Hodně se píše o tom, jak přežít home office s partnerem nebo s dětmi. Ale jak to mají ti, co žijí sami? Nakouknout k nim domů můžete v následujícím seznamu. A možná se v něm i poznáte.
Ze začátku se vám na videohovorech líbilo, že se konečně se všemi vidíte, a je to, skoro jako byste spolu seděli v kanclu. Teď se vám na nich líbí hlavně to, že si můžete nechat vypnutou kameru a zasedat v pyžamu, s rozcuchanými vlasy a notebookem na břiše.
Ne svěcenou vodou, ale lidskými jmény. Asi aby vám nahradily kolegy. Taky jste si v kalendáři zakroužkovali, kdy budou mít svátek, abyste žádné z nich nezapomněli popřát. Pokročilejší si s domácí flórou chodí povídat do „kuchyňky“.
Setkat se tváří v tvář s lidskou bytostí je událost. Nejenže se na příjezd kurýra (na rozdíl od pracovních callů) učešete, namalujete a obléknete. Navíc se ho snažíte zdržet. V lepším případě jen dlouho lovíte dýško z peněženky, v horším se dopodrobna vyptáváte na úskalí jeho práce, nebo rovnou vybalíte nějakou strašně zajímavou historku o vratných obalech. Co na tom, že mezitím skočil do auta a vzal roha.
Nikdy by vás nebylo napadlo, že právě z vás se stane ten podivín, co ve večerce haleká „Nojó, zas nám ty cigára zdražili, papaláši!“, vykecává se s ostatními pejskaři v parku nebo se sousedkou štěbetá o nefunkčním zvonku. Ale je to tak.
Stejně jako kapající kohoutek a nakřivo přivrtanou poličku. Taky už jste odmrazili lednici, vyčistili filtr v pračce, vymetli prach ze všech koutů a několikrát přeorganizovali šatník, spíž i skříňku v koupelně. Naleštili příbory. Naolejovali kuchyňská prkénka. Přesadili Pavla a Renátu. Srovnali knihy podle žánru, pak znova podle barvy a nakonec abecedně podle příjmení mámy hlavní postavy za svobodna. Co člověk neudělá, aby ještě chvilku nemusel pracovat!
Když už se do práce pustíte – předpokládáme, že pracujete na počítači –, mívá to doma určitá specifika. Tak především se u toho člověk víc kroutí. Je dost možné, že nevlastníte kancelářskou židli a pracujete třeba u jídelního stolu nebo na gauči. Ale i když máte domácí kancl vybavený, časem přijde moment, kdy už prostě nevíte, jak byste si sedli. Vzniká tak série unikátních pozic a posedů, na kterých by se dal postavit nový jógový směr. Tedy kdyby cílem jógy byla nevratná skolióza a chronická bolest zad.
Když jsme všichni začali trávit čas doma, začala vzkvétat i nejrůznější hobby. Vy už jste ovšem dál. Pečení kváskového chleba a zadělávání kimchi máte dávno za sebou. Otužování je passé, jóga pro amatéry. Dekorování ve stylu hygge? Pche.
Všechno už jste zkusili, všechno už jste dělali, takže vám nezbývá než experimentovat s veskrze podivnými zálibami. Na YouTube jste našli lekce jódlování, ale sousedi k vám poslali policii, tak jste přešli na pantomimu, jenže vaše kočka se vůbec nesmála. Aktuálně se rozhodujete mezi kurzy mongolštiny a polykání nožů. A mezi cally pečujete o bleší cirkus.
Už ani nevíte, kolikrát jste si je nainstalovali a zase odinstalovali. V jednu chvíli vám připadají jako geniální vynález na úrovni penicilinu; o chvilku později si z nich chcete vypálit oči. A tak pořád dokola.
Pamatujete na ty první týdny, kdy vás pořád někdo litoval, že vám doma musí být smutno? Dávná minulost. Mirka z financí, která má doma středoškoláka, třeťačku a roční dvojčata, vám už několikrát nabídla, že si s vámi vymění život. S díky jste odmítli. Daniela z HR, která se ještě před rokem radovala z nového bydlení s „příťou“, má ponorkovou nemoc hodnou Julese Verna, kruhy pod očima a občas si zapomene vypnout mikrofon, když do vedlejší místnosti vříská: „Dělej, odpoj se, padá mi Zoom!“
Zajímavé jsou i videohovory s Hynkem, který je absolvuje s výrazem totální rezignace, dítětem na klíně a dětskými prsty zabořenými do obličeje. Prckovy prstíky jsou věčně upatlané od nějakých sladkostí, což je asi nejblíž, co se dostanete k těm koláčovým grafům, které jste pro Hynka chystali úplně zbytečně, protože vás stejně neslyší přes znělku Tlapkové patroly. Zlatý bleší cirkus.
Text: Marie Barvínková Foto: Getty Images
