„Dopředu říkám, že je se mnou na fotkách moje kolegyně loutka Pamela, ona je ta hezká a já jsem ta chytrá,“ směje se hned v úvodu Jitka Spáčilová. Původně krizová manažerka se dnes stará o zážitkové místnosti Albi. Pro návštěvníky se snaží vymýšlet co nejzábavnější program se špetkou nostalgie po starých časech, kdy ještě nevlastnili chytré telefony.
Posledních pět let jsem pořádala svůj vlastní veletrh zaměřený na školství. Právě tam jsem se seznámila s Janou Vosáhlovou a Michalem Šmídem z Albi, kteří tam vystavovali. Veletrh fungoval do pandemie, poté jsem ho musela čtyřikrát za sebou zrušit a najednou přestalo dávat smysl jej dělat. A zrovna v té chvíli v Albi sháněli někoho, kdo si vezme na starosti zážitkovou místnost na Arbesově náměstí v Praze.
Baví mě něco tvořit na zelené louce. Vidíte, jak se budují samotné prostory i program, který postupně upravuji, a to je velmi příjemný pocit.
Je to tak, ale od té doby už ji navštívilo několik set dětí a zapálených hráčů. Je velkou výhodou, že na Praze 5 je spousta základních škol, takže nebyl problém oslovit pedagogy a přes ně i rodiče s dětmi. Nejde o zážitkovou místnost pouze pro děti, máme připravený program i pro rodiče, seniory nebo hráče deskovek.
Místnosti jsou zařízeny hodně neutrálně. Jsou tam takové útulné koutky, které vypadají jako malé obýváčky, nebo stoly, které se dají vzájemně propojovat a přizpůsobit jakékoli akci. Také tam je plně zařízená kuchyňka, ve které se dají třeba zdobit perníčky, což je jeden z nejoblíbenějších programů.
Během školního roku k nám dopoledne chodí školní třídy. Žákům i vyučujícím ukazuju, jak používat hry při výuce. Je to skvělá pomůcka, jak udělat vyučování zábavnější. Odpoledne pak chodí družiny. Program pro ně jsem pojala volněji, s důrazem na kreativitu. Mám vytvořené tematické bloky, děláme třeba i přáníčka, což se hezky doplňuje s Albi, protože na nich vlastně začalo. K dispozici máme třeba i únikovou hru, kterou děti mohou hrát uvnitř i venku v parku, nebo bojovku vytvořenou přímo na míru Kinského zahradě, která je kousek od nás. Na programu pak máme i herní odpoledne speciálně určená pro malé i velké hráče deskovek, různé kurzy a semináře, velmi oblíbené jsou i nejrůznější oslavy narozenin, rozlučky se svobodou a podobně…
Mám dva syny, se kterými od malička jezdíme na výlety, a deskovky u toho nesmí chybět. Protože jsem hodně energický člověk, hry jsou pro mě velmi příjemným zabavením. Večery s rodinou tak netrávím u televize, ale u šálku čaje a deskovek. Chci se teď zúčastnit celorepublikového kola soutěže v Rummikubu, hře podobné žolíkům. Od Albi pak miluju edici Mozkovna s kvízovými a logickými hrami. Často ji využívám třeba při tvoření bojovek pro děti. Taky postřehovky a párty hry.
Ano, ty se snažíme stavět opět na zážitku z různých oblastí – ať už je to společný zážitek z kolektivu dětí, ze hry, z toho, že dítě něco vytvoří a odnese si to domů. Oslavy děláme i během pracovního týdne a součástí je nejen zajímavý program, ale samozřejmě také dort. Rodiče se mohou zapojit do programu nebo nechat všechno na nás a dát si v klidu ve vedlejší místnosti kafíčko.
Cokoliv kulinářského, strašně rády tvoří a úplně nejradši mají vaření a zdobení. Na Arbesově náměstí máme tu výhodu, že suterén tvoří Antonínovo pekařství. Nejen že to tam po celý den opravdu nádherně voní, ale zároveň máme po ruce spoustu čerstvě upečených dobrot.
Nedávno jsme třeba zdobili perníčky. Byli tam tři kluci ve věku třinácti let, které to kupodivu velmi bavilo. Už u nás proběhlo i jedno rande středoškoláků, kdy dotyčný slavil velký úspěch s tím, že vzal svou budoucí dívku právě na zdobení perníčků. Plnili jsme také muffiny domácí marmeládou a zdobili je krémem. To mělo velký úspěch. Já jsem pak chtěla děti trochu poškádlit a řekla jim, že jsou dvě možnosti: buďto mohou muffin sníst, nebo jej odnést domů mamince. Sledovat to dilema bylo strašně roztomilé. Část dětí vůbec neváhala a prostě to snědla, další část se opravdu rozhodovala, jestli to sníst, nebo odnést domů. Naštěstí máme vždycky muffinů víc, takže děti splnily obě dvě možnosti a donesly jeden hezky zabalený v krabičce i mamince.
Já si je rozdělím do tří skupin. Jedna je u kreativního stolu, jedna u herního stolu a jedna se mnou zdobí v kuchyni, kde je velký stůl, jako měly naše babičky. Máme tam takovou úplně domácí atmosféru. A ty skupinky se vždycky prostřídají. Bývá tam pak bordel, ale je to skvělé. (smích)
No lentilek samozřejmě. (smích)
Já tak strávila v podstatě celé léto. Snažím se pro děti vymyslet co nejpestřejší program složený z takových obyčejně hezkých věcí. Hry v přírodě, jízdy přívozem, opékání buřtů, bojovky a tak dále. Velký úspěch zažívá i karnevalový průvod… Celý týden děti hledají šest klíčů k truhle, ve které jsou ukryté kostýmy. Truhlu spolu v pátek otevřeme a celý den je jeden velký karnevalový rej. K tomu máme i barvy na obličej, balónky a hudbu. V červnu měly takhle některé třídy rozlučku se školním rokem. Po karnevalu si děti mohly vyrobit i vlastní zmrzlinové poháry. Na rautový stůl jsem dala misky se zmrzlinou, sypáním, lentilkami a nakrájeným ovocem. Dětem se to strašně líbilo.
Ano, hodí se to třeba firmám. Máme velkou interaktivní tabuli, takže je možné tam pořádat teambuildingové akce nebo třeba školení pro zaměstnance. My k tomu můžeme pomoci zařídit hostesky, brigádníky, catering. Případně je možné pronajmout si prostor na oslavu narozenin ve své vlastní režii.
U spousty našich her jsou plastové výlisky, které nejsou barevné. V sortimentu teď nově máme barvy na malování figurek, tak je vlastně logické se do toho pustit a rozjet kurzy.
Na Praze 5 vyzvedávají spoustu dětí jejich prarodiče, v budoucnu bych tak chtěla dát víc prostoru právě jim. Máme k tomu i řadu her nazvanou Babi, dědo, hrajeme. Myslím, že by se díky nim senioři mohli i lépe seznamovat mezi sebou. V plánu máme také herní večery a tematické kvízové úterky. Z těch by jednou mohla být i seznamka, protože hraní neuvěřitelně sbližuje. Primárně si jdete zahrát kvízovku, ale právě tam můžete zjistit, že vám imponuje někdo z vlastního nebo druhého týmu. Podle toho, jak odpovídá, zjistíte, jaký má zhruba inteligenční kvocient, co ho baví, jestli je skupinový hráč a jak funguje v týmu. Profil si tak můžete udělat rovnou při hraní. Je to velmi nenucená zábava, když se vám nikdo nezalíbí, po hraní se jednoduše zvednete a odejdete.
Text: Viola Černodrinská Foto: Anežka Vrbová
