Letos v létě vychází Čarodění, společné dílo Michala Peichla a Veroniky Vondrové. Jak vznikl nápad na hru? Co bylo na její tvorbě nejzábavnější a kdo měl poslední slovo?
„Vzpomínám si, jak jsem ve školce pořád dokola kreslil dinosaury,“ říká Michal, jeden z tvůrců hry Čarodění. Kreslí prý tak nějak odjakživa, stejně jako Veronika, talentovaná ilustrátorka, se kterou vytvořil zábavnou deskovou hru plnou čar a kouzel. Čarodění je určeno pro rodiny s dětmi a nabízí jednoduchá pravidla i možnost strategického hraní.
Michal: Zaujaly mě Veroničiny obrázky čarodějek na Instagramu, tak jsem ji oslovil ke spolupráci. Nepamatuji si přesně kdy, ale vím, že jsme spolu byli na obědě a že jsem měl s sebou koncept hry načmáraný na papíře.
Veronika: Vím, že to bylo v roce 2022. Pamatuji si i ten oběd a restauraci. (smích)
Michal: Skoro rok. První půlrok jsem pracoval s obrázky z Veroničina Instagramu, a pak jsme začali intenzivně spolupracovat.
Veronika: Za tři měsíce bylo vše namalované.
Michal: Každý hráč vede klan mladých čarodějek, které jako by vypadly ze Sabrininých dobrodružství, Zeměplochy či z Harryho Pottera. Hráči se snaží získat co nejlepší čarodějky, které nasbírají suroviny – různé houby a rostliny – a uvaří z nich kouzelné lektvary. Tak se dostanou do vašeho klanu a získáte za ně body.
Michal: Pro rodiny s dětmi. Hra má jednoduchá pravidla, ale dá se hrát i strategicky.
Veronika: Líbí se mi, že je to taková jednohubka. Hraje se to tak hodinu, rychle se připraví a pak i složí, nemá miliardu komponentů, takže je to hra ideální na cesty.
Snažím se vždycky přijít s novým mechanismem, který je svébytný a odlišný od toho, co je na trhu. Baví mě zkoušet pokaždé něco nového s cílem vytvořit dobrou hru. Ale mám pocit, že jsem toho ještě neudělal jako designer tolik, abych mohl říct, v čem je moje síla.
Je to skvělý pocit. Jsem zvyklý si všechno „oddřít“ a to, že na tom dělala Veronika, mi hodně ulehčilo práci. Myslím, že nám ta spolupráce i hrozně hezky fungovala.
Michal: Verčo?
Veronika: (smích) Ilustrátorka ti nedala moc velkou šanci do toho vstupovat.
Michal: Bavilo mě sledovat, jakým stylem pracuješ, a doufal jsem, že přineseš vlastní nápady. Což se taky stalo.
Veronika: Ta spolupráce byla legrace. Oba jsme věděli, co chceme vytvořit a jak chceme, aby výsledek vypadal. Máme také podobný smysl pro humor, což se při spolupráci na hrách hodí.
Michal: Finální slovo mívám já, ale teď jsme to byli my dva. Byli jsme domluveni, že hru budeme dělat spolu a že do toho nebude vstupovat nikdo jiný. Takhle jsem to přinesl do Albi a oni to respektovali. V průběhu vývoje hru několikrát viděli a měli tak šanci dát mi zpětnou vazbu.
Veronika: Žádné větší zásahy ze stran vydavatele nebyly. Řešili jsme spíš detaily, jako z jakého materiálu bude co vyrobené.
Svoje kresby dávám na Instagram @konataduvallon a @three_mousketeers_official_art. Napsala jsem knihu Malé velké ženy, kterou jsem si ilustrovala a vydala samonákladem. Vydala jsem si sama i komiks Tři myšketýři, který je mou srdcovou záležitostí. Každý rok pravidelně publikuji ve sborníku Vějíř, letos s krátkým komiksem Z deníčku malé sufražetky: Příběh hvězd. A samozřejmě mám spoustu věcí po šuplících. Čarodění je tak moje první oficiální dílo.
Je to různé. Nemůžu říct, že bych měla nějaký ustálený proces tvorby, ale například když vytvářím Tři myšketýry, tak si hodně dohledávám reference v rámci období, ve kterém se komiks odehrává – architektura, oděvy, nábytek, obrazy, a s tím pak pracuji. Když ale kreslím sama pro sebe, tak je to více volná tvorba, kdy nemám jasný cíl a celé to NĚJAK SAMO vznikne.
Fáze, ve které do toho ještě můžu se svým prvotním nadšením vstupovat. Je to běžně ve chvíli, kdy už je hotový druhý nebo třetí prototyp hry a já vidím, co funguje a co ne.
Veronika: Kreslila jsem odjakživa. Rodiče mě chtěli dát na sport, ale to se jim nepovedlo, tak mě dali na výtvarku. Jako malá jsem nejradši kreslila na zeď a ruinovala tak byt. A moje první placená zakázka byla za 50 korun na papír, ale nemůžu říct, co to bylo, protože to byla sprosťárna.
Michal: Tak to řekni.
Veronika: Byla to zakázka na h*vno…! Ne, vážně, kamarádka si u mě objednala obrázek h*vna. (smích)
Text: Viola Černodrinská Foto: Anežka Vrbová, Archiv autorů
