu vývoje vstupuje nejen faktor hudby, ať už české, nebo zahraniční, ale i kombinace hudby, zvuků, světel a mechanických pohyblivých součástí. Máme různé druhy efektových přání – dotyková, sfoukávací, kombinující zvuk, světlo nebo mechaniku. Člověk tedy musí domyslet, jak takové přání bude fungovat a působit na zákazníka a zda je vůbec možné ho technicky vyrobit. Při jejich vývoji je nejdůležitější moment překvapení, a to je dost obtížné domyslet i s ohledem na fakt, že si nemůžu vytvořit funkční maketu. Musím spoléhat na to, že když výrobci pošlu zvlášť instrukce, tisková data a zvukové soubory, tak výsledek bude dohromady fungovat skvěle.
Za mě je to jednoznačně prdící jednorožec. Toto přání vzniklo v podstatě náhodou. Původně jsem zamýšlela jemné, něžné přání s kouzelným jednorožcem, který všem holčičkám splní tajná přání. Nakonec z toho vzniklo přání humorně laděné – s jednorožcem, který trpí zažívacími potížemi.
Text: Viola Černodrinská Foto: Archiv Albi
