Říká se, že cestovat, to chce odvahu, čas a moře trpělivosti. A teď si představte, že vyrazíte s malým dítětem na měsíc – a rovnou do tropů.
V půlce února jsme sbalili našeho dvouletého syna a dvě krosny a vyrazili na Srí Lanku. Náš plán byl nemít žádný plán. Zamluvili jsme si ubytování na jihu ostrova na pět dní dopředu a zbytek nechali náhodě. Nechtěli jsme se totiž ochudit o dobrodružství při hledání nových míst ani o možnost improvizace. A že jsme tentokrát improvizovali opravdu hodně.
Asi při každé cestě s malým dítětem je dobré se připravit na to, že věci zrovna nemusí jít podle plánu. Ať už jedete do Řecka, na Bali, nebo na severní pól, připravte se na spoustu variant pohody i nepohody. Rozhodně se nesnažte o svém pobytu přemýšlet jako o dovolené. S dvouleťákem to totiž dovolená nebude, teda pokud s sebou neberete chůvu. Že to nemá smysl? Má! Změníte prostředí, možná necháte vypnuté notebooky (nebo vám je zničí špatná zásuvka) a ponoříte se na chvíli do nové kultury. Zjistíte navíc, že toho jako rodina dokážete mnohem víc, než si myslíte. Tohle všechno (a ještě mnohem víc) jsme na cestách zažili my.
Ano, občas se stane, že něco nevychází podle plánů. A to klidně hned na začátku cesty. Když nám v Dubaji vlivem několika náhod uletělo letadlo, myslela jsem, že se mi zhroutí svět. Syn spící v náručí, my neuvěřitelně unavení po nepohodlném nočním letu i po celém tom stresu před odletem z Prahy (taky se vám vždycky před dovolenou nějak záhadně zdvojnásobí množství práce?). K tomu jsme museli skousnout fakt, že bude potřeba koupit nové letenky, přespat na letišti a teprve další den navečer budeme moci skutečně odletět. Stálo nás to spoustu peněz navíc a taky spoustu energie, ale vzpomínky na syna, který nadšeně lítá na břehu Rudého moře, nebo na mého přítele, jak nás v letištní hale láskyplně přikrývá v improvizované ložnici složené z batohu, dvou ručníků a právě zakoupené deky, mi budou vždycky připomínat, že spolu zvládneme všechno.
Srílanská kuchyně je velmi podobná té indické, takže ve zkratce je to spousta curry pokrmů, které bývají mnohdy opravdu hodně pálivé. Ale žádný stres! Ani pro svoje dítko s sebou nemusíte brát kufr plný proviantu. Vždycky jde obsluhu poprosit, aby jídlo bylo nepálivé (občas se to i podaří), a taky každý pokrm doplňuje rýže nebo některá z tradičních placek, které mají i evropské děti rády. A taky existuje kečup! Ten je přece dobrý na všechno, nebo ne? V místních supermarketech je navíc poměrně široká nabídka mléčných produktů, krekrů či sušenek, takže pokud vaše dítě nemá speciální dietu, nemáte se čeho bát. Samozřejmostí je i velká nabídka čerstvého ovoce a zeleniny. V restauracích také můžete občas natrefit na dobrý kuřecí vývar nebo třeba zeleninový krém.
Zkoordinovat ustálený režim z domova s časovým posunem, změnou prostředí a miliardou nových podnětů může být trochu oříšek. My se rozhodli se tím nestresovat. Naše dítě možná nemělo stejnou snídani, na kterou je doma zvyklé, ani nechodilo spát ve stejný čas, někdy kvůli horku usínalo třeba i o tři hodiny později, zato ale lítalo celý den po pláži, hrálo si s místními ratolestmi a jako odměnu si dalo párkrát třeba hranolky s kečupem. A kdo na ně nemá hřejivou vzpomínku z dětství?!
Spousta míst na jižním pobřeží Srí Lanky je krásných, ale hodně divokých. Lemují je silné vlny Indického oceánu, a když k nim přidáte kamenitý vstup a sem tam pár ježků, kteří mají na rozdíl od těch středomořských opravdu VELKÉ bodliny, máte postaráno o stres, že tam vaše ratolest zahučí a vám se nepodaří ji vylovit z vody. A věřte, že ani podle GPS spoustu detailů nezjistíte, musíte to vidět na vlastní oči. Proto je nejlepší se na daná místa vypravit osobně. Radost z pláže, kde se může vaše dítě bezpečně cachtat a vy si odpočinout, je k nezaplacení!
Ano, může se stát, že se ubytujete v pokoji, kde je plíseň, a sem tam vás navštíví i šváb nebo místní parta gekonů (ti jsou o něco roztomilejší než švábi a chytají hmyz, což je užitečné). Nebo máte pokoj s klimatizací a větrákem, abyste se večer po horkém dni zchladili, ale nic z toho nefunguje. Srí Lanka prochází momentálně ekonomickou krizí a tamní autority vypínají proud dvakrát denně na několik hodin. V každé destinaci je to navíc v jiný čas. A ano, je to dost nepříjemné, protože usínat při devětadvaceti stupních je pro Středoevropana vážně těžká disciplína.
Přidejte k tomu komáry, hluk z ulice a dítě, které se vám v noci budí na mléko, a máte zaděláno na slušnou spánkovou deprivaci. My to pak doma dospávali týden. Vybírejte si proto pokoje s výhledem na oceán, odkud vane hezký vánek, nebo zkuste jet na pár dní do hor, kde teploty bývají i o deset stupňů nižší. Také není vůbec od věci těsně před spaním dítě osprchovat vlažnou až studenou vodou nebo mu dát například studené ponožky, než usne.
Ty se v tropickém podnebí stanou hned, obzvlášť pokud vaše dítě nosí plínky. Takže jestli mu můžete dopřát co nejvíc času bez plen, určitě to udělejte. A pokud už se na intimních partiích vašeho dítka opruzeniny objevily, mažte postižená místa Sudocremem několikrát denně a vynechejte plenky i neprodyšné materiály. Uvidíte, že se vše do jednoho či dvou dnů spraví.
Rozhodně doporučuji si dobře vybavit cestovní lékárničku, ve které by neměl chybět již zmíněný Sudocrem, dezinfekce, Fenistil, léky na bolest, léky na střevní potíže a náplasti. V tropech i obyčejně odřené koleno mokvá, takže je rozhodně dobré ránu vyčistit, namazat něčím na hojení a poté zalepit. Jinak na ni prakticky hned začnou lítat mouchy.
Může se stát, že si naplánujete, že budete z několikatýdenní cesty i trochu pracovat. Naslibujete online meetingy i odevzdávky práce, až vám nakonec tipec utne špatná zásuvka, která vám jednoduše počítač zničí. A k tomu vám ještě uštědří pěknou ránu. Ano, byla jsem naštvaná, strašně. A taky to bolelo. Hrozně. Ale byla jsem ráda, že na tu zásuvku nesáhl náš syn. A taky tím vlastně začalo období, které se vzdáleně dalo nazvat dovolenou. Jediné, co nám kromě telefonů fungovalo až do konce našeho pobytu, byla elektronická ALBI tužka s knížkou o dopravě. Náš syn ji miluje, a tak nám nezbylo nic jiného než dokola poslouchat pravidla silničního provozu.
Pokaždé si odnesu z cizí země spoustu zážitků. A nejen to. Vždycky si uvědomím, že i přes drobné životní nespokojenosti, čekání na kariérní postupy, občasné hádky nebo drobné mateřské frustrace opravdu mám všechno. A že všechny ty věci, které mě obklopují, nejsou samozřejmostí. Právě to je asi nejsilnější poselství cest a návratů z nich. A kam pojedete vy?
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images
