Na začátku léta se sklízejí okurky nakládačky – ty jsou nakyslé, v zásadě nezajímavé, a tak se přirovnání přímo nabízí. Celá věc je ale poněkud zašmodrchanější. Pokud chcete přijít na to, v čem tkví jádro pudla okurkové sezóny, a čeština pro vás není španělskou vesnicí, čtěte dál.
Letní měsíce pro většinu lidí znamenají období lenošení u moře, výletů po horách a jiných kratochvílí. Teď si ale představte, že jste editor novin. Parlamenty nefungují, politici odjíždějí na dovolené, a dokonce i divadla si dopřávají prázdniny! Čím máte potom naplnit požadované penzum stránek? A tak především novináři začali červenci a srpnu říkat okurková sezóna. Jak ale tento termín ve skutečnosti vznikl?
Termín pro období mediálně málo zajímavých událostí má původ v němčině a jedná se o doslovný překlad spojení Saure-Gurken-Zeit. Zajímavé ovšem je, že ani u našich západních sousedů nejde o původní výraz, ale o zkomoleninu fráze córes-jókres-cajt z jidiš. První dvě slova se totiž v tehdejším berlínském dialektu vyslovovala podobně jako německé Sauren Gurken, tedy kyselé okurky. Jejich význam je ale o poznání temnější a znamená čas žalu a pokání. Proč tomu tak je, dostupné prameny neuvádějí. Tudíž můžeme jen hádat, že je to kvůli červencovému svátku Tiša beav, kterým si Židé připomínají zboření prvního i druhého jeruzalémského chrámu.
Z dnešního pohledu, kdy náš rodný jazyk čelí přívalu anglicismů, možná není úplně zřejmé, že právě němčina ovlivnila češtinu nejvíce. A nejinak je tomu i u spojení jádro pudla. To je navíc ojedinělé také tím, že u něj můžeme ukázat přímo na konkrétního autora, kterým není nikdo jiný než J. W. Goethe. V jeho pojetí faustovské legendy se k učenému doktorovi na procházce přidá černý pudl, nedá se odehnat a nakonec začne s Faustem bydlet. Postupem času roste a mění podobu, až se z něj vyklube sám ďábel – nechvalně proslulý Mefistofeles. V tu chvíli Faust s údivem prohlásí Das also war des Pudels Kern, což se do češtiny nejčastěji překládá jako Tak tohle bylo to jádro pudla!
Goethe má své tvůrčí prsty i ve spojení španělská vesnice, ačkoli zde je etymologie složitější. Němci dodnes všechno, čemu nerozumí a přijde jim podivné, označují jako böhmische Dörfer, tedy české vesnice. To má logiku, protože na našem území se po staletí míchaly dvě entity – germánská a slovanská, které k sobě měly jazykově i kulturně daleko. Ostatně ani naši předkové si nebrali servítky, když své sousedy označili za Němce, tedy za lidi němé… Postupem času se ale kulturní rozdíly začaly přece jen trochu obrušovat, a když právě Goethe měl popsat něco divného a nepochopitelného, spojení česká vesnice se mu nezamlouvalo. Sám totiž české prostředí dobře znal a nepřipadalo mu nijak zvláštní. Vypomohl si proto přídavným jménem španělská, kterým se v němčině už od 16. století označovaly věci nezvyklé a podezřelé. A to zase souvisí s císařem Karlem V., jenž byl zároveň i španělským králem a do Německa si s sebou přivezl značné množství španělských dvořanů s odlišným chováním i oblékáním.
Když už byla řeč o okurkové sezóně, nabízí se zmínit i pojmenování pro období následující. Babí léto je ale o dost poetičtější výraz a také s ním máme spojeny mnohem příjemnější pocity. Původ tohoto termínu není úplně jasný, nicméně by mohl souviset s jemnými pavučinkami, které v této době v některých krajích splétají drobní pavoučkové. Tato vlákna pak poletují vzduchem, proto tedy léto. A babí snad odkazuje na jejich šedivou barvu, která našim předkům mohla připomínat vlasy starých žen. Tuto domněnku předložil známý jazykovědec Petr Oliva v pořadu Českého rozhlasu Slovo nad zlato, z kterého tento text do velké míry čerpá. Pořad uváděný Janem Rosákem běží dodnes, a tak pokud vás objevování skrytých půvabů češtiny zajímá, můžete si jím klidně zpestřit i letošní okurkovou sezónu.
Text: Matěj Černý Foto: Getty Images
