Po roce a půl mateřství se nestydím říct, že jsem vlastně někdy strašně unavená. Že spoustu věcí nezvládám, občas se hroutím, někdy křičím a dost často se chci v koupelně zamknout třeba na půl dne. Sama. A taky dělám spoustu věcí, o kterých jsem si myslela, že je nikdy dělat nebudu.
1. Dávám nevyžádané rady. Je to tak. Aniž bych to myslela jakkoliv špatně, přistihla jsem se při větě: „Počkej, až…“. A taky vykládám o kolébce, šátku nebo příkrmech v podstatě na potkání, a to jak těm nejčerstvěji těhotným, tak jejich partnerům.
2. Nespím. Nespala jsem a asi už nikdy spát nebudu. Mé dítě se stále ještě budí jednou až dvakrát za noc a chce mléko. To znamená, že spím v kuse tři hodiny, letím do kuchyně připravit sunar, a za tři hodiny znovu. Ale třeba ho to za pár let přejde, že jo.
3. Piju strašně moc kafe. Americká herečka Megan Fox kdysi v rozhovoru řekla, že pije jednu kávu denně, a to je prý to nejhorší, co svému tělu dělá. Já jsem v průměru o tři šálky dál a těch špatných věcí, které si do těla dávám, bude pravděpodobně taky víc.
4. Někdy si přeju botox, lifting obličeje nebo vpichy kyselinou hyaluronovou… Prostě něco, po čem budu vypadat zase fresh. Vlastně by mi mohli vyměnit celý obličej, že? Zatímco jsem si po narození miminka myslela, že ty kruhy pod očima zmizí, dnes už to vím. Nezmizí! A nejsou samy, přibylo k nim ještě akné, vrásky kolem očí, rozšířené póry a taková libůstka – podbradek.
5. Hltám. Myslela jsem si, že se mé jídelní návyky s malým dítětem zlepší, že si budeme spolu dopřávat dobré obědy a svačinky. V praxi to ale vypadá tak, že se snažím jídlo spořádat dřív, než do něj synek zaboří své nenechavé pracičky a začne jím pomazávat stůl, psa i sebe. Dost často to taky dopadá tak, že něco hltám u kuchyňské linky a využívám vzácné chvilky, kdy si dítě hraje a nevšímá si mě.
6. Chodím všude pozdě. Zatímco mé bezdětné já dodržovalo alespoň akademickou čtvrthodinku, teď jsem v tom za tři čtvrtě hodiny, a ještě vynervovaná a zpravidla zpocená už při výstupu z tramvaje.
7. Závidím druhým krásnou postavu. Na to je jednoduchá odpověď: „Tak začni cvičit.“ Snažím se, ale občas jsem po tom celodenním maratonu tak vyčerpaná, že cvičení je to poslední, co bych chtěla dělat.
8. Moc si stěžuju. Občas je toho na mě jednoduše moc. A k tomu ta snaha být ve všem perfektní! Když večer padám únavou do postele, říkám si, jestli bych neměla trochu ubrat, abych si tak nestěžovala. Bez toho by ale nevznikl tenhle článek, nebo ne?
9. Miluju ho čím dál víc. Zatímco minulý rok jsem strávila týden sama na surfu, letos jsem vyrazila jen na tři dny s kamarádkou do Barcelony a celou dobu jsem nemohla přestat myslet na to, až svého synka znovu obejmu. Ta láska je jednoduše čím dál hlubší a je to asi to nejhezčí, co jsem kdy v životě poznala.
A jak to máte vy?
