Ovu, kojo, manža si čvachtá, děláme tuli tuli… Specifický slovník maminek z internetových diskuzí a „babywebů“ je snad stejně starý jako ty weby samotné. Ale víte, že už se mu věnují i jazykovědci?
Základním předpokladem je trefit se do ovu dní a potom už jen čekat, až těhutestík ukáže dálnici. Pomoci může také prstíčková metoda. Kapitánovi, tedy té nejrychlejší z nich, tak usnadníte cestu k vajíčku.
Zdá se vám to expresivní? Drsné? Řekli jste si hned, že takhle přece nikdo nemluví? Ale ano. Všechno to jsou běžně používané výrazy v takzvaném mateřském slangu, který z velké části – i když ne nutně – patří do online prostoru. Vzniklo na to téma hned několik diplomek a bakalářských prací, desítky článků a celou kapitolu mu v knize Slova z pekla, ze které jsme právě citovali, věnuje lingvistka Alexandra Kohoutová.
Maminkovská slova sama dělí třeba i podle typu návštěvnic. Roli může hrát fáze přípravy na mateřství – tak vznikají těhulky, ovulky, snažilky. Asi nemusíme dovysvětlovat. Na řadu však přicházejí i konkrétní koníčky nebo zájmy.
„Od těch se odvíjí slovní zásoba a produkce nových slovních tvarů, kterým se my ostatní potom smějeme. Vařilky se budou zaměřovat na to, co ukuchtí manžovi k véče, aby mu čvachtalo, tedy chutnalo, bydlenky zase na různá udělátka pro vypěkněné hnízdečko,“ popisuje Kohoutová, která se do bouřlivých vod maminkovských webů propracovala právě skrz svůj původně instagramový projekt Slova z pekla.
Sbírá pro něj nejbizarnější slova a slovní spojení, jež se v češtině objevují. Od počeštěných cizích slov typu „kapůčo“ přes klasický korporátní newspeak („vykomunikovat fíčury“) po výplody lidové tvořivosti. Určitá část online matek je v posledním zmíněném směru opravdu kreativní. A ani to zrovna nemusí být tvořilky.
Babywebové výrazivo můžeme podle Alex Kohoutové dělit i z jazykového hlediska. Například podle toho, jak se to které slovo v češtině ocitlo: „Můžou to být zdrobněliny (spermijka, tuleníčko), zkráceniny (ovu, manža, kojo čili kojení), odvozeniny (mudra, tedy doktorka), složeniny (těhutestík), neologismy čili novotvary (bydlenka), sémantické neologismy (čvachtat) nebo jejich kombinace se zdrobnělinami (jeskyňka).“
Baví se mámy o jeskyňkách a tuleníčku, i když se potkají v kavárně nebo na hřišti? „Tipuji, že hodně těch výrazů lidi spíš napíšou, než řeknou. Tenhle jazyk často figuruje právě na těch specifických webech nebo na sociálních sítích,“ myslí si lingvistka. Trochu jinak se to má s takzvaným mateřským plurálem, který prý od maminek slýchá i naživo. „Nehraje roli, jak ‚normálně‘ nebo ‚pekelně‘ se vyjadřovaly předtím,“ podotýká. O co že jde? Je to takové to klasické: kojíme, rostou nám zoubky, máme prdíky, vykakali jsme se.
Některá z těch slov už určitě slyšel každý. O lehce bizarním slangu už se dávno ví i mimo mateřská fóra. Ale jazyk se vyvíjí, dokonce i na Mimibazaru, takže je pořád co objevovat. „Nedávno jsem narazila na slovo ‚nahulka‘, které jsem dřív neznala a které mě zaujalo svojí vynalézavostí – jedná se o spojení těhulky, tedy těhotné ženy, a slova ‚nahý‘. A používá se pro někdy rádoby vkusné, jindy i lechtivé snímky nahých těhotných žen,“ popisuje Kohoutová.
K tvořivosti podle ní navíc čeština přímo vybízí: „Je to flektivní jazyk, to znamená, že je v něm velmi snadné vytvářet zdrobněliny a různé přesmyčky. Z už zdrobnělého miminka potom maminky s cílem vyjádřit svoje citové zabarvení vytvoří slovo mimísek, z manžela manžu a podobně. Gramatika tu jde klidně stranou a do původního významu slov se dostanou emoce.“
Když už jsme u emocí – bohemistka Pavla Chejnová ještě v odborném článku Snažilkovský slang upozorňuje na to, jak důležité jsou emotikony. Smějící se smajlíci, srdíčka nebo třeba květiny se v doprovodu zdrobnělin a milých oslovení starají o „větší pocit empatie“. Možná vás to překvapí, ale tyhle mámy jsou opravdu empatické a snaží se být druhým nápomocné. Což je podle Chejnové v online diskuzích zcela ojedinělé. Za to jim tu svatyňku snad i odpustíme, ne?
Text: Marie Barvínková Foto: Getty Images
