Deník „čerstvé“ matky: chipsy, tuňák a volný večer

Kavárna

Jsem vystudovaná antropoložka, bývalá novinářka a fanatická milovnice kávy a úhledných papírových bločků. Jenže můj život je teď tak trochu naruby – už rok mu velí někdo jiný. Co se stane, když na jeden večer převezmu velení já?

Deník „čerstvé“ matky: chipsy, tuňák a volný večer

Znáte ty dny, kdy máte „volno“? Dítě je s tatínkem nebo s babičkou, a vy tak máte chvilku pro sebe? Když jsem byla těhotná, strašně jsem se těšila na to, až zase půjdu s kámoškama do baru. Hezky se obléknu, nalíčím a chvíli budu prostě hezká holka. No, v baru jsem stejně jako zbytek populace nebyla už strašně dlouho a moje hodobóžové oblečení smutně visí ve skříni. Zato domácnost mám hodně na háku. Se zavřenýma očima bych vám nejen připravila kávu a provedla vás bytem, ale asi bych mezitím upekla i kuře. 

Nicméně mastňák ani neoholené nohy se nekonaj a za soukromé vítězství považuju i fakt, že pořád ještě nenosím tepláky. Po roce sociální izolace bych to brala jako vítězství. S kámoškama si aspoň voláme a občas se nám podaří jít na procházku do parku nebo se sejít na sklenku u jedné z nás. A občas se mi taky podaří být sama. 

 

 

18:00 Vojta s Kristiánem a ohařkou Františkou odjíždí na chalupu. Já zůstanu doma, abych mohla zítra do práce a oni si na oplátku užili volno na venkově. Ou yes. 

18:05 Nebo ne? Mám jít do práce? Nemám jet s nima? Neměla bych jim navařit a všechno zabalit? Tepláky, plíny, boty na ven, Kristiánovy oblíbené sušenky, polívku ve sklenici, pro Frantu granule, pro Vojtu večeři… 

18:10 Vojta už vše zabalil. COŽE? To už fakt jedou? 

18:30 Odjeli. 

18:32 Nalévám si sklenku vína. Měla jsem jet s nima. 

18.40 Ne, je dobře, že mám chvilku pro sebe. Oni to zvládnou. 

 

 

18:43 Mani, pedi, maska na obličej a hudba na plný pecky. U toho si ještě volám se ségrou. Multitasking je moje druhé já. A ta hora prádla asi taky. 

19:10 Mám jednoznačně nejhezčí nehty na celý Letný. O pleti se to úplně říct nedá, ale hele, nemůžu chtít všechno. Neuvěřitelný, co se dá zvládnout, když po vás někdo chvíli nerozmazává jogurt, necinká vám klíčema u ucha a nerozpatlává po gauči banán. 

19:50 Jako takhle. Skoro nepiju, jo. Takže ten lak mi spadnul OMYLEM. Za tu mandalu na parketách nemůžu. 

20:00 Není nad to vystřízlivět nad tunou prádla. Od teď budeme chodit nazí. Tohle fakt nejde. 

 

 

20:10 Zase se to skládá pěkně s těma nalakovanejma nehtama. Jen se ještě rychle podívám na fotky Kristiána. A taky videa. Mám jich v telefonu mraky. Prádlo počká. 

20:20 Nepočká. Potřebuju služku. Nebo dvě. 

21:00 Ježiši, úplně jsem se zapomněla navečeřet. A to jsem si říkala, že poslední jídlo budu mít v šest večer. Změní se něco, když teď udělám dvacet dřepů? A beztak – salát s tuňákem se stejně nepočítá, ne? 

21:10 A ty chipsy, další sklenka vína a čokoládovej bonbón taky ne. Protože dřepy předtím. 

 

 

21:30 Blbej nápad dívat se do zrcadla po večeři. A ještě z profilu. „Jsem bohyně, jsem bohyně, jsem bohyně.“ Jo, ale od zítra zase začnu cvičit na břicho. A nechám si odsát tuk z rukou, vybělit kruhy pod očima, odstranit podbradek a prodloužit nohy. V eurojackpotu je teď hoooodně peněz, ne? 

21:40 Když už jsem u zrcadla skrývajícího naši vestavěnou skříň, mohla bych roztřídit Vojtovo oblečení podle barev. Nechápu, jak to někdo může mít jen tak, bez systému. A trička a spodní prádlo, ponožky podle výhřevnosti a vůbec. Neměla bych mu to roztřídit i podle sezónnosti? 

22:45 Ještě že existuje knížka. A měkká postel. Party zakončuju solidním hrnkem horkého cara s mlékem. Asi jsem stará. A unavená. Nebo prostě máma batolete. 
 

Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images

 

 

Naposledy přidané

Nahoru