Nemusíme dlouho rozebírat, že deskové hry v posledních letech vystřelily mezi nejoblíbenější druhy zábavy. Přesto nás překvapilo, jaký zájem vzbudil článek na téma deskovkářský slang. Proto pro vás teď máme pokračování, opět ve spolupráci s rodinným deskoherním vydavatelstvím 4 Kavky. A opět je to jízda.
Nemusíte být úplně fandové deskovek, aby se vám hodilo se v nich aspoň trochu vyznat. Za prvé nikdy nevíte, jestli vás nechytnou a nečeká vás ještě prima život plný dobrodružství, za druhé mají hromadu fanoušků, kteří se o nich dokáží bavit celé hodiny, a za třetí deskovky jsou moc fajn dárek jak pro dospělé, tak i pro děti. Mrkněte ostatně na naši herní stránku.
No a pokud nechcete být úplně mimo, vyplatí se aspoň tušit. Vezměte si, že byste nikdy neviděli ani jeden díl Hvězdných válek nebo Hry o trůny. Dá se bez toho žít. Ale stačí, aby rozhovor strhl jeden nadšenec, a za chvíli jste out. Aby se to nestalo, máme pro vás zase trochu terminologie. Jestli jste začátečníci, mrkněte na první článek. Pokud už si věříte, pokračujte rovnou dál.
Ani napodruhé si nemůžeme odpustit pozvání k našemu podcastu na téma deskoherního slangu. Najdete ho na Spotify nebo přímo přes tenhle link.
Slangový deskoherní slovníček spravuje rodinné vydavatelství 4 Kavky pro mírně pokročilé nebo občasné hráče, kteří se ve světě deskovek až tak neorientují a potřebují překladový slovník. Kompletní slovníček zde
Pokud máte rádi knihy jako 50 odstínů šedi apod., nenechte se nachytat. Tahle zkratka nemá nic společného s bičíky ani ničím podobným. BM (bad manners – špatné chování) vám někdo může vytknout i u Člověče, nezlob se. Třeba když děláte, že jste špatně spočítali počet kroků, a chcete „nenápadně“ někoho z protivníků vyšoupnout z políčka. Ačkoli správně máte dát figurku pěkně před něj a riskovat, že vás příštím hodem pošle do chlívku on.
Nejde o kečup, falešnou krev ani žádný stolní krvák. Jedná se o obecné pojmenování mechanismu, který hlídá vyrovnanou hru. Tenhle „catchup“ najdete v různých hrách a jeho cílem je zajistit, aby nikdo z protihráčů ostatním moc neutekl. Pak by totiž hra začala být nudná a mohli byste říct, že jsou to hotové Dostihy a sázky. Což znamená, že je hra zdlouhavá, nebo dokonce nikam nevede.
Nejspíš to ani nevíte, ale právě tenhle „snow-ball effect“ vás určitě vždycky štval v těch Dostizích a sázkách (nebo v Monopoly) a dobří tvůrci her se mu dnes už snaží vyhnout. Jde o to, že jakmile vyhráváte, máte vítězství stále blíž. Když se vám ale nedaří, těžko smůlu prorazíte a vaše šance na vítězství se stále zmenšuje. Cílem dobře navržené hry je totiž umožnit nečekané zvraty a změnu šancí. K tomu slouží i zmíněný „kečap“.
Zejména u logických her ani sebelepší herní princip nezaručí, že pokaždé někdo jasně vyhraje. Když jsou hráči opravdu dobří, téměř nedělají chyby, nenechají se nachytat a nepřehlédnou skryté hrozby, pak prostě hra skončí vyrovnaně. Určitě to znáte z šachů (pat), ale může tak skončit i dáma, mlýn a podobné hry.
Pokud nehrajete deskovky pravidelně a s vervou, nemusí vás tenhle slangový termín moc zajímat. Jestli jste ale „deskoholici“, a máte navíc nějakou hru tak oblíbenou, že ji vytáhnete nejméně každý víkend, budete „míru pravděpodobnosti rupnutí krabice“ řešit podstatně víc. Nejdůležitější je samozřejmě životnost herních součástek, ale když se vám po místnosti rozsype několik stovek kartiček, žetonků, kostek a figurek, je to k vzteku!
Nebojte, nemá to nic společného s násilím. Nikdo během hry deku nedostane (tedy pokud nepodvádí a ostatní si na něj nepočíhají). Deka je v našem případě prostě český výraz pro hry, které používají tzv. deck-building. Podobných her je spousta, jejich obliba se počítá asi od vydání hry Dominion. Princip je v tom, že máte základní kartičky a pomocí dalších a dalších rozšiřujete schopnosti svojí postavy, svoje území atd. Zkrátka budujete.
Tohle je specifická oblast her, ve kterých může zazářit i úplný nováček, pokud je dostatečně šikovný. Česky se takovým hrám říká „zručnostní hry“. Nejde o žádné složité strategie a nemusíte mít s tou kterou hrou žádné extra zkušenosti. Jde spíš o to, jak šikovně se k nim postavíte. Patří sem třeba: jenga, mikádo, kloboučku hop, kuličky, přebírání provázku…
Kdo už někdy hrál, určitě zažil, že se jeden ze soupeřů snaží o tzv. hamounící hru. Nijak to nezvětšuje šance na vítězství, někdy to hráče dokonce zdržuje, ale stejně nemůže jinak a sbírá nejrůznější komponenty. Třeba se rozhodne mít co nejvíc zbraní, i když je nepotřebuje a reálně ani nemá jak je využít. Mnohem horší je ale Škodič – hráč, který klidně udělá nelogický tah, kterým si nijak nepomůže. Jde mu o to, uškodit někomu jinému.
Oblíbená party hra Dixit v podstatě založila celou řadu her na podobném principu. A právě těm se říká dixitovky. Jejich mechanismus hodně stojí na asociacích nebo emocích, základem je intenzivní spolupráce v týmu. Takže pokud se chystáte na party deskovkářů a chtěli byste je rozparádit, něco jako Dixit bude ta správná volba.
Jestli znáte hlavně počítačové hry a pořád čekáte, kdy vytáhneme nějakou stolní „střílečku“, právě jste se dočkali. Budete se divit, ale pořádnou zabíječku si s příšerami někde v bludišti podzemních kobek můžete užít i pomocí házení kostky. Jenom to chce trochu fantazie. Procházíte vymezený prostor, sbíráte zbraně a poklady a současně likvidujete nebezpečné potvory noži, sekerami, meči a dalšími prostředky. Základním kamenem žánru je hra Dungeons and Dragons (Kobky a draci), u nás byla nejznámější hra Dračí doupě.
Termín, který libozvučně kombinuje angličtinu a němčinu. Obecně se tak říká prvnímu žetonu prvního hráče. Označení vzniklo údajně u hry Na křídlech s ptačí tématikou. Je to ale tak charakteristický prvek každé hry, že se to rozšířilo obecně.
Jak název naznačuje, jedná se o předmět, kartu, obrázek apod., které není dobré vlastnit. Některé hry na takovém principu dokonce stojí, vzpomeňte si třeba na klasického Černého Petra. Z moderních her jsou asi nejznámější Výbušná koťátka. Když takový herní prvek získáte, snažíte se ho rychle zbavit, podsunout ostatním hráčům, vrátit do balíčku, odložit atd.
Podle názvu další potravina, ale zase to nemá nic společného s jídlem. Některé hry využívají k záznamu průběhu hry otáčecí počítadla. Ve světě se jim často říká Dial, u nás je to točeňák. Když se tedy někdo v diskuzi o stolních hrách zeptá, jestli je v nějaké hře točeňák, nenechte se vyvést z míry a hlídejte si, že překvapením nepolykáte naprázdno.
Tohle se netýká hraní samotného, takže to můžete ve společnosti klidně vytáhnout i jako naprostý laik. „Deskovky moc nehraju. Párkrát jsem koupil vzduch a naštvalo mě to.“ Je totiž pravda, že některé deskové hry mají zbytečně velkou krabici. (Často i proto, aby zachovaly klasický rozměr pro Kalax neboli typickou polici se čtvercovými otvory, do kterých herní krabice dokonale pasují.) Takže vás skutečně může nakrknout, že lákavě velké balení hry obsahuje překvapivě málo herních součástí.
Zase název z angličtiny. A tenhle termín zmiňujeme schválně, protože i u stolních her může mít akce a reakce v reálném čase důležitou roli. V rýltajmovkách nejde primárně o strategii tahů a postupu, ale o rychlost postřehu. Součástí her často bývají třeba přesýpací hodiny, nebo dokonce stopky (v mobilní aplikaci). A rychlost může být důležitější než taktika.
Heslo na závěr, které zase můžete s úspěchem vytáhnout, i když o hraní vcelku nic nevíte. Vysušená je taková hra, kde je chytlavé téma potlačené ve prospěch přesného dodržování herního mechanismu. Nikdo nemůže říct ani popel, když vážně pronesete: „Mě ta hra nebavila. Přišla mi nějaká vysušená.“
Text: Michal Schindler Foto: archiv Albi
