Zpověď autora o vzniku deskové hry podle večerníčkových Mlsných medvědích příběhů od designéra Oldy Rejla.
Hra Mlsné medvědí příběhy má tři moje designérská „poprvé“.
Poprvé dělám hru na zakázku, tedy na přímou poptávku a přesné zadání s termínem od vydavatele. Moje dosavadní projekty byla volná autorská tvorba s následnou nabídkou vydavateli, který se rozhodoval, zda hru chce či ne. U volné tvorby nikoho (snad občas kromě mě) nemrzí, že projekt skončí v šuplíku (v tom lepším případě) nebo přímo v koši (v případě horším). Kdepak, když už člověk kývne na zakázku, kterou vydavatel potřebuje, musí se hra dodělat a musí se dodat dle určitých parametrů a včas. Už to je poměrně velký tlak na umělce a smluvní závazek volnomyšlenkáře, tedy zcela nová situace.
Poprvé dělám hru s nějakou licencí. Opět to nebyla volná autorská tvorba, kde by člověk mohl žonglovat s mechanismy nebo tématem a měnit a šroubovat to doleva nebo doprava, jak se mu zrovna zlíbí. U volně tvořených her designér může tematicky začít v pravěku a skončit kdysi dávno v předaleké galaxii… Při zakázkovém zadání nikoli. Téma licence je dané, příběh nese nějaké rysy, postavy, a to se do hry musí promítat stůj co stůj.
A tím se dostáváme ke třetímu poprvé, kdy jsem poprvé dělal kooperativní hru. Proč? O tom dále.
Jednou mi přišel do mailu dotaz z Albi: „Máme tu licenci, zadání od autorů večerníčkového seriálu Mlsné medvědí příběhy na vytvoření deskovky. Chtěl bys něco takového dělat?“ Odpovědět bezmyšlenkovitě „ano“ se mi moc nechtělo, přeci jen závazek to je velký a nerad bych někoho zklamal nebo snad hru nedodal. Takže jsem si dal čas na rozmyšlenou, během kterého jsem se chtěl seznámit se seriálem a vyzkoušet si nějaký koncept splňující zadání.
Abyste si nemysleli, že zadání od Albi bylo jen „vytvoř hru s medvědama“. Těch okrajových podmínek bylo daleko více: věk hráčů v souladu s večerníčkem, rodinné hraní pro 4 hráče, složitost hry pro lidi prakticky neznalých moderních deskovek, hratelné i pro lidi neznalé večerníčku, plnohodnotná deskovka nejen karetní hra, maloobchodní cena do 500 Kč…
Nejdříve jsem si nakoukal všechny díly večerníčku, celý seriál dvakrát nebo třikrát. Mnohé děti by mi mohly závidět, vždyť jaký rodič by nechal dítě koukat tolik hodin v kuse na televizi a pořád na to samé.
Pak jsem vymýšlel, co je pro seriál typické. Bylo mi jasné, že do jednoduché hry dle zadání nedostanu všechny příběhy medvědů. Potřeboval jsem nalézt to hlavní. Nešel jsem tak daleko, abych se setkal s tvůrci seriálu (i když bych někdy rád), ale vypozoroval jsem dvě hlavní věci: Medvědi jsou nerozluční kamarádi, ať se děje cokoli. A v každém díle pobíhají po lese a okolí a shánějí něco k jídlu. A taky snad, že celý seriál končí (POZOR SPOILER) uložením se k zimnímu spánku. Při bližším studiu podkladů jsem si všiml, že k seriálu existuje velké množství doprovodných produktů, mimo jiné i medvědí kuchařka a kalendář. To by byl pěkný bonus, kdyby se to ve hře nějak promítlo… uvidíme.
Z toho všeho začala krystalizovat designová myšlenka: Hra musí být kooperativní, to považuji pro rodinné klidné hraní ideální formát, medvědi jsou kamarádi... K seriálu, který je tak milý a cute se prostě žádné soupeření nehodí. Hráči musí prožít společně s medvědy ten hlavní příběh – hledání jídla na zimu. Ve hře tedy musí být medvědi, kteří pobíhají po lese, po lokacích, které děti znají z večerníčku… Trochu problém byl, že hra má být i pro čtyři hráče, medvídci jsou ale ve večerníčku jen dva. Možností, jak to udělat, se nabízelo více – do hledání se mohla zapojit i další zvířátka, medvědy budeme dublovat a budou tam tak dva a dva stejní… No zkrátka všechno špatně. Kdepak, les je jeden, medvědi dva, to musí stačit. Takže všichni hráči budou ovládat ty samé dvě figurky. Tento koncept již v základním „genetickém kódu“ hry ohlídal délku hry při různých počtech hráčů. Herní doba na počtu hráčů tak není závislá. Od toho jsem postupoval dále.
Pro rodinné hraní se mi dříve osvědčilo zapojovat do hry paměťový prvek, který děti (i ty neznalé moderních her) znají například z pexesa a u kooperativní hry může být i dítě užitečným pomocníkem pro dospělého, který v hlavě neudrží ani právě otočený obrázek. Neskrývám, že jako vzor jsem si vzal i pár úspěšných dětských kooperaček, v čele s Tajnou výpravou čarodějů. I ta má paměťový prvek. U Mlsných medvědích příběhů není paměť tak zásadní, ale je pravda, že bez ní to také vyhrajete jen těžko. A rozdílů je samozřejmě více.
Tedy vznikla hra, kdy dvě figurky medvědů pobíhají po herním plánu, navštěvují lokace, odhalují skrýše a hledají jídlo dle zadání. Hledání jídla je styl dětské hry loto. Akce medvídků jsou řízené kartami. Úkolem hráčů je nasbírat určené jídlo dříve, než akční karty dojdou. Díky zahození specifické kombinace akčních karet hráč může odhalit další stránku kuchařky (zadání). Akční karty jsou zároveň i počítadlem času, po jejich dobrání končí hra.
Ve hře je tak volba strategie, zda hráči budou prozkoumávat pečlivě lokace nebo raději utratí více karet pohybu a odhalí nová zadání, aby jídlo sebrali dříve a nemuseli se na určité lokace vracet…
V rámci tahu pro malé děti a nehráče toho rozhodování nesmí být moc. V každé fázi hry tak má hráč vždy jen dvě možnosti, ze kterých se rozhoduje. Má na ruce vždy jen dvě karty (do dvou dokáže napočítat i ten nejmenší medvídek), s těmi může udělat jen dvě věci – využít jednu kartu pro pohyb medvěda nebo odhalení žetonu, nebo (a to jen ve speciálním případě) karty zahodit a obrátit nový list v medvědí kuchařce, a tím odhalit jaké další jídlo mají hledat do své spíže. To je celý gameplay.
Po testování designéra s dobrovolníky ulovenými především na internetu čítající 110 partií (což na tak malou hru bylo dostačující) a dalším testování co dělalo Albi v deskoherních klubech jsme zařadili menší úpravy, ale již původní hra na cílovou skupinu fungovala dobře. Po zpětné vazbě jsme chtěli posílit dojem z ubíhajícího času: z blížící se zimy a zimního spánku. Ubíhající čas vyjádřený akčními kartami je totiž ve hře ta podmínka, která rozhodne o výhře či prohře – zda stihnete naplnit spíž dle kuchařky či nikoli. Do hry se tak dostal prvek medvědího kalendáře (který jako merch také vydávají), a dokonce i další zvířátka známá ze seriálu. Tato zvířátka mírně variují jednotlivé partie. Jasně, jejich efekty jsou psané textem, což trochu uhnulo z jednoho z doporučení Albi, totiž na jazykovou nezávislost, ale byl to ústupek, který byl vydavatel ochoten podstoupit. Vysvětlovat efekty ikonami by bylo v tomto případě nepraktické a složité. Usoudili jsme, že se nedá moc předpokládat, že by hru hrály tak malé děti samy, aniž by měly poblíž někoho z rodičů, který by efekt přečetl (a pokud by to nastalo, lze případně i tyto textové karty ze hry pro jednoduchost vynechat, což jsme uvedli do pravidel).
Aby se ještě více podpořila vizualizace postupu úspěchu, přidala se deska spižírny, takže hráči postupně plní regály vyjedeného skladu.
Po prezentaci hry v Albi se hra líbila. Vzali ji na ukázku poskytovateli licence, a těm se také líbila. V klubech cílové skupině se statisticky také líbila. Fain, může se tvořit vizuál, stylizovat pravidla, připravovat celá produkce.
Původní plán, že se nebudou tvořit nové ilustrace vzal za své už při prezentaci hry, protože pro hru bylo potřeba sestavit herní desku. Ta si myslím je největší vizuální lákadlo pro obdivovatele večerníčkových příběhů. V seriálu sice medvědi pobíhají všelijak po lese, navštěvují různé scény jako studánku, skálu, pole, sad… ale jako divák nemáte vůbec možnost se zorientovat, jak je to k sobě poskládané (a pro seriál to je vlastně nedůležité). Ale díky naší hře máte v ruce mapu medvědího světa, ehm, lesa. Já, když jsem poprvé viděl ilustraci plánu, kterou Albi společně s tvůrci seriálu sestavilo, jsem pocítil, že kdo zná večerníček, ten bude na mapě jako doma.
A pak už to bylo klasické kolečko připomínkování podkladů, revize pravidel, neprakticky načasovaných letních dovolenkových cest všech zúčastněných a dohánění věcí před tiskem.
Na závěr snad dovětek, že toto byla pro mě nová zkušenost. Na první pohled svazující zadání, může být pro tvůrce ale i vysvobozením, protože přesně ví, co má tvořit. Myšlenky tak jedou v daných kolejích, nerozbíhají se do všech světových stran. Rád si to někdy zopakuji, pokud se opět naskytne ta příležitost. Jsem rád, že mě Albi oslovilo, a jsem rád, že jsem nabídku přijal. Jestli jsme se s úkolem popasovali se ctí, musí již posoudit hráči. Především ti nejmenší.
Věřím, že medvědi se rozběhnou do mnoha rodin, kde budou dělat radost. Věřím, že díky licenci a mechanismům má hra potenciál ukázat mnoha rodinám krásu moderních deskových her. Děkuji všem, kteří se na hře účastnili jako konzultanti, testeři i produkce.
Hru Mlsné medvědí příběhy si můžete předobjednat zde.
Text: Olda Rejl Foto: Olda Rejl, Albi
