Petr Kopl je úspěšným autorem komiksů pro děti i dospělé. Nebaví ho dělat ploché charaktery, a proto i dospělí čtenáři mohou v jeho veselých dětských komiksech najít hlubší obsah. A jak vznikal unikátní mluvící komiks Parta Pac a kletba Modrého Jonáše, který vytvořil pro Albi?
Byl jste v dětství velkým čtenářem komiksů?
Jasně! A baví mě to i teď. Stále sbírám komiksy, stále si je užívám a studuji je. K těm dobrým se neustále vracím a bavím sám sebe, i když už je znám zpaměti.
A které jsou vaše nejoblíbenější?
Z těch dětských určitě Asterix, Kůstek nebo japonský králík Usagi Yojimbo. A komiksy pro dospělé mě namátkou napadají třeba tyto tři: Maus, Habibi a Ú.P.V.O.
Čím je pro vás četba komiksu tak fascinující?
Je to, jako když sedíte v kině na začátku minulého století, když byly promítačky ještě na kliku. Točilo se všechno a nic nebylo hloupé, protože lidé byli unešení z pouhých pohyblivých obrázků. I když samotný děj neměl obsah, všichni byli fascinováni tím, že to vůbec funguje. Vždycky když čtu dobrý komiks, připadám si, jako by mě pustili k té promítačce a já se bavím tím, jak rychle či pomalu ovládám děj, jak ho vracím zpět, nebo skáču dál.
To trochu souvisí i s jistou osvětou komiksových čtenářů, které se věnujete. Například ve svém dvoudílném Komiksovém náčrtníku učíte (nejen) děti, jak se má vůbec komiks správně číst a že jde o interaktivní médium – například při komiksovém výbuchu doporučujete doopravdy knížkou zatřást. Kdy naposledy jste vy sám při četbě třásl komiksem?
Přiznám se, že když mě nikdo nevidí, třesu s komiksy často. (směje se) Naposledy to byl jistě nějaký Čtyřlístek.
Ještě k tomu Komiksovému náčrtníku – jde o první ryze českou učebnici komiksu. Je určena zkušenějším ilustrátorům, nebo si dáváte za cíl vychovat nové talenty i z řad dětí a mládeže?
První díl je pro kreslíře, kteří už kreslit umí. Druhý díl je paradoxně pro začátečníky. Nemohl jsem Náčrtník začít drilem pro začínající kreslíře. Odradil bych je. Ano, v Náčrtnících je shrnuto 20 let mých zkušeností na komiksovém poli. Dozvíte se tu nejenom, jak vytvořit komiks od prvotního nápadu, přes scénář, náčrt až po finalizaci, ale třeba i to, jak oslovit vydavatele, jak funguje tisk komiksu a jak ho k tisku připravit.
Nebojíte se, že si tím vychováte konkurenci? Umělci si nekonkurují. Jestli dokážu tímto způsobem nakopnout nějakého dobrého kreslíře a poskytnu mu tak výhodu, aby mohl přeskočit těch mých 20 let, kdy jsem tápal, než jsem se to naučil, budu jenom hrdý.
A co ohrožení v podobě umělé inteligence (AI)? Tento jistě velmi efektivní nástroj vzbuzuje poslední dobou vlnu otázek a obav. Jak vnímáte raketový vzestup využívání AI v umělecké tvorbě? Musíme se vyvíjet a pokrok nejde zastavit. AI stále ještě ucelený komiks neumí, a i kdyby, tak se pohneme dál, ne? Nebojím se, že bych přišel o práci. Když vynalezli fotografii, říkalo se, že je to konec malířů. Ve skutečnosti to znamenalo jejich rozkvět do abstraktní sféry. Když vynalezli film, říkalo se, že je to konec divadel. A byl? Nebyl, viďte? Osud nám právě říká, že máme prolomit další hranici umění. No tak do toho! Mimochodem, i já jsem si od některých svých kolegů vyslechl, že ozvučení komiksu je svatokrádež. Že tím ruším tradice a že przním komiks křížením s nějakým jiným médiem. Ale možná právě to je ta cesta, která nás dostane dál. Komiks je tu ve stejné podobě už více než sto let. No tak se pojďme podívat, jak mu nalít novou krev do žil!
Tím se krásně dostáváme k „mluvícímu“ komiksu Parta Pac. Připomíná tento zcela nový literární žánr film, počítačové hry, nebo spíše audioknihy, rozhlasové hry a čtení na pokračování?
Doufám, že ani jedno. Komiks musí zůstat komiksem, a aby se tak stalo, musí to být sekvence obrázků. A tady právě naráží většina elektronických komiksů, kam byla přidána hudba a ozvučení. U takových komiksů je odebrána volná juxtapozice obrázků. Česky řečeno – tempo četby komiksu se musí přizpůsobit tempu pevně dané zvukové stopy. Tohle u Party Pac odpadá! Čtenář je stále svobodný v tom, v jakém pořadí, tempu i rychlosti svůj komiks přečte. A to je hlavní kouzlo komiksu. Pokud totiž čtete obrázkový příběh, musíte ho sama doplnit. Autor vám dá pouze minimum k tomu, abyste to mohla dělat. To nejzajímavější se v komiksu děje v tom bílém místě mezi obrázky, kam čtenář doplňuje scházející fáze sekvence. Čtenář tak není pasivním divákem, ale stává se z něj střihač, režisér i producent. Číst komiks není pasivní zábava, ale aktivní umění.
Jste fanouškem Kouzelného čtení?
Upřímně jsem se o Kouzelné čtení dosud nezajímal a neměl jsem ponětí, jak to funguje. Neuměl jsem si představit, že by se takhle dal dělat komiks. Snažím se ale vykračovat ze své komfortní zóny a zkoušet nové věci.
Znamenalo to pro vás také jiný přístup k tvorbě?
Musel jsem začít trochu jinak přemýšlet. V první řadě jsme si vytyčili, aby byl komiks čitelný i bez tužky. Aby si ho i tak děti mohly užít obvyklým způsobem. Hudba, zvuky a dodatečné dialogy jsou významný bonus, který obohacuje a prohlubuje zápletku. Pro mě to znamenalo, že jsem musel napsat mnohem více dialogů, komentářů a popisů, než obvykle do komiksu dělám. Slyšet to pak namluvené skvělými herci bylo úžasné.
Bavilo by vás samotného se do takové knihy ponořit, kdybyste byl dítě? Myslím, že jako dítě bych z toho byl nadšený. Určitě bych si to pouštěl znovu a znovu. Vím to, protože mě to strašně baví i teď. (smích) Nejraději tužku napojím na reprobedny, pak má ten zvuk fakt grády!
Na jaký typ čtenáře jste při tvorbě Party Pac myslel?
Troufám si říct, že jde o zábavu pro celou rodinu. Od těch nejmenších až po dospěláky. Každý si tam najde něco. Děti si mohou zadovádět s prostořekým pejskem a dalšími zvířátky, dospělí v tom možná uvidí problémy výjimečných dětí a jejich snahu zapadnout v kolektivu. Pro mě osobně je tahle parta jedním z mých splněných snů. Od chvíle, co jsem jako malý viděl film The Goonies (1985, Rošťáci), jsem si rád představoval takové příběhy o obyčejné partě dětí, které dokážou dospělácké věci.
Zvukový interaktivní komiks je vůbec první svého druhu na světě. Dá se tedy říci, že stojíme u zrodu zcela nového žánru – vlastně u historické události. Má podle vás potenciál stát se trendem i v zahraničí?
To se uvidí. Byl bych moc rád, kdyby tomu tak bylo. Mě osobně ta technologie naprosto uchvátila. Baví mě vymýšlet komiks tímto způsobem. Což je zajímavé, protože třeba ještě před rokem by mě ani ve snu taková možnost nenapadla. Život je strašně zábavný. (smích)
Chystáte pro Albi i další komiksy tohoto typu?
No jasně! Už je nakreslený druhý díl a mám pár dalších nápadů.
A na jaké další počiny se od vás můžeme v dohledné době těšit?
Letos také vyjde nová Morgavsa a Morgana a brzy taky souborné vydání Dechberoucího Zázraka a Pružiny. Chystáme také pokračování legendárního Péráka.
Text: Barbora Klárová Foto: Archiv Petr Kopl a Albi
