Reality show Den deskovek. Který soutěžící dokáže přísnou porotu přesvědčit, že právě jeho hru má Albi vydat? Už šest dílů!
Podívám se

Deník čerstvé matky: zuby jsou hell

Kavárna

Jsem vystudovaná antropoložka, bývalá novinářka a fanatická milovnice kávy a úhledných papírových bločků. Jenže můj život je teď tak trochu naruby – už pár měsíců mu velí někdo jiný. A tomu se zrovna prořezávaj jedničky.

Deník čerstvé matky: zuby jsou hell

03:00 Ze sna mě probouzí zvláštní skřehotání doprovázené vášnivým převalováním se na posteli. Sem tam mi někdo dá facku. Nevadí mi to, spím dál. Fakt bych se dneska chtěla vyspat. Šťouchnutí do oka, zakvílení do ucha, dobře dobře, už jsem vzhůru. Kristiánek pláče. 

03:10 Držím ho v náručí, houpu, mazlím. Partner mezitím připravuje sunar.

03:20 Kristián sunar opakovaně odmítá. Ručičkama si mne dásně a pláč střídá občasný křik. No jo, zoubky. Zaplaťpánbu za ty tlusté stěny u nás v domě. Podle intenzity synova kvílení by si sousedi mohli myslet, že mu děláme něco strašného. 

 

 

03:40 Syna přebírá Vojta a vydává se s ním na tour de byt. Někdy to zabírá. 

04:00 Dneska ne. Sahám po homeopatikách na nočním stolku a gelu na dásně. 

04:12 Zabralo to. Uff. 

06:00 Zase vřískání. Pláč. Prsty v nose, mém. Jdu dělat mlíko. 

08:00 „Baka baka.“ Otevírám oči a naproti mně sedí Kristiánek v ovečkovém pyžámku, usmívá se a cosi povídá. Nikdy se toho úsměvu s nakrčeným nosíkem nenabažím. 

08:05 Vstáváme. Zahlédla jsem se v zrcadle. Ano, jsem to já. Bohužel. 

 

 

08:10 Usazuju Kristiána do židličky a podávám mu ovocnou kapsičku k snídani. Sobě vařím asi 60 litrů kávy. Mezitím dělám face jógu a piju vodu s citrónem. Já se tomu nevyspání a gravitaci vzepřu!!!

08:20 Kapsička snědena a rovnoměrně rozetřena po stole, pyžamu i našem psovi. 

09:00 Hrajeme si. Kristián s obalem od vajec, já s počítačem. Snažím se aspoň přečíst maily. Jasně, na tenhle rychle odpovím, na další taky a připojím přílohu. Pláč. Kristiánkův. Tentokrát mu Františka vzala hračku, se kterou si chtěl hrát. To je život, no. Alespoň u nás doma. 

 

 

10:30 Jdeme spát. Kristiánek pláče, sahá si do pusinky, bolí ho dásně. Je mi ho líto. Zpívám a houpu a vypadá to, že to zabere. Usíná na mně. Pravidelné šlofíčky jsou fajn. Moc fajn. Jen kdybych se po nich nebudila ještě přejetější, než když si jdu lehnout. Kolik minut že má trvat osvěžující spánek přes den? Dvacet? 

11:30 Tak dvacet minut to fakt nebylo. Vytuhli jsme na hodinu. Teď jen připravit oběd a jde se ven. Jasně, takže obídek, uklidit tu část, která skončila na zemi, na zdi, opět na psovi a na mně. Ne, s čistým trikem se neobtěžuju. 

12:30 Fenka Františka v parku lítá jako o život, veverky taky. Ty právem. Kristián to všechno pozoruje zakouslý do madla od kočárku. 

13:45 Svačinka. Jablíčka s nastrouhanou mrkví jsou top! Dala jsem je na chvíli do lednice a bylo vidět, jak synovi dělá dobře, že jí něco studeného. 

14:30 Kristián usíná. Po chvilce se s pláčem probouzí. Sahá si do pusinky a já utěšuju, mazlím.  Synek znova usíná, tentokrát na mně. Vypadá to, že spí tvrdě. Jakmile se ale vzdálím, okamžitě se probudí. Tak budeme mazlit. Dlouho. 

17:00 Hrajeme si. Já Kristiána jakože honím po obýváku a on jakože utíká. Směje se jako blázen a já taky.

 

 

18:00 Večeře. Připravila jsem mu zdravější verzi kuřete na paprice. Tu má rád. Dneska ji však razantně odmítá, dokonce tak, že se u toho opět rozpláče. Utěšuju ho a dávám mu vychlazený bílý jogurt (další sázka na jistotu). Vypadá, že mu to moc chutná. Uff. Svět je zase v pořádku. 

19:30 Čekání na tatínka a pak koupání. Kristián už ve vaně neleží, ale musí stát!! To dá přece rozum, vždyť má nohy. Takže hezky péruje, brouká si u toho a směje se. A já bych chtěla zastavit čas. 

20:30 První pokus o uspávání překvapivě vyšel. Kristián je po dnešku hodně unavený. Řeknu vám, že ty zuby teda nejsou sranda. 

20:45 Lemtám sklenku červeného a mám pocit, že jsem asi vrostla do gauče. Nemohl by mě někdo osprchovat a uložit do postele, prosím? 

21:15 Ještě kontroluju maily. Slibovanou přílohu jsem dopoledne nepřipojila, zapomněla na jeden deadline a nakonec poslala špatný soubor. Jo, ať žijou zuby. Bude líp. Všechno je to jenom fáze. 
 

Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images

 

Naposledy přidané

Nahoru