Termínem „renesanční člověk“ se zpravidla označuje osobnost, která se zajímá o velké množství činností a dokáže v nich vyniknout. A my Češi dobře víme, že nejznámějšími představiteli tohoto životního stylu byli Leonardo da Vinci a Jára Cimrman.
Nyní se k nám dostává hra Virtù, jež je tematicky zasazená do časů renesance na přelomu 15. a 16. století. Ujímáte se role jednoho z vládců na Apeninském poloostrově, jehož cílem není nic menšího než ovládnutí celé Itálie. To je bezpochyby ambiciózní plán, stejně jako samotná herní adaptace.
Podle jednoho ze zakladatelů politické filozofie Niccola Machiavelliho by měl ideální vladař (tj. ten, který se chce udržet na trůně) v sobě spojovat vlastnosti lva a lišky. A stejně se budete muset chovat i vy během partie. Do vašeho repertoáru bude patřit obchod, upevňování vlády, více či méně násilná diplomacie, podpora umění a vědy a v neposlední řadě i lavírování mezi okolními mocnostmi. Pro všechny tyto aspekty hra používá podobné mechanismy, ale výsledek se bude mít pokaždé jinou podobu. A stejně jako úspěšný panovník budete muset dbát na vše, protože přílišné soustředění se na jednu politickou strategii vás může přijít hezky draho.
Další věc, kterou bych chtěl u Virtù vyzdvihnout, je propojení tématu s herními mechanismy. Nejde jen o dějepisecké úvodní slovo, ale i o odraz historických skutečností ve hře. Například pokud podpoříte vznik Machiavelliho Vladaře, získáte díky tomu návod, jak úspěšně vzdorovat nepřátelským agentům a efektivně nasazovat vlastní. Jestliže budete mít ve svých službách slavného objevitele Kryštofa Kolumba, poroste vaše prestiž nejen obrazně, ale i herně reálně. A co třeba takové válečné tažení? Virtù věrně odráží skutečnost, že raně novověcí vladaři své kampaně pečlivě plánovali, shromažďovali zdroje a do bitev se pouštěli pouze tehdy, pokud byli přesvědčeni o své převaze. Proto se klidně může stát, že za celou hru svedete pouze jeden či dva střety, ale velmi často budou mít zásadní dopad na průběh partie. A pokud byste hledali ještě hlubší historické zakotvení, naleznete ho ve variantě pro dva hráče Války o Itálii, kde půjde o konflikt vpravdě osobní.
Zvláštní pozornost si zaslouží i výtvarné zpracování hry. To vás do děni doslova vtáhne. Postavy na kartách jako by vystoupili z obrazů renesančních mistrů, herní plán v podobě mapy Itálie je rovněž lákavě provedený. Navíc na některých ilustracích v pravidlech či na destičkách můžete při bližším zkoumání odhalit i inspiraci skutečnými předobrazy. A i když nejsou ilustrace téměř fotograficky věrné, svým pojetím odráží dobu renesance a nutí vás se do ní stále více vžívat.
Výše uvedený slogan používají diplomaté ve chvíli, kdy uzavírají nějakou důležitou smlouvu. Ve hře Virtù sice můžete komunikovat pouze herně pomocí svých akcí a tahů, ale brzy zjistíte, že se daleko více vyplatí začít jednat jako státníci. Budete si proto klást nejednu otázku. Vyplatí se proti dominantním Benátkám spojit se s Neapolí nebo raději Florencií? Spoleto nechám tobě a Anconu si vezmu já, co ty na to? Nemusíš mít strach, ty tři armády tam mám jen pro jistotu, vůbec nic proti tobě nezamýšlím… A jak nás historie učí, neexistuje dohoda, kterou by nešlo porušit. A věřte mi, že v téhle hře to budete muset nejednou učinit. Když však přistoupíte na to, že tak se to v renesanční Itálii prostě dělo a není v tom nic osobního, budou vaše zážitky ještě bohatší.
Virtù je vpravdě renesanční hrou podle definice uvedené na začátku tohoto textu. Nabízí v jednom celku zážitky různého typu her, od ovládání území přes management zdrojů, intriky a diplomacii až po vojenské střety. Vše navíc působí organicky a vy si často v duchu řeknete: „Takhle to tenkrát opravdu mohlo být.“ Občas sice nemusí být jednoduché si zapamatovat určité postupy (zejména co se týče intrikování), ale jakmile toto zvládnete, hra se vám odhalí v celé své kráse, jako když Botticelliho Venuše vystoupí z lastury.
Text: Václav Pražák Foto:
