Psát si deník je vlastně psychohygiena. Přísahají na to spisovatelé, ředitelé, odborníci na produktivitu, terapeuti a koučové i každý, koho trochu zajímá osobnostní růst. Nebo si chce jen utřídit myšlenky a cítit se líp.
Jedno jde s druhým a potvrzuje to i věda. Je prokázáno, že pravidelné psaní do deníku funguje terapeuticky třeba u lidí s úzkostnou poruchou. Navíc redukuje stres, a dokonce může urychlit rekonvalescenci po zranění. A ještě k tomu pomáhá zlepšit soustředění, připomíná nám, co nám v životě dělá radost, může posloužit jako meditace i nástroj pro sebereflexi, vymýšlení, plánování nebo lepší rozhodování.
Samozřejmě neexistuje jediný správný způsob, jak si deník psát. Metod je snad tolik, kolik je lidí, kteří tomu propadli. Tu svou si musíte najít sami, ale my jsme pro vás sesbírali pár tipů, jak začít a jak u toho vydržet. Pravidelnost je tu klíčová. Takže to chce i trochu disciplíny.
Když se řekne „psát si deník“, možná si hned představíte nějakého Benjamina Franklina s husím brkem a kalamářem, kterak si své vzletné myšlenky zapisuje při svitu plynové lampy. Jestli si potrpíte na husí brka, směle do toho. Ale jestli je vám milejší psát propiskou, ve Wordu nebo v poznámkách na mobilu, vůbec to nevadí.
Zkoušejte a zkoušejte. Možná zjistíte, že potřebujete sadu zvýrazňovačů nebo sešit A4, abyste psaní mohli prokládat kresbami. Nebo že vám naopak vyhovuje omezený prostor v diáři, kam si každý den zapíšete jenom heslovitě a můžete v něm současně plánovat.
Stejně jako u všech dobrých návyků platí, že je nutné z psaní udělat součást každodenní rutiny. Jinak nevytrváte. Nejdřív si vyberte dobu, kdy se můžete nejlépe soustředit a být jen se svými myšlenkami. A vhodné místo. Ráno v posteli předtím, než vstane zbytek rodiny? Večer poté, co zaklapnete počítač? U odpolední kávy? Pak si to dejte do kalendáře. Fakt. Jen tak dosáhnete toho, že budete psát opravdu každý den. Ideální je vyčlenit si třeba dvacet minut každý den.
Čas, který jste si vyhradili, samozřejmě není jediná doba, kdy deník smíte vzít do ruky. Když vás to popadne, pište kdykoli. „Nespoléhejte se jen na paměť. Když někdo říká něco, co by pro vás mohlo být hodnotné, zapište si to. Když narazíte na něco důležitého, zapište si to,“ radil kdysi americký podnikatel, motivační řečník a fanoušek deníků Jim Rohn.
Některé dny přinášejí vzrušující zážitky, nové myšlenky, přelomové nápady. Ale upřímně? Většina dnů taková není. Když jste zrovna celý víkend uklízeli nebo v kocovině koukali na Přátele, asi nebudete mít silné puzení si o tom psát do notýsku. To však neznamená, že byste rituál měli vynechat. Svou půlhodinku můžete využít k meditaci nebo zamyšlení. Maminky, vy klidně koukejte do zdi. Známe to, víme, jak je těch pár minut cenných.
Kde začít, když nevíte, jak začít? Odpovídejte si na otázky.
Třeba:
Nebo můžete postupovat podle návodu nizozemského kouče Dariuse Forouxe. Začněte u jednoduchých otázek o každodenních aktivitách a uvidíte, kam až vás psaní dovede.
Koneckonců je to deník, a když nebudete chtít, nikdo jiný ho neuvidí. Takže nemá cenu se přetvařovat nebo se vyhýbat ošemetným tématům. Naopak – psát o nepříjemných věcech může být ozdravné. Zvlášť když je to něco, o čem se nechcete bavit s okolím. Právě když se pustíte do temných a hlubokých vod, podaří se vám v nich líp zorientovat a nakonec z nich třeba i vyplavete s řešením.
Pár „temnějších“ témat k zamyšlení:
Deník může být k užitku, i když děláte velké životní rozhodnutí. Třeba ohledně vztahů nebo změny práce. A kdo říká, že musí být psaný v odstavcích jako román? Klidně si svoje dilema rozkreslete nebo zkuste osvědčenou metodu – seznam plusů a minusů. Problém se tím asi hned zázračně nevyřeší, ale vy to v hlavě budete mít lépe srovnané, a navíc se k zápiskům můžete kdykoliv vrátit.
Nevíte, jak začít? Nechte se vést a motivovat s Albi bloky. Zapisujte si recepty, oblíbené knihy a seriály nebo sledujte sportovní pokroky.
Text: Marie Barvínková Foto: Getty Images
