Ještě nikdy jsme nezažili dobu, kdy bychom měli tolik špatných zpráv doslova na dosah ruky. Ze špatných zpráv se bohužel v posledních měsících staly zprávy příšerné a i nejotrlejší uživatel sociálních sítí může zažívat takzvané zástupné trauma, úzkosti a zvýšený stres. Co s tím?
Díky internetu se dnes o všem dozvídáme v řádu minut, dokonce vteřin. Bohužel i o těch nejhorších věcech. Pandemie covidu-19, ekonomická recese, klimatické změny, válka odehrávající se téměř za humny. To všechno se do našeho psychického stavu promítne, i když se nás to zrovna osobně netýká. „Jako jednotlivci bychom se s každou z těch událostí možná dokázali vyrovnat. Ale vyrovnat se se všemi zároveň může být nesmírně obtížné,“ říká Lawrence Palinkas, výzkumník v oblasti duševního zdraví z University of South Carolina.
Palinkas i jeho kolegové napříč obory a kontinenty se shodují na tom, že i vzdálená účast na chmurných událostech nám může působit pocity tísně, úzkosti, a dokonce tzv. zástupné trauma. Náš mozek totiž informace z obrazovek, displejů a sluchátek vyhodnocuje stejně jako to, co se skutečně děje kolem nás. Když se díváte na katastrofální záběry z jiné části světa, mozek věří, že se katastrofa odehrává přímo vedle vás.
Znamená to, že bychom měli před vším zavírat oči a uši? To určitě ne. Ale duševní hygiena je potřeba. Nejenže na péči o vlastní psychiku není nic špatného, je to vyloženě nutné. Třeba i proto, abychom pak mohli pomáhat ostatním. Tady je pár konkrétních tipů, jak svoje duševní zdraví chránit.
Možná je pro vás teď těžší večer usnout nebo se během noci častěji budíte. Ale snažte se dodržovat spánkovou hygienu, ať už to pro vás znamená cokoli. Třeba vyhnout se přes den kofeinu nebo hodinu před spaním vypnout mobil i počítač. Čím méně spíme, tím spíš se dostaví úzkost. „Když jste spánkově deprivovaní, vaše tělo začne všechno vnímat jako hrozbu,“ upozorňuje klinická psycholožka Andrea Bonior. Podobně to funguje i s nedostatkem jídla, pití nebo aktivního odpočinku. Nekašlete na to.
Nemusíte číst všechno. Už vůbec nemusíte všechno vidět. Vyberte si důvěryhodné zdroje informací, klidně jen jeden nebo dva, a těch se držte. Pročistěte si feed na Instagramu. Dobře zvažte, koho sledujete na Facebooku nebo na Twitteru. Hledejte fakta a objektivitu, ne senzaci. A zvažte, jestli vám nestačí stručná shrnutí. Můžete třeba odebírat zpravodajský newsletter, poslechnout si přehled zpráv v rádiu, nebo se dokonce spolehnout na někoho informovaného z okolí.
Identifikujte své osobní varovné signály. Pokud se vám z některého typu příspěvků dělá zvlášť špatně, vyhýbejte se jim. Neříkejte si: „Tohle přece musím zvládnout.“ Nemusíte a nikomu tím nepomůžete. Každý má hranice někde jinde, proto je potřeba najít ty svoje a podle toho se zařídit. Paradoxně vám s tím můžou pomoct i technologie: můžete si například v telefonu vypnout notifikace nebo nastavit limity na používání sociálních sítí.
„Nebojte se někdy odpojit od online světa a ponořit se do obnovy své psychické pohody,“ radí terapeut Matěj Krejčí v knize DigiDetox. Stanovte si třeba dvě hodiny denně nebo jeden den týdně, kdy nebudete online. Zprávy nahraďte sportem, deskovou hrou nebo nějakou jinou aktivitou ve „skutečném“ světě. Máte strach nebýt na příjmu? „Lidé většinou respektují právo být na čas nedostupný, pokud jsou tato období jasně definována, včas ohlášena a mimo ně je vás opět snadné zastihnout,“ ujišťuje Krejčí.
Mnoho vědeckých studií potvrdilo, že náš mozek dává přednost obrázkům oproti psaným textům. Obrazové vjemy zpracovává až 60 000krát rychleji a pamatuje si je déle a podrobněji než psaný text. To může být výhoda, ale ne když se jedná o děsivé obrazy, které vám pak nedají spát. Pokud víte, že na ně reagujete citlivě, raději získávejte informace z článků. Facebook a Instagram zase choulostivé obrazové materiály označují – neotvírejte je.
Podobně jako vizuální obsah se nám zvuk do paměti zapisuje mnohem intenzivněji než prostý popis událostí. Když už si pouštíte videa například z válečných zón, vypněte si zvukovou stopu. Videa si také nezvětšujte na celou obrazovku a vypněte funkci „přehrát další“ (autoplay). Není také nic špatného na tom, když video vypnete, odvrátíte se od obrazovky, zakryjete si oči nebo je zavřete.
Pokud máte v okolí někoho, s kým se o svých pocitech ze špatných zpráv můžete bavit, udělejte to. Když to nestačí, možná bude potřeba obrátit se na odborníka. Že to máte na terapii daleko nebo na ni nemáte čas? Dnes existuje i spousta služeb, které ji nabízejí online. Mrkněte třeba na Terap.io, Hedepy nebo Nepanikař.
Jak už jsme psali: každý má jiné hranice toho, co snese, a doby velkých světových krizí rozhodně nejsou ideální na jejich posouvání nebo na testování vlastní výdrže. Platí tu známá analogie s kyslíkovou maskou, kterou si při havárii letadla musíte nasadit jako první vy. Až pak ji můžete nasadit ostatním.
Když už máte masku nasazenou, můžete pomáhat dál. Mnoha lidem to umožňuje zpracovat vlastní emoce, získat pocit kontroly, a se skličujícími zprávami se tak lépe vyrovnat. Vždy ale pomáhat jen v rámci toho, co skutečně zvládáte, co si můžete dovolit se svou časovou i psychickou kapacitu. Ať nevyhoříte. Někomu vyhovuje dobrovolničit, pro jiného je příjemnější poslat peníze nebo humanitární pomoc. Někdo může mít kapacitu pouze na symbolickou podporu. A to se taky počítá.
Text: Marie Barvínková Foto: Getty Images
