Otevřela se sportoviště. Mezi ně patří i moje milovaná jógová studia. Jenže po té pauze je to jako jít znovu do školy. Žaludek mám divně na vodě a v hlavě všechny ty obavy z místa, kde se dává moje tělo i duše dohromady.
Z čeho že mám strach? No v podstatě ze všeho, ale sedm věcí mě nervuje extrémně:
Znáte dech nádí šódhana? Zakrýváte si při něm střídavě jednu a druhou nosní dírku, čímž je pročistíte a vyrovnáte průchodnost. Než s tím začnete, je dobré vědět, že jedna z nosních dírek je prý téměř vždy méně průchodná. Tohle dýchání by mělo uklidnit, harmonizovat a podpořit aktivaci levé i pravé hemisféry. Jsem sama, koho při tom začne přepadat panika, že už se nikdy nenadechne pořádně?
Vždycky nad tím žasnu. Ačkoliv sama jsem poměrně ohebná, pružnost některých lektorů jako by byla z jiného světa. Nebo jsou z gumy. Taky možnost.
Sice jsou pokaždé vyčištěné, ale kdo ví. Potíte se, otíráte o ně holou kůží, padají na ně vaše vlasy a jiný genetický materiál... No prostě, když nemám šanci si vzít vlastní karimatku, beru s sebou alespoň funkční ručník. Je to ohleduplné také k těm, kteří zdědí karimatku po vás.
Zahajování lekcí Mantrou Óm má ve zvyku spousta lektorů. Slabika „ÓM“ je posvátná slabika známá z Véd. Je původní vibrací vesmíru, ze které vše povstává. Teda mělo by. Kromě mých hlasivek. Ty vždycky nepochopitelně najedou na ty nejspodnější tóny, kde se střídají s mírně nelibozvučným chraplákem. Takže jde o to nezačít dřív, ale také neskončit jako poslední.
Mé břicho se po porodu odmítlo zatáhnout, takže ať už si na sebe obléknu jakékoliv legíny a sportovní tílko, stejně mi neúnavně leze ven armáda povislé kůže. A ve skafandru se jóga cvičí těžko, že jo. Existují ale speciální materiály i střihy, které vaše břicho tak neobepnou a dopřejí vašemu tělu volnost, takže jsou na jógu jako dělané.
Ve větších studiích bývá obsazena nádhernými ohebnými těly s naběhnutými žilami a krůpějemi potu na dokonalých svalech. Takhle daleko jsem se nikdy nedostala (až na ten pot), ale bývaly doby, kdy jsem si na tu první řadu klidně i troufla. Chodila jsem pravidelně a věděla, co můžu od lektorky očekávat, takže se moje sebevědomí postupně zvyšovalo. Po roce zákazů a jógy v obýváku s dítětem na hlavě budu ale ráda za řadu poslední.
Těch je v józe hodně. Třeba taková upavesasana, hluboký dřep s lokty zapřenými o vnitřní stranu kolen a dlaněmi spojenými před hrudníkem. V Indii typická poloha pro konzumaci jídla, při které je žaludek stlačený natolik, že se do něj vejde jen málo jídla. Odtud prý pověstná indická štíhlost. Tahle pozice je ale mírně řečeno trochu zrádná. Stlačí se při ní nejen žaludek, ale i střeva. A ano, je to lidské, ale rupnout si před plným sálem lidí asi nechcete, že. Doporučuji proto náležitě upravit jídelníček pár dnů předtím, než půjdete na lekci.
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images
