„Co si nenapíšu, to si nepamatuju,“ řekl jednou nějaký chytrý člověk. Já si nezapsal, kdo to byl, takže už to taky nevím. Každopádně to tedy funguje. Ale jak ukazují výzkumy, platí to hlavně pro psaní rukou. Datlování na jakékoli klávesnici je totiž pro mozek proti poctivé ruční práci s psacími potřebami jako telenovela proti románu.
Rozdíl je ostatně už v tom, že zatímco do kláves bušíme všichni tak nějak podobně, rukopis máme každý svůj. Ne náhodou podle něj umí kriminalisti vyčmuchat zloděje stejně dobře jako třeba podle otisků prstů, zatímco netradiční mačkání mezerníku asi ještě nikoho za mříže nedostalo. Zkrátka, jak napsal americký bestsellerista Chuck Palahniuk (např. Klub rváčů): „Rukopis patří k věcem, které vypovídají o osobnosti člověka.“ A indonéský vizionář, ekonom a spisovatel Toba Beta, známý i jako kritik dopadů moderních technologií, šel v knížce Master of Stupidity (Dokonalý hlupák) ještě dál: „Psaní rukou založilo celé civilizace.“
O významu ručního psaní pro paměť a mentální schopnosti obecně už se ví dávno. Psaní na klávesnici jakéhokoli moderního zařízení prostě v mozku aktivuje nejen mnohem méně procesů než čmárání rukou, ale spouští je také víceméně izolovaně. A je vcelku jedno, jestli ťukáte pomalu a dvěma prsty, nebo jestli mastíte jako o závod všemi deseti. Vlastně není to jedno – čím automatizovaněji píšete, tím hůř. Myšlení a záznam psaného textu se pak úplně rozpojí. Ostatně přečtěte si něco o závodech v rychlopsaní. Pokud se text snažíte vnímat, nebo si o něm nedejbože něco myslet, zákonitě vás to zpomalí. Platí, že čím rychleji člověk píše, tím méně nad tím obyčejně přemýšlí.
Naše mentální schopnosti se kvůli rostoucímu rozpojení aktivit hlavy a ruky podle některých odborníků vrací někam „sto let za opice“. Já byl zrovna nepolepšitelný škrabal, což mi kazilo známky celý první stupeň, ale na základě zmiňovaných výsledků uznávám, že na tom „krasopisu“ přece jen něco bylo. Samotná úpravnost textu samozřejmě o inteligenci neříká nic. (Vezměte si pověstný škrabopis lékařů – tedy jestli jste vůbec někdy měli šanci se s ním ještě potkat.) Ale schopnost hezky kroužit packou po papíře, soustředit se, držet pečlivě tužku, pěkně koordinovat pohyby, přítlak, myslet na konce řádků… To všechno rozvíjí spoustu schopností včetně nejjemnější motoriky a obecně nutí mozek k poměrně velkému zápřahu.
Každý z nás asi jakž takž vykrouží většinu písmenek a taky tkaničky si dokážeme zavázat, aniž bychom si soustředěním ukousli jazyk. Tak k čemu psát rukou ještě dnes? Studie neurologické laboratoře Norské univerzity vědy a techniky potvrdila, že ručně psaný text zanechává v mozku mnohem více informací. Psaní na klávesnici je zkrátka moc velká zkratka. Komplikovanější zápis zařídí, aby si mozek vytvořil bohatší a hlubší paměťové stopy.
Každý účastník norského pokusu dostal na hlavu 250 čidel, která sbírala zhruba 500 parametrů za vteřinu po dobu 45 minut – tušíte správně, délka školní hodiny to nebyla náhodou. Ve skupině byli dospělí i děti. Měli za úkol psát na počítači, rukou, ale taky si kreslit. (Malůvky na poznámkách z přednášky jsou pro mozek další paměťová stopa, stejně jako třeba jezevčík, kterého jste potkali v parku.) A výsledky? Z hlediska množství informací byl jasným vítězem papír. Žádnému z digitálních zařízení se nepodařilo ani přiblížit mentální aktivitě, kterou v mozcích účastníků vyprovokoval obyčejný papír. Oproti komplexnímu zážitku ze psaní rukou je prostě datlování na klávesnici otupující stereotyp.
Taky vás rozčiluje, jak neohrabaně drží většina amerických herců propisku? Je to proto, že v USA a spoustě dalších zemí správné držení pera nepatří do osnov a děti mohou psát, jak je napadne. Jinde se od psaní rukou ustupuje úplně. Prof. van der Meer uvádí, že některé norské školy s odkazem na digitalizaci začínají psaní rukou opouštět. Ještě horší je to ve Finsku, kde se starý dobrý „krasopis“ v jakkoli očesané podobě nevyučuje už skoro vůbec.
Výzkum navíc prokázal, že podobně jako „manuální“ psaní funguje i kontakt s tištěnou knihou. Na prolítnutí aktuálních zpráv stačí smartphone. Ale zážitek z klasické knížky je prostě bohatší – knížkou se dá listovat, lépe se v ní orientujete, posouváním záložky se do četby doslova noříte. Moderní zařízení na čtení i psaní nás toho všeho zbavují. „Psaní rukou je zkrátka pro mozek nenahraditelné. A je jedno, jestli jde o poznámky na přednášce, nebo nákupní seznam,“ uzavírá šéfka výzkumného týmu, prof. van der Meer. „Nejsem nepřítel digitalizace. Ale když mozek nebudeme zatěžovat, zleniví.“ Studie univerzity v texaském Austinu přenesla její slova až do oblasti zdraví: „Už když denně napíšete vlastnoručně pár vět, podpoříte tvorbu T–lymfocytů, které rozvíjejí imunitní systém. Tělo zřejmě cítí potřebu pracovat na tom, abychom byli této komplexní mentální operace schopni i v budoucnu.“
Stejně jako řízení s automatickou převodovkou není podle fajnšmekrů do aut vlastně žádné řízení, odborníci přes neurologii a mentální schopnosti vám zase potvrdí, že datlování na klávesnici není žádné pořádné psaní – mozek u toho napůl spí, natož aby podporoval tvorbu nových neuronových spojení nebo zlepšoval svoje schopnosti a v důsledku rozvíjel vaši inteligenci – chápání komplexnějších problémů.
Potěšující ale je, že se objevuje čím dál víc lidí, kterým klasické psaní chybí. I v Česku už máme kurzy krasopsaní, kaligrafie a písmomalířství. Kromě toho, že pak můžete své blízké a známé překvapovat vlastnoručně vytvořenými pozvánkami nebo dárkovými kartičkami, je to i hezký způsob, jak spojit příjemné s užitečným. Nejenom že se naučíte esteticky dokonalé techniky psaní (mimochodem kaligrafie je v asijských zemích dodnes váženým uměním), ale podpoříte i svoje mentální schopnosti. Stačí se kouknout, jaké předpoklady takové kurzy obyčejně mají: základní schopnost napojovat psaný text, pečlivost a trpělivost, estetické cítění atd. Až to vypadá, že právě kurzy krasopsaní spoustě z nás, kteří už rukou vlastně ani nemají co psát, přináší ideální win-win řešení.
Jestli jste už ale letos vzdali všechna předsevzetí a nechcete slibovat, že začnete s něčím novým, kupte si aspoň tužku a zápisník. Nebo mrkněte na náš starší článek a zkuste si psát deník. Mozek a imunita vám společně poděkují. I když budete škrábat jako kočka.
Text: Michal Schindler Foto: Getty Images
