Náš život je čím dál víc prostoupen digitalizací. Tento trend ještě zesílil během pandemie, kdy byly děti přikované k monitorům počítačů na několik hodin denně. Jaké negativní důsledky to přinese, už začíná být víc než jasné.
„Děti tráví na sítích i sedm hodin denně. Mají tisíce sledujících, ale cítí se osaměle,“ říká Karolína Presová, zakladatelka projektu Replug me. Psychologové i pediatři bijí na poplach a upozorňují na masivní nárůst dětských psychických chorob, neuróz nebo depresí. Učitelé popisují, jak obtížně po několikaměsíční izolaci děti znovu navazují vztahy s vrstevníky. Německý psychiatr a hostující profesor na Harvardu Manfred Spitzer označuje tento stav jako kybernemoc, podle své stejnojmenné knihy. Mezi její symptomy patří stres, ztráta empatie, deprese, poruchy spánku i soustředění. S tím vším si obtížně poradí dospělí, natož pak děti.
Závislost na mobilních technologiích se řídí stejnými pravidly jako ostatní závislosti, například na jídle nebo alkoholu. Princip závislosti vychází ze systému odměňování v lidském mozku. Při příjemných činnostech se nám v těle vyplavuje dopamin, látka, která urychluje učení, zvyšuje kapacitu zpracování informací a hlavně aktivuje neurony, které uvolňují endorfiny – hormony štěstí. Výsledkem je příjemný pocit, který chceme zažívat stále znovu, a jsme nervózní, když se nám ho nedostává.
Jak z bludného kruhu ven? Praktický návod nabízí třeba kniha Dítě v síti s podtitulem Manuál pro rodiče a učitele, kteří chtějí rozumět digitálnímu světu mladé generace. Vysvětluje základní pojmy jako je e-mail, cloud, ale i kyberšikana. Kniha je rozdělena do kapitol podle věku dětí a rodičům pomůže s nastavením pravidel používání počítače, mobilu nebo tabletu. Poradí také s instalací rodičovských pojistek a časových zámků na jednotlivých elektronických zařízeních.
Dítě v síti upozorňuje i na další úskalí digitálního světa, jako je sdílení dětských fotek nebo sociální sítě. Ty jsou kapitolou samy o sobě. V dokumentu Sociální dilema před nimi varují ti, kdo se přímo podíleli na jejich vývoji, vývojáři Facebooku, WhatsAppu i Instagramu. Není tajemstvím, že sociální sítě byly vyvinuty za jediným účelem, nikoli spojovat, ale zdarma sesbírat co nejvíc dat o svých uživatelích. „Společnost Marka Zuckerberga se snaží mít kontrolu nad každou vteřinou každého uživatele svých sítí a aplikací. Facebook o vás a vašich dětech chce vědět, kde právě jste, s kým trávíte svůj čas, které značky kupujete, kdy chodíte spát,“ píše se v knize V síti. Není náhoda, že Steve Jobs i zmiňovaný Mark Zuckerberg a řada jejich kolegů od nich drží své děti co nejdál. „Jenom bůh ví, co dělá Facebook s mozky našich dětí,“ prohlásil Sean Parker, první prezident Facebooku a zároveň potvrdil, že vývojáři kladou maximální důraz na to, jak využít naší zranitelnosti prostřednictvím chytrých triků. K cílené manipulaci s pozorností jsou náchylní zejména teenageři. Pokud jim principy sítí nedokážete vysvětlit sami, podívejte se společně na dokument. Tématický workshop s názvem Datameze nabízí třeba i pražská galerie DOX.
Přečetla jsem všechny zmíněné knihy a viděla řadu dokumentů. Teoreticky bych své děti k obrazovkám nepouštěla vůbec, ale realita je jiná. Moje děti znají pohádky na Déčku, u starších sestřenic viděly TikTok a mladší dcera má super anglickou výslovnost díky prasátku Peppa na YouTube. V něčem musím souhlasit s Bobem Kartousem a jeho knihou No Future. Jejich budoucnost je digitální a na parním stroji je do virtuální reality nedovezeme.
Zvolili jsme proto kompromis. Snažíme se dětem nabídnout co nejvíc alternativ mimo obrazovky, v přírodě, na horách i ve městě, udržujeme úzké vztahy s kamarády a jejich dětmi, chceme, aby se uměly samy nudit, zabavit a najít vnitřní motivaci bez srdíček zvenku. Někdy se to daří líp, někdy probíhají hádky o další díl animáku a my podlehneme. Je nám jasné, že čím budou starší, tím slabší bude náš vliv i kontrola náplně jejich času. Stanovili jsme si ale rodinné zásady, které neporušujeme. S mužem máme pasivní profily na sítích tak, abychom rozuměli jejich fungování, ale nesdílíme žádný osobní obsah. Koho zajímá, jak to vypadá u nás doma nebo co děláme o víkendu, ať přijde na návštěvu. Shodli jsme se, že veřejná intimita je pro nás no-go zóna, a respektujeme i soukromí našich dětí. Nesdílíme veřejně jejich fotky a o stejnou věc jsme požádali i naše přátele. V Googlu hledáme společně s dětmi, jezdíme podle navigace a párkrát za den si „sjedeme“ Instagram. Praktické aspekty nových technologií vítáme, ale ze všech sil se snažíme nepustit je tam, kde nemají co dělat. Jestli to bude stačit, to uvidíme za pár let. Možná.
Text: Linda Vomáčková Foto: Getty Images
