Před pár lety by to vypadalo jako přehánění, ale dneska už můžeme říct, že populární deskové hry válcují herní trh podobně jako nové tituly digitálních gamesek. I deskovkáři nejspíš kosí zombíky na konzoli nebo v počítači, ale když jedou na chatu nebo na návštěvu k přátelům, jistě sáhnou po některé z desítek krabic stále rozšířenějších deskových her.
Vyznat se v deskovkách už dneska patří ve společnosti k dobrému tónu. Je to ostatně nejen oblíbené téma společenské konverzace, ale taky zábava. Takže jestli nechcete být za suchara, hodí se mít o deskových hrách kapku přehled. Informace o tom, jaké hry právě frčí nebo které jsou dlouhodobě ty nejoblíbenější bez ohledu na věk a herní strategii (vzdělávací, vědomostní, akční, strategické…), získáte vcelku snadno na naší stránce nebo ve skupině Hry nás baví. Neztratit se ale ve chvíli, kdy zkušení deskovkáři přepnou do herního slangu, to už je trochu vyšší level.
Proto jsme pro vás připravili vysvětlení aspoň několika základních výrazů. Nejdeme podle abecedy, ale podle důležitosti. Najdete tady nejenom nejčastěji používané termíny, ale taky sem tam nějakou větu pro nenásilnou konverzaci, kdybyste se chtěli zapojit do debaty – prostě aby se nepoznalo, že jste tzv. herní panna nebo panic. A kdyby vás z toho někdo podezříval, řekněte, že jste light hráč. Totiž že mastíte deskovky jenom občas. Nebo si zrovna dáváte detox.
Hry s figurkami jsou jenom zlomeček spektra deskovek. Takže jestli vaše znalosti končí u Člověče, nezlob se (a pak jste ještě kdysi na návštěvě usnuli u hry Dostihy a sázky), do žádných velkých konverzací se nepouštějte. O pestrosti moderních her totiž pravděpodobně nemáte tušení. Stolních her je ve skutečnosti obrovské množství všech možných druhů. Popravdě řečeno, pokud se aspoň trochu vyznáte v hrách na počítače nebo pro konzole, máte o říši deskovek lepší představu než ten, kdo žádné hry nepaří. Už jen druhů deskovek jsou totiž DESÍTKY.
Tohle je jednoduché. Deskovkám se podle anglického slova „board“ někdy říká i bordky. Kdybyste chtěli být specifičtější a zároveň vysvětlit, proč vám některé hry nic neříkají, proneste třeba: „Já hraju hlavně na cestách, takže znám nejvíc různý bonsai hry.“ Tím říkáte, že se vyznáte hlavně v tzv. čuflících neboli malinkých hrách do kapsy. Když se zároveň zatváříte dostatečně přezíravě, je šance, že z vás nikdo další detaily tahat nebude.
Důležitý rozdíl. První je z anglického slova „trash“ neboli odpad. Z toho tušíte, že tenhle typ her v Evropě moc nemusíme. Jsou to deskovky postavené na tématu a příběhu. V příběhu hraje velkou roli náhoda a záleží i na tom, jak moc útočíte, kolik vyřadíte soupeřů atd. Může se hrát až 10 hodin! Naopak eurovka má daná pravidla, na kterých stavíte herní strategii bez ohledu na téma. A vyhrává nejspíše ten, kdo si hru promyslí nejlépe. Nebo nejlépe ovládne mechanismus hry. Některé hry mohou být i hodně náročné, těm se pak říká třeba Hustoeuro. Abyste se zapojili do hovoru, můžete utrousit třeba: „Ameritreš mě nebere. Nemusím mít zrovna hustoeuro, ale nebaví mě, když o výhře rozhoduje náhoda…“
Typ hráče, který obyčejně všem leze krkem. Každý krok analyzuje a rozvažuje tak dlouho, že se dostane do paralýzy (odtud AP) a ostatní kolem stolu pomalu usínají. Tenhle typ hráčů je do konverzace super téma. Nemusíte vědět vůbec nic, ale kdykoli můžete nadhodit: „Jako nejhorší je, když hrajete s nějakým ápéčkářem. Takovej Hynek spolehlivě zabije jakoukoli zábavu.“
Tohle asi radši sami nepoužívejte. Teda v případě, že vlastně žádnou deskovou hru neznáte. Ostatní by se mohli začít ptát, kterou konkrétně myslíte, a jste v kelu. Masthevka je totiž hra, o které si myslíte (nebo se o ní tvrdí), že ji každý musí mít. Jak tušíte, je to z anglického „must have“. Kdybyste se vážně chtěli pouštět do hovoru na tenkém ledě, použijte raději otázku. „Hele, co je podle tebe opravdová masthevka?“ To by šlo. Ale až se vás ten druhý zeptá „A jak to vidíš ty?“, tak si nestěžujte, že jsme vás nevarovali.
Nepřekvapivě – kdokoli, kdo je na hraní deskovek závislý. Když se vás třeba někdo zeptá, jakou deskovku máte nejradši, můžete říct: „Nejsem úplně deskoholik, ale mám rád různý eurohry... Jakou máš nejradši ty?“ Není to 100% odpověď, ale odvedete pozornost. A protože zároveň použijete slang, neztratíte tvář.
Desková hra pro nejmladší. Označení se tedy často používá i jako kapku hanlivé – pro příliš populární (tudíž nejspíš i snadné) hry. Takže pozor, než o nějaké hře řeknete, že to je dětskovka, buďte si jistí, že v místnosti není někdo, kdo si myslí opak. Nikdy nezapomeňte, že v reálu víte houby a do diskuze se pustit nemůžete.
V podstatě trochu dětskovka. Obecně je to hra, která je zajímavá, nová, moderní, ale zároveň dostatečně jednoduchá, aby neodradila začátečníky. A tím jim otevře dveře do světa moderních deskových her. Jestli vám nevadí, že propálíte svoji neznalost, dokonalá „otvíráková“ věta pro vás bude: „Hele, co je podle tebe ideální otvírák?“ („Ptám se pro kamaráda“ zkuste vynechat.)
Kdybyste se chtěli pouštět i do složitější konverzace, máme tady pár slovíček z hraní samotného. Ale buďte s nimi opatrní, protože to už zabrousíte do vyšších sfér, ze kterých vás protiotázka rychle sestřelí. Berte to spíš jako nápovědu, když se někdy budete snažit pochopit, o čem se baví „dospělí“ deskovkáři.
Základní pomocný nástroj ve hře. Tzv. nápovědní kartička, kde najdete přehled akcí, význam ikon apod. Stejně jako když třeba u počítačové hry máte návod s tlačítky pro ovládání. Ale lamakarta může být i výcuc, který jste si udělali sami. Typicky ke hře, kterou ještě úplně neznáte a nehrajete ji bez pomůcek.
Když máte dobré srdce, ale okolnosti vás přimějí hrát konfliktní hru, ve které se hodně útočí, můžete se vyhnout konfrontacím tak, že hrajete tzv. na „ekonomické vítězství“. Takže prostě syslíte, aniž byste napadali soupeře a připravovali je o zisk.
Přímý opak farmaření. Prostě hrajete tak, že už si další ze soupeřů ani neškrtne a do konce hry většinou jenom kouká na ostatní. Příklad: třeba když někomu zablokujete figurku, takže pokud nemá například dvakrát za sebou šestku, je v čudu a čeká. A čeká...
Nakombinovat efekty nějakých karet nebo postav a podobně, díky čemuž získáte například extrémní počet bodů. Nejjednodušší příklad je třeba Scrabble. Čím delší slovo, čím víc nezvyklých písmen a čím víc speciálně ohodnocených pozic na hrací desce, tím větší celkový součet bodů.
Tak. Tohle na úvodní seznámení se světem (a slangovým slovníkem) deskových her asi stačí. A pro pořádek – máme sice v redakci pár deskoholiků, ale pro odborné výrazivo jsme raději zaskočili k přátelům na specializovaný herní server 4 Kavky. Kdybyste potřebovali kompletní přehled a rozšířit slovní zásobu o další výrazy, najdete tady obsáhlý deskoherní slovníček. Přejeme vám příjemnou zábavu a mnoho radosti při hře.
Text: Michal Schindler Foto: Archiv Albi, Getty Images
