Bicáky, multitasking a tetris s poníkem. Jako matka batolete jsem nabyla několik skvělých schopností. Mimochodem, dají se zařadit do života s jakýmkoliv mládětem.
A taky svoje dítě, vaše dítě, sousedovic dítě, k tomu tašku s jídlem, a ještě bágl s oblečením. Ne, vážně, moje bicáky by vám mohly povídat. Příjezdy z chalupy a odjezdy kamkoliv se staly výzvou; ověšená ramena, otlačený krk a bolest zad novou černou. Co na tom, že při mých sto šedesáti centimetrech nejsem za svým dítětem a půlkou obsahu naší domácnosti vidět.
Nikdy jsem si nemyslela, že zvládnu koupat batole, dopisovat článek, objednávat nákup, srkat kafe a sedět při tom na záchodě. A je to tu.
Na to, kde a při čem ho píšu, se radši ani neptejte.
V druhé chovám dítě, zvedám jej z podlahy, utírám mu pusu od jogurtu nebo se snažím ho nějak zabavit. Nemluvě o naší fence Františce, která se dožaduje zhruba stejné pozornosti jako náš syn. Docela mi pomáhá blender nebo tyčový mixér a fakt, že k obědu bude zase krémová polívka. Všechno nakrájíte na větší kusy, lehce opečete na másle, zaliteje vývarem a po uvaření rozmixujete. Vyšší kulinařinu (rozuměj salát) si nechávám na čas, kdy dítě spí.
Z fleku vám vystřihnu meditaci. Nepotřebuju k tomu žádné zvláštní prostředí, situaci ani oblečení. Stačí mi předat dítě do rukou jeho otce nebo babičky. Během sekundy už jsem v jiném časoprostoru, bez myšlenek, bez cíle. Pravda, sem tam se mi to zvrhne do spánku vsedě.
Vážně už mě nerozhodí další skvrna od banánu na našem světlém gauči, rozmazaná meruňka pod stolem ani těstoviny, které se nám válejí po autě. Ne. Hlavně, že já mám umyté vlasy, make-up a čisté triko… což trvá vždycky jen několik sekund, ale TRVÁ.
V podstatě bych se obsluhou téhle drobné mechaniky mohla živit. Dalším mým solidním zaměstnáním by mohlo být skládání věcí do kufru auta. V tomhle umění tetrisu jsem se během posledních měsíců skutečně zdokonalila. Kamkoliv dokážu navíc narvat taky psa, kočku nebo menšího poníka.
Náš synek se dá skvěle uklidnit zpěvem. Miluje písničky od nás, vymyšlené, polopatické. Ty, které na dlouhých cestách autem zpíváme až do zblbnutí. Dokážu je zazpívat na letišti, v obchodě, na záchodě – normálně, v kánonu, jiným hlasem, jako pejsek, kočička (prostě je vymňaukám) nebo pozpátku. Nebo do zamotání hlavy, když to moc prožívám. To vypiluju!
Pokud to znamená alespoň chvíli „bez dítěte“. Nepohrdnu restaurací, barem, stánkem s točeným čímkoliv, lavičkou v parku, horolezeckou stěnou, jógovým studiem, a už vůbec ne týdenní dovolenou.
Text: Viola Černodrinská Foto:Gettyimages
