Jak zapomenout na dárek pro svého nejbližšího, proč místo mejdanu radši zůstat doma a kde sehnat dárek ještě na Štědrý den?
Milý deníčku,
hádej co. Budou Vánoce!!!! Absolutně nechápu, že mi to došlo až dneska. Je pravda, že poslední dva týdny jsem se topila v seznamu úkolů, skoro nespala, a ještě řešila práci za kolegu, který lehnul s chřipkou. A taky už začaly vánoční večírky. Samozřejmě jsem musela být na všech. Teda na těch dvou, kam mě pozvali. Z výroby adventního věnce se nakonec stal nákup TOHO POSLEDNÍHO, který v květinářství zbyl, a zatím nemám ani jeden dárek. Je na tom někdo hůř?
9:00 Dnes mi konečně došlo, že do Ježíškova velkolepého příchodu zbývá už jen 9 dní. Jsem oficiálně ve svátečním módu trochu říznutém panikou. Kdy to jako všechno mám stihnout? Ačkoliv cukroví nepeču, chtěla jsem ho aspoň objednat. Jenže pekárny i oblíbené kavárny hlásí stop stav objednávek. Moje peněženka je na tom podobně. Víc objednávek neunese. Panika začíná. Co všechno se dá vyrobit doma a zadarmo? Ještě že mám relativně dost času. A taky dva vánoční večírky před sebou. Jupí.
9:00 Přišla mi výplata. Konečně. Zítra se vrhnu na shánění dárků.
11:00 Zrovna když jsem si myslela, že už to nemůže být víc vzrušující, vzbudila jsem se s bolestí hlavy, rýmou, kašlem a teplotou 38,5. Viróza? Covid? Vyčerpání? Nevím. Ale Romaně z kanclu bylo na večírku blbě, bolelo ji v krku a já se ještě dušovala, že jsem odolná a nic nechytnu. Jsem zvědavá, kolik z nás leží. Trčím v posteli, zabalená v kapesnících a dekách, jím horký vývar a horečně googlím dárky. Ale když je chci hodit do košíku, napíše mi to „předmět nedostupný“!? Nemělo by být před svátky všeho víc než hodně? Zkouším jiné nápady. Ani jeden z dárků, co jsem vybrala, není skladem. Tak prostě ségra dostane něco jiného. Že bych se vrátila zpět k ruční výrobě? Ne, to teď nezvládnu.
Zkusím sehnat aspoň dárky pro prarodiče. V Albi jsem pro babičku vybrala kuchařku, kam bude moct zvěčnit svoje nejlepší recepty. I když říká, že to za nic nestojí, my se ségrou nesouhlasíme. Těch sto stránek zápisníku zaplní levou zadní. A dědovi Česko pro pamětníky. Doufám, že se neurazí… sám o sobě tvrdí, že je pamětník, tak snad se s dárkem trefím. Ostatně po svátcích budou v Albi slevy, tak kdyžtak vyberu ještě jiný povánoční dárek. Ségře nakonec beru elegantní termolahev, když teď začala cvičit, a syn dostane nový batoh a hřejivého plyšáka ve tvaru avokáda. To není možný, že jsem to takhle vymyslela! Uff.
S podezřením, že to za několik sekund může být jinak, okamžitě házím všechno do košíku a platím kartou. Své vítězství oslavuju šálkem polévky a teplotou, která by mohla konkurovat útulnému krbu. Pokud taky nakupujete dárky na poslední chvíli, po 18. prosinci zaběhněte raději přímo do Albi prodejny.
11:00 Dorazila kavalerie – tedy moje online objednávky. Ale místo pocitu úlevy to spíš vypadá, že jsem odemkla další úroveň chaosu. Vybalování a opětovné zabalování dárků mi zabralo velkou část dne. Kdo by řekl, že otevírání krabic může být tak vyčerpávající?
18:00 Jsem vánoční nindža. Mám všechny dárky – pro dítě, babičku, dědu, ségru a další členy rodiny, jeden mám dokonce i pro sebe. V duchu sebelásky jsem si pořídila Deník mého mazlíčka, který už mám dlouho vyhlídnutý. Teď jen vytisknout těch tisíc psích momentek, které mám v telefonu, nalepit, napsat popisky a je to. Tenhle deník je fajn v tom, že to není jenom fotoalbum, ale pomocí různých rubrik a otázek mě dovede k tomu, že KONEČNĚ začnu zaznamenávat ty nejdůležitější okamžiky, které jsem se svou fenkou zažila. Přijdu si jako dospělá!!! V pětatřiceti vážně gól. Zvládla jsem to. Uff.
21:40 Nezvládla. Zapomněla jsem na dárek pro svého milého. Pomoooooc. Panika. Google.
22:30 Beru tohle: sada kladívko 12v1!!! Ta se bude hodit i mně. Kromě multifunkčního kladívka, páčidla, kleští, pily a odstraňovače nátěru obsahuje otvírák na láhve a zvlášť ještě kompas s karabinou. Na jarní výlety krajinou jako dělaná! V Albi mají otevřeno i 24. 12. dopoledne, takže hurá. Vánoce jsou zachráněny. Opět slavím, tentokrát šálkem čaje a už bez teploty.
Je Štědrý den. Kromě toho být na ostatní milá, přestat aspoň na pár minut za den smrkat, obalit a osmažit ryby, mám ještě jednu misi – vyzvednout to kladívko v Albi. Sprintem letím na prodejnu, zadýchaně vysvětluju prodavačce svůj příběh, ona mi s úsměvem podává můj poslední dárek a já se konečně zbavuji všeho toho stresu. A vypadá to, že i rýmy. Domů už neběžím, jdu klidně. Dneska jsem si slíbila, že to příští rok udělám jinak a dárky začnu shánět klidně už v létě.
Ha ha ha. Jako bys mě neznal, deníčku.
P.S. Až si příště nebudu vědět rady, mrknu na tipy na Vánoce od Albi.
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images, archiv Albi
