Prakticky každá desková hra situovaná do vesmíru vyvolá mezi hráči napjatá očekávání, jelikož takových her není nikdy dost. Zejména když nabízí velké množství kosmických plavidel, objevování za horizontem událostí, teraformaci a exploataci nově osídlených planet a případně ještě střety s mimozemšťany či s ostatními pozemskými dobyvateli. A to je případ i velkého herního opusu Voidfall, který vychází již za pár dní.
Krabice je až po okraj nabita herním materiálem, převážně kartonovými komponenty a kartami. Plastových součástí je v porovnání s jinými podobnými hrami minimum – jedná se o kostky populace, flotily kosmických lodí, ukazatele na civilizačních stupnicích a žetony zhouby. Nejednoho fanouška sci-fi by mohla zarazit nepřítomnost detailních miniatur vesmírných plavidel, jež jsou v obdobných titulech dnes již takřka nutností. A víte co? V této hře to zase až tolik nevadí. Letecké formace různých typů tvoří dvouvrstvé kartonové destičky (flotilové svazy), do nichž se umisťují barevné kostičky (flotily). Ač se to nemusí na první pohled zdát, jedná se o docela funkční řešení. Navíc pro něj hovoří i to, že jednotlivé části kosmu (zvané sektory), kde se vlastní hra odehrává, pojmou vždy pouze omezený počet flotilových svazů.
Tyto sektory jsou centrálním prvkem hry. Ačkoli je vesmír prakticky nekonečný, všechny partie se budou odehrávat na herně omezeném prostoru, takže každý sektor může hrát rozhodující roli. Sektory je totiž třeba rozvíjet, tedy budovat ekonomickou základnu (cechy), vojenskou infrastrukturu (loděnice, obranná pásma, hvězdné základny) a starat se o zvětšování populace. Tedy za předpokladu, že se daného sektoru zmocníte – ať už na úkor spoluhráčů, nebo temné strany kosmu zvané Zplozenec Prázdnoty.
Z hlediska herního příběhu se ocitáte v rolích vůdců lidských velkorodů, které na troskách kdysi mocné říše Domineum budují vlastní impérium. Prvotní příčinu zkázy pseudo-středověkého Dominea zde představuje tajemný Zplozenec Prázdnoty, který pomocí nečistých sil zvaných zhouba strhává celé světy na svou stranu s cílem pohltit celou civilizaci. A v závislosti na herním režimu, který si zvolíte, mu budete čelit. V sólovém a kooperativním režimu bude vaším úkolem odříznout Zplozence od jeho rodné dimenze. V kompetitivní hře už tento úkol splnili vaši předkové a vy se pouze snažíte vymýtit Zplozencovy pozůstatky, jež zůstaly sice odříznuté od mateřské bytosti, ale přesto se mají až nezdravě k světu.
Teď už se asi jen třesete na pořádnou kosmickou bitvu. A zde přichází Voidfall s dalším zajímavým prvkem – bitvy nerozhoduje náhoda, ale dobře zvolená strategie a načasování. Průběh každého boje se totiž dá přesně propočítat a jeho výsledek predikovat. To však neznamená, že nemůžete nepřítele překvapit. Jen takový čin nebude mít podobu hrdinného útoku malé hrstky trpasličích korvet, které rozdrtí početně mnohem silnější flotilový svaz bitevních lodí. Daleko spíše soupeře vyvedete z rovnováhy nečekaným sledem manévrů tam, kde to vůbec nečeká.
Základní průběh hry je až nečekaně jednoduchý. Partie se dělí na tři úseky zvané cykly, přičemž každý z nich je ovlivňován galaktickou události, která nastavuje počáteční situaci a současně stanovuje podmínky pro získání vlivu na konci cyklu – a právě vliv je tím, co se nakonec jako jediné počítá. Tato událost zároveň udává i počet tahů, tedy kolikrát přijdou hráči postupně na řadu. Tah je charakterizován tzv. kartou priority, tedy politickými, ekonomickými či vojenskými záměry převedenými na herní akce. Karta priority nabízí vždy tři, přičemž bez větších problémů můžete provést dvě z nich. Další herní efekty vám přidávají i dodatečné akce, takže se při vhodně zvoleném postupu může nastartovat hotová kaskáda.
Ačkoli by se mohlo zdát, že zvládnout používání těchto karet bude náročné, už na začátku druhého cyklu první partie se vám začnou skládat dohromady jako puzzle, u něhož už máte hotové okraje a vzorec se začíná pomalu zjevovat. Zmiňovaných akcí totiž není zas až tolik a zpravidla si dokážete relativně rychle spočítat, jak je musíte propojit dohromady, abyste dosáhli svého. Až vaše z ničeho vybudované vesmírné loďstvo obsadí během jednoho cyklu čtvrtinu herního plánu, pochopíte, co mám na mysli.
Jak už bylo dříve řečeno, hra se dá hrát kompetitivně i kooperativně (přičemž sólový režim je variantou kooperativní verze) a oba způsoby vám mohou přinést odlišné zážitky. Jestliže s Voidfallem začínáte, určitě vám doporučuji sáhnout nejprve po kompetitivním režimu. Navíc pravidla zahrnují i výukovou hru, jež vás nenásilně zasvětí do herních mechanismů, přičemž zjednodušení dosahuje vhodnou aplikací běžných pravidel. Při dalších partiích už tedy budete znát základní kostru, a proto se budete moci těšit na objevování nových aspektů.
Výše popsaný průběh hry se vztahuje právě na partie, kdy spolu budete jako hráči vzájemně soupeřit (i když to neznamená nutně přímé bojové konfrontace). V kooperativních hrách nahrazuje aspekt soupeření všudypřítomnost Zplozence Prázdnoty, který na hru působí prostřednictvím několika aspektů. Kromě přímého vlivu v podobně vlastních flotil, žetonů zhouby (komplikujících rozvoj rodů) a zvěstovatelů (zvyšujících riziko napadení) se jedná o krize, které musíte v průběhu hry zažehnávat. To zpravidla vede k neefektivnímu nasazování zdrojů, provádění akcí bez ohledu na vaše aktuální záměry či obětování vlastních výdobytků. Jestliže nezvolíte vhodný krizový management, bude docházet k jedné katastrofě za druhou, jež vás přibližují k celkové porážce. V takové chvíli si uvědomíte, že být vládcem vesmíru není žádný med.
Jeden můj známý po první partii Voidfallu procítěně pronesl: „Teď vidím, že žádnou jinou hru vlastně nepotřebuji.“ Voidfall může opravdu skrývat nejedno překvapení v pozitivním slova smyslu. Na první pohled složitá pravidla vám velmi rychle začnou dávat logický smysl a přejdou do krve. Boje ve vesmíru jsou sice bez velkých zvratů, ale nemusí být o nic méně monumentální. Herní plán může působit na první pohled nepřehledně, ale velmi rychle se ho naučíte ergonomicky využívat. A v neposlední řadě je tu velká znovuhratelnost. Hra je sice postavena na scénářích, ale těch je opravdu požehnaně: od 8 scénářů pro sólovou hru, přes 17 scénářů pro kooperativní hru (podle počtu hráčů) po 33 scénářů kompetitivního hraní (vždy 11 scénářů podle počtu hráčů).
Voidfall je bez diskuse hra s velkým potenciálem, který relativně rychle odhalíte, aniž byste ho však současně vyčerpali. A pokud rádi trávíte večer nad hrami, na jejichž partie budete dlouho vzpomínat a přehrávat si je v mysli jako epické příběhy, pak už nemusíte dál hledat. Záchrana lidského vesmíru před pádem do prázdnoty je jen na vás.
Text: Václav Pražák, překladatel hry
