Vychováváte zdravé dítě, nedávno jste si konečně pořídili nové auto, pracujete, cestujete, ale stejně máte pořád pocit, že nejste úspěšní? Problém je možná v nastavení vašich cílů.
Možná se také občas sami sebe ptáte, jestli byste náhodou neměli být úspěšnější a spokojenější. A přestože si stanovujete a plníte vysoké cíle, pocit úspěchu se jaksi nedostavuje. Nejste jediní. Podle harvardského profesora Arthura Brookse dnes převažuje nezdravé spojení mezi úspěchem, bohatstvím a trvalou spokojeností. Brooks upozorňuje na přílišný důraz kladený na vnější ukazatele, a proto se prý přestáme radovat z toho, co nám život servíruje každý den. Začalo krásně sněžit? Povedlo se vám dobré jídlo? Naučili jste se v práci něco nového? Když si znovu začnete všímat každodenních radostných momentů, nestane se z vás sice úspěšný podnikatel nebo podnikatelka, ale rozhodně se vám bude lépe žít. V dlouhodobém horizontu je však potřeba zapátrat po tom, proč vlastně chcete být úspěšní.
Výzkumy se shodují, že cílevědomí lidé jsou v životě úspěšnější. Realita však ukazuje, že neprahneme po úspěchu jako takovém, ale po něčem, čemu se nejčastěji říká štěstí nebo spokojenost. Jenže v konzumní společnosti je to všechno o dost složitější – se štěstím jsou mnohdy asociovány hmotné statky. Věci, které zpravidla nepotřebujeme a kupujeme si je jen proto, abychom udělali dojem. Někomu to možná stačí a cítí se úspěšný. Pokud mezi takové lidi nepatříte, možná se vám bude hodit následujících pár rad, jak zažít pocity úspěchu a spokojenosti.
Pokud prahnete po úspěchu, ze všeho nejdříve si ujasněte, co pro vás vlastně úspěch znamená? Peníze? Uznání? Slávu? Nebo něco úplně jiného? Úspěch má mnoho podob a pro každého z nás tkví v něčem jiném. Hypnoterapeut a kouč Pavel Sudík tvrdí, že často míváme potíž s rozlišováním mezi reálným úspěchem a tím, co za úspěch považují ostatní. „Pracujeme na vlastním sebezdokonalování, sebemotivaci, učíme se šplhat rychleji a efektivněji. Než se však rozhodneme tu kterou horu zdolat, dopřejme si dostatečný prostor pro otázku, jestli to je ten správný vrcholek. Koneckonců na této pozemské pouti patrně vlastní cesta je tím nejdůležitějším cílem,“ říká Sudík.
Francouzský humanista Albert Schweitzer kdysi řekl, že „úspěch není klíčem ke spokojenosti. Spokojenost je klíčem k úspěchu. Pokud máte rádi, co děláte, budete úspěšní.“ Jasně, takhle to zní jednoduše. Praxe je ale daleko složitější. Začněte třeba tím, že se budete věnovat něčemu inspirujícímu, co vás bude bavit. A když o tom s pomocí sociálních médií dáte vědět co největšímu okruhu lidí, třeba z toho bude jednou vaše nová živnost. A přitom je jedno, zda se jedná o kurzy vázání květin, jógovou terapii nebo jiu-jitsu.
Při přemítání o vlastním úspěchu se spousta z nás nevyhne poměřování s ostatními. Zatímco dokud neexistovala sociální média, srovnávali jsme se s více či méně blízkým okolím, dnes je ten revír mnohem širší. A přestože jsou sociální média skvělým nástrojem k sebepropagaci, můžeme se kvůli nim cítit docela pod psa. Srovnat se totiž můžeme vlastně s kýmkoli. Schválně, prahnete po úspěchu proto, aby vám naplnil život radostí, nebo proto, abyste udělali dojem a vyrovnali se ostatním? Vždycky totiž na světě bude někdo, kdo dělá to samé co vy a třeba i lépe. Důležité ale je, aby vaše činnost měla nějakou hodnotu právě pro vás. Děláte ji totiž PRO SEBE.
Pokuste se nastavit si co nejsplnitelnější cíle. Není totiž nic horšího, než dát si laťku příliš vysoko a hned na začátku zjistit, že na to prostě nemáte. Chcete začít šít a prodávat šaty? Začněte s šitím pro vás a vaše nejbližší. Na nich si můžete zkoušet různé střihy a postupy, navíc vám mohou nabídnout upřímnou zpětnou vazbu. Nemusíte také hned opouštět dosavadní zaměstnání, všechno promovat, naceňovat a po několika kusech prodávat. Zábava má přednost!
Říká se, že existence víry v dosažení cíle obvykle vede k jeho naplnění. To nám ale ještě zdaleka nedává jistotu, že se z dosaženého úspěchu budeme skutečně radovat a že bude představovat pozitivní posun v našem životě. Pokud dosahujete „úspěchů“, ale štěstí do života nepřichází, někde je chyba. V takovém případě je na místě otázka: „Chci to tak opravdu JÁ?“ Zkuste se takto sami sebe zeptat, kdykoli budete mít pocit, že vám něco nejde, že to není dost, nebo že vy sami nejste dostatečně dobří. Tím se vlastně vracíme do prvního bodu, kdy jsme zjišťovali, o jaký úspěch vlastně usilujeme a proč.
A v neposlední řadě možná nedělejte vůbec nic navíc. Třeba jste úspěšní v tom, co už právě děláte! Že jste dnes zvládli jenom bez nervů vypravit děti do školky nebo si s nimi celé dopoledne hráli a pak se vydali na dlouhou procházku se psem do parku? Vždyť i to je prima! Příště se třeba přihlásíte na kurz vaření asijského jídla nebo doplatíte dluh ze studií. Když se naučíte radovat i ze zdánlivě obyčejných věcí, můžete malé pocity úspěchu a spokojenosti zažívat klidně i několikrát denně.
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images
