Většina předsevzetí skončí dřív, než začne jarní obleva. Zjistěte, proč je lepší zapomenout na lednové výzvy a místo toho dát tělu i mysli odpočinek a čas.
Nový rok, nové já? To zní skvěle... dokud se nezadýcháte po 50 metrech „běhu“ a váš první pokus o smoothie neskončí zeleně pocákanou kuchyní – protože jen amatér by dával na mixér víčko.
Přiznejme si to – novoroční předsevzetí často nemívají dlouhé trvání. Studie dr. Johna C. Norcrosse z University of Scranton zjistila, že pouze 19 % lidí dokáže udržet svá novoroční předsevzetí déle než dva roky. Ačkoli to zní povzbudivě, zbytek – tedy většina z nás – má spíš tendenci vzdát to dřív, než vůbec začne jarní obleva. Takže pokud už máte za sebou první neúspěšný pokus o ranní běh nebo jste místo odpoledního veganského obědu skončili u smažáku, vězte, že v tom nejste sami!
„Letos bych měl začít cvičit,“ řeknete, zatímco dojídáte svou POSLEDNÍ svíčkovou. Pravdou je, že si předsevzetí často dáváme jen proto, že se to tak nějak očekává – od Instagramu, kolegů, nebo dokonce od vašeho partnera nebo partnerky. Možná vás inspiruje fotka kamaráda, co právě uběhl deset kilometrů, ale pokud vaše motivace není skutečně vaše, brzy ztratí na síle. Ta opravdová, dlouhodobá změna vychází z momentu, kdy sami sobě řeknete: „Chci to, protože mi na tom záleží.“ A pokud to tak necítíte, klidně na to zapomeňte. Předsevzetí, která vás spíš stresují, než těší, nemají smysl.
„Přestanu kouřit.“ Fajn. „Zhubnu deset kilo.“ Skvělé! A pak přijde realita. Venku tma a mráz, jaro v nedohlednu, k tomu strašná únava… a vy se právě teď máte začít stávat lepší verzí sebe sama? Podle ájurvédy je leden obdobím kapha dóši – chladu, vlhkosti a pocitu, že se vám nechce dělat vůbec nic. A je to tak v pořádku. Zima je čas regenerace, ne mučení v posilovně. Tělo potřebuje teplo, takže s klidem zapomeňte na saláty a vrhněte se na polévky, kari a čaje se spoustou zázvoru, skořice a kardamomu. A pokud si přeci jen chcete dát do těla, zkuste něco jemnějšího – procházku nebo yin jógu. Lednová únava není lenost, ale přirozená reakce těla, které si žádá odpočinek.
Návyky se nebudují za 21 dní. To je mýtus! Podle výzkumu z University College London trvá vytvoření nového zvyku v průměru 66 dní. Proč? Protože vytvoření návyku není jen o motivaci, ale o tom, jak často nový zvyk opakujete a jak se dokážete vypořádat s překážkami, které vám přijdou do cesty. Navíc délka potřebná k vytvoření zvyku se může lišit v závislosti na individuálních rozdílech – v téhle studii se doba pohybovala od 18 do 254 dní. To poslední číslo celkem sedí k těm, kteří mají děti. Ty vám mezi třetím a pátým pokusem o ranní běh určitě připraví překážkovou dráhu z hraček, ponožek a nesnědeného banánu. Nemluvě o rýmičkách, kvůli kterým půjdete tak maximálně ke dveřím pro poštu.
Ten pocit, když poprvé vynecháte posilovnu, protože „máte oblíbené sportovní triko v pračce“ nebo „tu knížku už prostě musím dočíst“, může ze začátku docela zabolet. A čím víc plánů, tím větší šance, že někde „selžete“. Tak proč si to všechno zbytečně komplikovat?
Začněte tím, že si dáte pauzu. Ne nutně v lehu na gauči (i když proč ne), ale třeba jen od toho nesmyslného tlaku být dokonalí. Malé změny dělané v klidu jsou lepší než velké sliby, které skončí u prvního „nestíhám“. A pokud vám na konci ledna stále zůstanou neodchozené kroky v aplikaci a nevypité proteinové drinky (pudink místo toho byl lepší), nevadí. I tak jste to zvládli – protože někdy jen „přežít“” ve světě plném povinností je samo o sobě výkon.
A pokud chcete začít něco nového, klidně se do toho pusťte až v březnu – to bude na všechno víc světla.
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images
