Jiří Lízner: Líbí se mi, když má deskovka nějaký přesah

Jako manažer promo týmu má na starosti veškeré eventy pod značkou Albi v Česku. K tomu natáčí videonávody pro hry a školí obchodní týmy. Takže jestli se někdo opravdu nenudí, je to Jiří Lízner. V Albi začínal před patnácti lety jako brigádník a prošel pozicí prodavače, vedoucího prodejny, produktového manažera, koordinátora obchodního týmu až po tu současnou. „Každá práce je jiná, pokaždé se toho hodně naučím. Asi právě proto mě to v Albi nepřestává bavit,“ říká.

Jak vznikají vaše videonávody ke hrám? 

Všichni si myslí, že máme speciální natáčecí studio, kde se videa tvoří. (Smích.) Opak je ale pravdou. S kolegyní Kateřinou Mrázkovou jsme v obyčejné místnosti, zapneme kameru, rozsvítíme poloprofesionální světla a jednoduše natáčíme, jak se hra hraje. 

A jak se pak k videonávodu dostanu? 

Stačí, když si naskenujete QR kód, který u hry najdete, a vyskočí vám video na YouTube, kde máte vše podrobně popsané. Návod tak číst nemusíte. 

Stalo se vám někdy, že jste si návod ke hře musel přečíst několikrát, než jste ho pochopil? 

Nedělá mi problém pochopit pravidla, protože už mám spoustu her odehráno. Ale občas se mi stane, že si návod musím přečíst třeba třikrát. Myslím, že každá hra by měla mít dobře napsaná pravidla. Ani sebelepší deskovka nemůže být dobrá a úspěšná, když je špatně popsaná a hráči tápou, co mají dělat. 

Co dalšího by podle vás měla každá dobrá deskovka mít? 

V dnešní době, kdy je deskovek na trhu opravdu mnoho, by měla mít zajímavou a hezkou titulku. Ideálně takovou, aby vybočovala v té změti všech ostatních her. 

Takže návrat minimalismu? 

Myslím si, že se k němu jednou vrátíme. Spousta her je opravdu hodně barevná. To, co je například čistě bílé, se najednou mezi ostatními vyjímá. V tomhle ohledu funguje skvěle krabice naší hry iKNOW. 

Co je pro vás v současné době profesní výzvou? 

S co nejmenším počtem lidí zjednodušit a zlepšit přípravu veletrhů. Pak bych se chtěl zdokonalovat v natáčení videonávodů – přidávat efekty, zlepšit střih. Jsem samouk, mám tam ještě spoustu rezerv. O to víc mě baví se zdokonalovat. 

Momentálně chystáte Albi Game Day, který proběhne 4.– 5. listopadu v pražských Holešovicích. Na co se můžeme těšit? 

Je to jedna z největších akcí, kterou jako firma pořádáme. Budeme tam prezentovat všechny naše produktové řady, k prodeji tam bude i Karak 2, velké lákadlo. Pro návštěvníky máme připravenou i moc hezkou slevu. Kvído bude mít interaktivní dětský koutek, kam mohou zavítat i ti nejmenší. Albi Science si zase přichystalo spoustu pokusů, které si děti mohou vyzkoušet. Každý dostane možnost zahrát si naše hry. Dokonce i ty, které jsme ještě nevydali. Myslím, že by to mohl být opravdu povedený víkend. 

Hrál jste deskovky už jako malý kluk? 

S dědou a bratranci jsem hrál Dostihy a sázky a byl hrozně urážlivý! Nedával jsem prohry. Pak jsem dlouho nic nehrál. Když jsem přišel do Albi, tak jsem si okamžitě zamiloval hru Puerto Rico. Ta byla v té době jednou z nejlépe oceňovaných. Byl to obrovský skok – z celkem jednoduchých Dostihů a sázek ke strategické deskovce. Od té doby ale preferuji téměř výhradně strategické hry. 

Máte momentálně nějaké oblíbené hry? 

Dlouho jsem se bránil hře Azul, ale nakonec jsem jí propadl a baví mě. Karak 2 je také velmi povedená. Je to nejočekávanější deskovka v Česku a já ji můžu jen doporučit. Líbí se mi, když má hra přesah i po jejím dohrání. Když ve vás zůstane a vyvolá nějaké emoce, ať už negativní, nebo pozitivní. I když jste třeba týden naštvaní na kamaráda, který hru vyhrál. 

Co prohry, už je dáváte? 

Už je to lepší. (Smích.) Pořád jsem docela soutěživý, ale je pro mě čím dál důležitější si hru jednoduše užít. Baví mě přinést do společnosti novou párty hru a dívat se na to, jak si hru společně užíváme a jak jsou spoluhráči šťastní, když vyhrajou. 

Takže necháte ostatní vyhrát? 

To ne. Rozhodně nikoho nenechám vyhrát. (Smích.) Prostě mě normálně přehrají. Ani svou šestiletou dceru nenechám vyhrát, musí to umět sama.

Ve srovnání s malými dětmi budou ale dospěláci v deskovkách vždycky lepší, ne?

Vždycky je to o výběru hry. Když vyberete takovou, kde máte rovnocenné podmínky, jako třeba u postřehových her, tak se mnohdy dospělí nechytají. Děti mají skvělý postřeh a jsou daleko rychlejší. Proto jim jde výborně třeba pexeso. 

Někdy bývá těžké nechat děti prohrát, zvlášť když jsou pak smutné. 

Myslím, že se tak otrkají a seznámí s realitou. Navíc děti dost rychle prokouknou, když „jakoby“ prohráváte a nemyslíte hru vážně. Nevím, jak jinde, ale u nás doma dcera vyhrává hodně. Když jdeme hrát nějakou novou hru, vysvětlím jí pravidla, ona mě porazí a pak si začne vymýšlet vlastní. A tam jsem úplně nahraný.

Dětská fantazie nezná mezí…

Děti mohou být v tomhle skutečně kreativní. Mají nějaký základ, kostru hry, kterou si pamatují, ale to, jak budou nakonec deskovku hrát, už je na nich. 

Jaké hry byste doporučil právě pro šestileté děti?  

Moje dcera má ráda Karak, kde je zajímavý příběh, a procvičí si tam navíc počítání. Skvělé jsou také deduktivní hry jako Kulišák nebo Ovčí orchestr. Občas doma hrajeme také hry kooperativní, kdy se snažíme společně vyhrát proti hře samotné. To hezky upevňuje vztah rodič–dítě, a ještě se u toho fakt zasmějeme.

Text: Viola Černodrinská Foto: Marek Jaroš