Ptáčci zpívají, kohout kokrhá, na obličeji vás lechtá první sluneční paprsek. Probouzíte se s úsměvem a písničkou na rtech, zvesela vyskočíte z peřin, dáte pusu všem členům domácnosti a jste už celí natěšení na nový den. No, tak takhle ne.
Jestli i vy patříte do klubu sov, co těžce snášejí každé nové ráno, máte asi po přečtení posledního odstavce oči obrácené hodně hluboko do hlavy. Zkusme to jinak – následují situace, ve kterých se doopravdy najdete.
Všimli jste si, kolik youtuberů, blogerů, influencerů a celebrit s oblibou prezentuje svou vychytanou morning routine? Dost často tahle jitra jako z pohádky začínají nahozením hedvábného kimona, zahrnují jógu nebo aspoň pět Tibeťanů, nějaké to smoothie, možná i výrobu vlastního rostlinného mléka, a samozřejmě kosmetický režim složený z šestatřiceti kroků, které se musejí provádět v pevně daném pořadí.
Připadá vám to jako absolutní výsměch, sadismus a urážka lidskosti? To jste tady správně.
Výzkumníci spánku už tradičně rozdělují lidi na dva chronotypy – skřivany a sovy. Skřivani jsou ti, co vstávají za kuropění, nejvíc energie mají po ránu a o to dřív jdou spát. Jsou to také ti, kterým se v naší společnosti žije líp: už od školky nás učí vstávat brzy, škola začíná v osm a typická pracovní doba se odehrává mezi devátou ranní a pátou podvečerní.
Sovám to moc nevyhovuje, radši si přispí a večer fungují déle. Když si přispat nemůžou, jsou po ránu pěkně napružené. Podle zastánců tohoto dělení za to může odlišný cirkadiánní rytmus, tedy naše vnitřní hodiny. A za ty zase může kousíček našeho mozku jménem suprachiasmatické jádro, ovlivňuje totiž hormony, trávení i spánkový režim. Najdou se samozřejmě odborníci, kteří na tuhle hypotézu nevěří. Nejspíš samí skřivani.
6:55 7:03 7:16 7:22 7:35 7:42 7:55
Vstáváte v půl deváté.
Ne že byste byli schválně nedochvilní. Opravdu se snažíte. Jenže první zpoždění nabíráte hned po ránu. Ono to chvíli zabere, zírat do stropu a přemítat nad tím, za co vás kdo trestá. A do večera už se skluzu nezbavíte.
Možná jste kvůli nim na pár let přepnuli do role skřivana. Sice vás to stálo nervy, pružnou pleť a stovky hodin spánku, které vám nikdo nevrátí, ale co byste pro drobotu neudělali. No, aspoň do chvíle, kdy si drobota zvládne sama vyčistit zuby, namazat housku, sbalit aktovku a ideálně se i dopravit do školy. Pak už vás ani nehne, abyste vstávali v tu nekřesťanskou hodinu, kterou od nich škola vyžaduje. A co – aspoň se díky tomu naučí nezávislosti.
A příznačně vznikají často při krájení chleba. Nejenže ráno nestíháte, navíc nejste tak docela při smyslech a máte vztek na celý svět, což způsobuje různé nehody. Říznete se do prstu, zlomíte si nehet, opaříte se kávou, uklouznete na slupce od banánu, nabouráte do futra a podobně. Už si ani nepamatujete, kdy jste měli perfektní manikúru a žádné modřiny.
A pravděpodobně je to něco jako „trojité espresso s extra dávkou espressa“. Sovy prostě potřebují spoustu, spoustu kofeinu.
Ať už sdílíte domácnost s partnerem, početnou rodinou, spolubydlícími, nebo papouškem, všichni už dobře vědí, že aspoň hodinku po probuzení mají bobříka mlčení. Možná i zákaz přibližování. Po ránu se totiž i ten nejmenší kulíšek dokáže změnit v pořádného Bubo bubo.
Patřit mezi noční ptactvo má svoje výhody. Zatímco vaši skřivánčí přátelé hned po večeři odpadnou, vy teprve začínáte. Klidně ještě vyrazíte na party, dáte dvě hodinky ve fitku, zaběhnete půlmaraton, naklidíte koupelnu, srovnáte si knížky podle abecedy, barvy a žánru nebo se pustíte do nějakého stavebního projektu (sousedi odpustí). Nebo aspoň dáte celou řadu seriálu. Cože, to už jsou tři?! To bude zase ráno…
Foto: Gettyimages
