„Vyměňovat plenu na pánech na deklu od záchodu je výzva,“ říká se smíchem Václav Hanzl, herec, moderátor a otec tří dětí. Spolu se svou ženou Svatavou se domluvili, že po půlroční mateřské dovolené nastoupí na tu rodičovskou právě on. A už je na ní pět let. Jaké je to být tátou na plný úvazek?
V České republice otcové využívají rodičovskou dovolenou pořád docela vzácně, i když by si to mnozí přáli. Hlavní překážkou jsou finanční důvody, protože se rodiny často rozhodují, že na rodičovskou dovolenou půjde ten, kdo vydělává méně. Ekonomické bariéry v kombinaci s tradičními genderovými rolemi přispívají k tomu, že většina mužů pokračuje v práci, aby zajistila vyšší příjem pro rodinu.
Podle průzkumu Česko v datech by se 70 % českých mužů rádo střídalo s partnerkou na rodičovské dovolené. Nicméně ekonomické důvody často vedou k tomu, že na rodičovskou dovolenou odchází ten z partnerů, jehož příjmy jsou nižší. Česká republika má výrazné rozdíly v platech mužů a žen, což ženám po návratu do práce po mateřské a rodičovské dovolené často ztěžuje kariérní postup.
Jenže studie ukazují, že rovnoměrnější rozdělení péče mezi rodiči vede k lepším rodinným vztahům. Příkladem může být Švédsko, kde každý měsíc, kdy otec zůstane s dětmi místo matky, zvyšuje ženám po návratu do práce plat až o 6,7 %. Vyvážená péče o děti by umožnila ženám získat větší sebevědomí a lepší kariérní možnosti.
Herec a moderátor Václav Hanzl se rozhodl jít rodičovskou dovolenou a svým dětem se věnovat na plný úvazek. Jaké zážitky a výzvy přinesla tahle role a co by poradil ostatním otcům, kteří zvažují zůstat doma se svými ratolestmi?
U první dcery jsme se snažili být se ženou oba co nejvíc doma a naši zaměstnavatelé nám vycházeli vstříc, nebo jsme se aspoň střídali po dvouměsíčních divadelních zkoušecích cyklech. Když bylo první dceři dva a půl, narodila se nám druhá. Ve stejnou dobu mi vypršela smlouva v divadle a do jiného stálého úvazku jsem nechtěl. Tak jsem ženě navrhnul, že rád nastoupím poté, až jí skončí mateřská dovolená (28 týdnů), na rodičovskou dovolenou. Když bylo druhé dceři dva a půl, narodil se nám syn a já už na rodičovské zůstal.
Teď je to pět let. Synovi je pro změnu dva a půl a příští školní rok ještě bude doma, než ho přijmou do školky. Takže oficiálně budu na rodičovské 6 let.
Nejprve byli překvapeni, ale pak si na to museli zvyknout. Ostatně já jsem okolí ani moc nevnímal. Myslím si, že to, kdo je doma s dětmi, je čistě věc rodičů.
Ženy většinou reagují překvapeně a mile. Muži reagují překvapeně nebo nereagují vůbec. (smích)
Ani ne. Vyhovovala mi ta „pracovní“ volnost, mohl jsem každé dopoledne běhat s kočárem po lese. Neběhal, ale mohl! (smích) Sice jsem moc nespal, ale měl jsem čistou hlavu. Po pár měsících mě ale napadlo, jestli se ještě k divadlu vrátím naplno. Pár představení jsem měl, ale nic nového před sebou. Díky časové flexibilitě a občasné možnosti hlídání dětí babičkou práce přišla a měl jsem možnost trochu natáčet a nazkoušet aspoň jednu inscenaci v sezóně.
Intenzivní. Je to najednou něco, co je důležitější než všechno ostatní. Musel jsem potlačit svoje potřeby, koníčky a ego a tyhle roky věnovat jim. Ale nemyslím si, že by mě děti měly raději než mámu nebo než mají jiné děti rády své pracující otce, které vidí ráno a pak večer.
Několikrát jsem se třeba setkal s jevem, který většině matek nedojde – že přebalovací místnosti bývají součástí dámských toalet. Takže vyměňovat plenu na pánech na deklu od záchodu je výzva (smích), ale to jsou drobnosti. Nebo když chci na benzínce klíče od toalet s přebalovacím pultem a pán se, přestože mám v ruce batole, zeptá „Proč?“. Odpovím: „Chci tam vyměnit plenu, ale jestli je to problém, můžu to udělat tady u pokladny.“
Nejkrásnější zážitek je, když usnou živé a zdravé po celém dni se mnou.
Třeba možnost pracovat kreativně a časově flexibilně z domu, což ale v mnoha povoláních nejde. A navíc doma s dětmi stejně na nic moc není čas. Takže tady moc neporadím.
Doporučil bych partnerce, aby si vzala na pár dní volno a někam odjela. Během téhle doby bych si vyzkoušel, jaké to je starat se o děti na plný úvazek.
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images, Archiv Václav Hanzl