Denní rutina nás matek může být někdy trochu na hlavu. Můj recept na takové dny jsou ranní rituály, které vás příjemně naladí, i když se probudíte v šest ráno s prsty v nose. A ne, nejsou to vaše prsty.
V mé ranní „sadě pro přežití“ jsou ve zkratce tři věci. Masáž obličeje, jóga a fakt dobrý kafe. Celé je to otázka pár desítek minut, takže se to dá zvládnout každý den. Ať už jdu do práce, nebo zůstávám doma se synkem.
6:30 Je vzhůru. Kristián. Vojta ho něžně dává k nám do postele s tím, že určitě ještě usne. Hahaha.
7:00 Broukání synka v naší posteli vystřídalo vehementní dloubání všeho vypouklého na mém obličeji.
7:15 Broukání přechází v mírné vřískání, které Kristián prokládá kousáním do brady. Mojí brady. Od té doby, co má dva zuby, tohle láskyplné žužlání dostalo trochu bolestnější kontury.
7:19 Pokakaná plína. A pyžámko. OK. Tak to už asi vstát musím. Sice to za mě chtěla vzít ohařka Františka, strašně ráda by tu znečištěnou plínu sama zlikvidovala, ale kamón. Takhle daleko ještě ve své pohodlnosti nejsem.
7:30 Dítko přebaleno a usazeno v židličce s ovocnou kapsičkou, kterou si střídavě rozmazává po obličeji a střídavě ji konzumuje. Pes saturován granulemi s masem, kafe v bialetce na sporáku, tadá – čas pro mě!!!!!
7:32 Alicia Keys si k rannímu beauty rituálu zapaluje svíčku. I když ten její se skládá asi z jedenácti kroků a můj jen ze tří, a to ještě proložených rychlou sprchou, jdu do toho a svíčku zapaluju taky! Vyžahnu kolagenový drink na pleť, vlasy a nehty. Letím do sprchy, kterou zakončuju patnácti vteřinami studené vody, víc vážně nedám. To už by bylo sebemrskačství.
Krok číslo dva: na obličej si aplikuju čisticí balzám s esenciálními oleji. Jemně jej vmasírovávám a se zavřenýma očima vdechuju levanduli, rozmarýn a šípek. Nechám chvilku působit a pak pokračuju květinovým tonikem ve spreji. Tenhle voňavý splash je na začátek dne super!
7:37 Kristián vříská, že chce ze židličky pryč. Vyndavám ho, směje se, pokládám ho na zem, ať si užije té svobody. Okamžitě to nakouří k pokojovce, které už druhým dnem soustředěně vydlabává hlínu z květináče. Zatímco včera se tam dostal jen špičkou prstu, dneska už tam zabořil celou dlaň. To si jako zítra připraví sám snídani a pozítří sejde schody?
7:40 KAFE. V mém oblíbeném porcelánovém hrnku. Horké. A taky vánočka s rybízovou marmeládou od babičky. Po oku kontroluju Kristiána, který právě ochutnává Františčin tenisák. Ať žije imunita.
7:55 Pozdravy slunci. Není nic víc. Zvlášť pokud denně zvedáte a chováte devítikilové mimino. Migréna, se kterou mě před měsícem odvezla sanitka, mi ukázala, že někdy neplatí, že „se jenom vyspíte a bude to dobrý“. Takže tak. Cvičit prostě musím. Kristiánovi podávám prázdnou krabici od mléka, která ho zabaví na dalších deset minut. Františka užívá chvilky klidu a usíná v objetí všech polštářků, které si jen na gauči dokázala uzmout. Já po józe ještě připojuju několik krátkých posilovacích sad na břicho, zadek a bedra.
A to je všechno. Z rána. Těžko říct, kdy je to zen a kdy obsedantně kompulzivní porucha, ale je to chvíle jen o mně a pro mě, a co si budeme povídat, takové chvíle my mámy potřebujeme jako sůl.
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Image
